Best friend's brother/Frerard

23.kapitola

Frank
Kolik je hodin? Tahle otázka mě po mém dosti nepříjemném probuzení napadla. Zadek mě bolel jak kdybch tam měl zapíchlej analní kolík. Moje ruce byly přehozeny přes Gerardovo obličej. Nevýhoda byla že Gerard spal s otevřenou pusou tudíž mi ruku poslintal. Jeho roztomilost mi skoro zakazovala podívat se na hodiny ale znáte to. Budu rebel a zákaz poruším. Vzal jsem mobil a podíval se. Šest hodin ráno? Hej tak to ne! Začnu se skoro smát. Tole by se mělo zapsat do nějaký tý knihy rekordů. Já Frank Iero jsem vstal bez pomoci budíku v šest ráno. Potlesk pro mě. Najednou sebou škubnu jelikož se ničí ruce obmotaly kolem mého břicha a červená hlava si zabořila obličej do mého krku. Začal mi na krku dělat dalšího cucáka. ,,Jako by nestačily ty ze včerejška." Zabrblám. Gerard se zasměje a odtáhne se. Otočím se tak abych mu viděl do tváře. Má rozcuchaný vlasy a připadá mi to jako by si tam vlaštovky udělali hnízdo. Na jeho tváři je usazený ten jeho ťuťuňuňu výraz. Usměju se a natáhnu krk jako žirafa. Našpulim pusu a čekám. Na co? Na to až mi nikdo dá přes hubu ne. Pardon ta ironie. Čekám na pusu od Gerarda. Tu ale ani po chvilce našpulování nedostanu. Natáhnu se pořádně a bez upozornění přitisknu svoje rty na ty jeho. Spokojeně se usměju když mi Gee vjede jazykem do pusy. Náš polibek je ale přerušený hlukem dole v poschodí. Odtáhnem se od sebe. Se strachem v očích se začnu zvedat. Gerard ale asi zůstane klidný a přitáhne si mě k sobě. Slyším Mikeyho. Pak se ale ozve jeho mamka ,,Gerarde! Jsme doma! Vím že jsem říkala že je to na dýl ale Mikey musí chodit do školy." Je celkem blízko dveří. Zachumlám se do deky protože vrznou dveře. ,,Gerarde můžeš-" Zastaví se v polovině věty. Semknu k sobě oční víčka pevněji a přitisknu se k Gerardovi který mě drží za boky. ,,Eh mami! Ahoj!" Zasměje se Gerard nervozně. Jeho máma nemluví. Po chvilce se ale zhluboka nadechne. ,,Tvůj kluk Gerarde?" Slyším z jejího hlasu nervozitu. ,,Jo mami. Můj kluk. Frank." Pootočím hlavu abych zjistil reakci. Gerardova máma se usmívá. ,,Ahoj Frankie." Pousměje se na mě. ,,Dobrý den paní Wayová." Vyplašeně jí úsměv oplatím. Nelíbí se mi tahle situace. ,,Neměly byste jít do školy?" Zeptá se a já kouknu na hodiny. Máme ještě hodinu. ,,Oblíkněte se a ukliďte to tu. Máte ještě čas." Stím zabouchne dveře. Začnu se zvedat z postele hledající svoje spodní prádlo v tašce. Obléknu si ho a pak na sebe natáhnu kalhoty. Triko si brát nebudu, chci košily. Tu si na sebe taky navlíknu a zapnu knoflíčky. Otočím se a kouknu na Gerarda. Leží v posteli a pozoruje mě. Ignoruju jeho pohled a seberu kapesník ze země a vyhodím ho. Pak skočím do postele a začnu Gerarda z postele zkopávat. Když už konečně leží na zemi rozvalím se na posteli a sleduju Gerarda který se zvedá a začíná oblékat. Má u toho spoustu keců. Když je už konečně oblečenej se já s leností zvednu z postele a dojdu do koupelny abych si mohl vyčistit zuby a zkrášlit se. Po úpravách jdu zpátky do pokoje. Popadnu tašku do školy a tašku s oblečením a s Gerardem za zadkem se vydám do chodby. Štědtí jsem měl v tom že dvře jak od obýváku tak od kuchyně byli zavřené. Nazul jsem si boty a vyšel ze dveří přímo k autu. Gerard po pěti minutách přišel a odemkl. Nastoupil jsem a totéž udělal i Gerard. Vyjeli jsme směr škola. ,,Gerarde? Mohl bych si tu nechat tu tašku z věcma? Do skřínky se mi nevejde." Promluvím poprvé za celou dobu jízdy. Gerard zamumlá něco na souhlas a zastaví pár metrů před školou. Podívám se na ně. Usmívá se na mě. ,,Po škole tě vyzvednu. Pa." Políbí mě a pak vykope z auta. Zamávam mu a vyrazím do školy. Před peklem postávají skupinky lidí. Všimnu si Mikeyho který zkroušeně sedí na lavičce. Bodne mě u srdce. Je to můj bývalí nejlepší kamarád a já ho mam rád.(jako kamráda! Bez výhod!) Vždy jsme spolu problémy řešily a rozveselovali se. Teď to vypadá jak kdybychom se neznali. Dojdu k němu a posadím se vedle něj. Cukne sebou a když spatří mě jeho zorničky se rozšíří. Smutně se na něj usměju. ,,Jsi v pohodě? Chceš si promluvit." Zeptám se ustrašeně. Mikey se zašklebí a zakroutí hlavou. Najednou se začnou lidi řítit do školy a to znamená že už je čas na to tam jít taky. ,,Měli bychom jít." Zvednu se z lavičky. Mikey přikývne a taky si stoupne. Vydáme se do budovy. Do skříněk si hodíme boty a vezmem si přezůvky a já tam narvu batoh. Poté se vydáme do třídy. Přes tabuli je přehozené promítací plátno což znamená že budem koukat na dokument o druhé světové. Tohle mam na dějepise nejraději.
Dlouhá doba co jsem nepřidala!
No měla jsem toho moc! Znáte to! Babičky a dědové, tetičky a strýčkové a spousty dalších:D
Víte co jsem zjistila? Že jsem zasranej kopírák!
No nic doufám že jste neumřeli nudou.
Tak pic
Váš Satan
P.S. zná nikdo Amorphis?