Best friend's brother/Frerard

28.kapitola

Frank
,,Franku!" Zakřičí na mě někdo. Já chci domů nech mě jít. Přeříkávám si v duchu a otočím se. Gerard stojí u parkoviště a s úšklebkem se na mě kouká. Nervozně k němu přijdu. ,,Nechceš svézt domů?" Vytáhne si cigaretu a vloží si jí mezi rty. Následně zapálí začátek. Omámeně si ho prohlížím. Vzpamatuju se po té co uslyším smích. ,,Chceš teda?" Přikývnu a s rudým obličejem nastupuju do auta. Gerard za mnou zavře dveře a nastoupí na svou stranu. Zapásáme se a Gerard nastartuje. Vyjíždíme směrem k domu. Celou cestu koukám z okna. Začíná zima listí už není takové jako bylo. Není barevné. Ani si nevšimnu že Gerard přejel náš dům a míří ven z města. Vyšimnu si teprve až když s tromy nahradí dálnice. ,,Odvez mě domů." Řeknu s ledovým klidem. Gerard zakroutí hlavou. ,,Zastav já vystupuju." Trochu se naštvu. Gerard ale jede dál trochu zrychlí. ,,Nešil Frankie do večera jsme zpátky." Nachvilku odtrhne oči od silnice a usměje se na mě. Jelikož se nechci zabít tak z auta nevyskočìm. Jen si povzdechnu a opřu se o sedačku. Gerard se snaží nenápadně dát ruku na mé stehno. Ušklíbnu se a sleduju ruku která se po malých kousíčcích šoupe na mé stehno. Zavřu oči. Gerard nakonec ruku odtáhl. ,,Promiň mi to Franku." Zašeptá asi si myslí že spím. ,,Nechci aby sis myslel že tě nemiluju nebo tak něco. Jen prostě jsem potřeboval chvilku na promyšlení." Auto se zastavilo. Chtěl jsem otevřít oči a zeptat se proč ale ucítil jsem Gerardovi rty na mích. To mě donutilo oči nechat zavřené. Začal s nimi pohybovat a já začal spolupracovat. Odtrhl se ode mě. ,,Ty..ty! Nespíš?" Přeskočí mu hlas. Zakroutím s úsměvem hlavou a políbím ho. ,,Ani jsem nespal." Zachechtám se. Gerard s vyděšenou tváří vyjde z auta. Jeho čin mě zarazí. Rozběhnu se za ním. Stojí na mole. Kouká do moře. Rozběhnu se za ním a chytnu ho za ruku. Otočí se na mě a věnuje mi jeden z nejsladčích úsměvů. ,,Našel jsem to tady před pár dny." Proplete si se mnou prsty a koukne znovu na moře. Vítr mu vlasy čechrá do zadu. Je to krása. Vypadá to jak v nějakém romantickém filmu. Přitisknu se k němu a on vyklouzne z mé ruky a svojí ruku položí na můj pas. Vydechnu jeho vůni a usměju se. ,,Je tu krásně že?" Jen přikývnu a dál schovávám svůj obličej. ,,Franku víš já tě jsem vzal protože chci abychom byli zase spolu abych ti mohl šeptat jak moc tě miluju a mohl na tebe koukat když spíš nebo se usmíváš." Zvednu hlavu a koukám na něj s úsměvem od ucha k uchu. ,,Miluju tě Gerarde." Usměje se na mě a skloní se. ,,Taky tě miluju." Políbí mě. Polibek s radostí oplácím. Gerard mi vklouzne ledovou rukou pod triko. Usměju se a vrazím svůj jazyk do jeho ústní dutiny. Začneme pomalu sýpat po dechu a tak se odtrhnem. Gerardovi ruce tentokrát spočívají na mém zadku. ,,Pojedeme?" Ušklíbne se. Zachichotám se a ruce ze zadku sundám. Rozběhnu se k autu. Gerard za mnou volá a já jen s úsměvem běžím. ,,Franku! Auto! Zakřičí zastavím se. Slyším pískání gum. Jako kdybych se probudil z transu uskočím. Řidič zastaví a Gerard zrychlí. Motá se mi hlava. Zkusím se zvednout a omluvit se řidiči. Jakmile si ale stoupnu pozvracím se. Cítím jak mi nikdo drží prameny vlasů a omlouvá se. Když dozvracím všimnu si ustrašené paní a Gerarda kterému tečou slzy. ,,Madam moc se o-omlouvám." Zachraptím. ,,V pořádku. Není vám nic?" Zeptá se a dál kouká na mojí tvář. Zakroutím hlavou. ,,Franku. Pojedeme do nemocnice." Setře si Gerard slzy. Paní zakývá hlavou. ,,Pojedu za vámi chci vědět jak na tom tady chlapec bude." Gerard přikývne. Vezme mě do náruče a posadí na sedadlo. Moje hlava bolí více. Štípou mě dlaně a kolena. Všimnu si že mám pár malých kamínků v koleni. ,,Jsem debil." Zasměju se. Gerard nastartuje a vyjíždíme asi tou samou cestou. Za námi jede ta paní. ,,Chce se mi spát." Zakňučím. ,,Nemůžeš spát! Co když máš otřes mozku!" Vyšiluje Gerard. Opřu si hlavu o okno a chytím Gerardovu ruku. Pozoruji ubíhající cestu. Než dojedem do nemocnice se mi podaří se znovu vyzvracet. Gerard zaparkuje a vytáhne mě z auta. Cítím se jak hadrová panenka. S těží hýbu tělem. Paní jde s námi. Furt na mě kouká a ptá se jak mi je. Nedokážu jí odpovědět protože moje únava se stupňuje. V čekárně nejsme moc dlouho. Sestřička nás přijme okamžitě. Po té co mě položí na lůžko zamumlám s těží svoje jméno a pak už spím. Asi spím.
Byla jsem líná a tak se omlouvám.
Váš Satan