BRODIE /Thomas Brodie-Sangster FF/ DOKONČENO ✓

15. Překvapení jménem Mustang

Krásný páteční večer! No, respektive... asi noc =D Tady máte nového "BRODIEHO", pevně doufám, že se bude i nadále líbit =) Vaše úžasné reakce mě totálně dostávají do kolen, díky za ně! Jste naprosto úžasní! A jako vždy... Komentář potěší, pokud se vám má tvorba líbí, uvítám i follow... ;o) THX!

* * * * * * * * * * * * * * * * *

Michael soustředěně přežvykoval zeleninu, záměrně se vyhýbajíc jejímu pohledu. Nemohla si pomoci, tušila, že to muž dělá naschvál. Jistě to bylo součástí jeho hry. Navnadit oběť a pak ji ukolébat falešným pocitem bezpečí. Choval se jako predátor...

Cara v hrdle na poslední chvíli zadržela uchechtnutí. Neslučuje se právě tohle tak trochu s pojmem "flirtování"?

"Car? Co ty na to?"

Srdce jí tepalo až ve spáncích, když na něj cílila pozornost. V očích měl něco úplně jiného, než čeho si všimla u Thomase. Tento člověk si zvykl dostat vše, po čem zatoužil. Představoval otevřenou knihu, Cara by dokázala na místě říct, jaký život vede. Kdežto u druhého jmenovaného... V jeho blízkosti si přestávala být jistá dokonce i svým jménem.

"Vlastně proč ne," pohodila hlavou a pokoušela se vykouzlit ten nejvíc odzbrojující úsměv, jakého byla schopa. Ve finále však jen vzdávala dík Bohu za to, že se neviděla. O něco podobného se totiž pokoušela poprvé, trochu se obávala, aby nevypadala spíš jako úplný blázen.

"Jsem tady v Londýně nová," pokračovala dál, držíc z posledních sil nit normální dospělé konverzace, "ráda město poznám i z jiné stránky..."

V zornicích mu blesklo. A sotva si následně přejel jazykem po rtech, líce jí rudě zaplály. Měla dojem, jako by jí viděl až do hloubi duše. Jako... Jako by mohl ve vteřině prohlédnout všechna její tajemství, jichž měla tato nenápadná zrzečka víc než kterýkoli jiný člověk. A rozhodně nechtěla, aby na ně kdy přišla živá duše.

"Dobře," pronesl líně, skoro znuděně, "tak za půl hodiny vzadu na terase? Alespoň ti ukážu, co jsem slíbil odpoledne..."

To zrudla podruhé.

Michael se uchechtl, lehce ji poklepal po paži a spiklenecky se naklonil blíž. Dost ji znervóznilo, jak snadno jí muž narušil osobní prostor. "Sluší ti, když se červenáš..."

Dívka si odkašlala. Najednou jí chyběl vzduch, nejradši by vyskočila, nahnala se k oknu a rozrazila jej dokořán. Potřebovala kyslík. Kyslík...

Konečně se muž rozhoupal k odchodu. A to bez jediného dalšího pohledu, bez slůvka na rozloučenou. Jistě další promyšlený tah v jeho osobní hře.

Teprve s Michaelovým odchodem zhluboka vydechla. Svezla se v židli ještě níž a třesoucími se prsty stiskla kořen nosu.

"Chm," mlaskla Maggie a dál nezúčastněně utírala mramorovou desku. "Holčičko, dávej si na něj pozor."

Dívka zbystřila. "Prosím?"

"Aby sis na Michaela dávala pozor."

"A proč?" Směr konverzace se Caře nelíbil. Na druhou stranu však byla zvědavá. Co se mohla od kuchařky dozvědět? Copak ji snad dokázalo po setkání s Mellanií ještě něco překvapit?

"No," povzdechla si, odložila houbičku a zpříma se na ni zahleděla. "On není právě ztělesněním věrnosti... Přezdívá se mu Don Juan. Což, podle mě, mluví samo za sebe."

Zamračila se. "Chcete mi říct..."

"Že tě bude chtít dostat do postele."

Div nezalapala po vzduchu. Takovou přímočarost od ženy jejího věku v nejmenším nečekala... Páni.