Enjoy this part ;o) A děkuju za vše. Pokaždé, když přibude nový sledovatel, mi srdíčko radostně poskočí ♥
* * * * * * * * * * * * * *
Blbli jako dvě malé děti. Přetahovali se o fotoaparát, křičeli na sebe, z plna hrdla se smáli. Ostatně jediným tichým svědkem jim byl vítr, prohánějící se v ruinách, jenž každičký zvuk odnesl vysoko k obloze.
Cara měla hodně o čem přemýšlet. Jelikož zříceninu objevovali úplně mlčky, lezli mezi popadanými kameny a protahovali se úzkými proláklinami, byl jí poskytnut dostatečný prostor k tomu, aby si ujasnila celou Thomasovu minulost. Krutý dětský domov, ponižování. Tetování, jež spatřila pod lemem jeho svetru toho večera, kdy se zpil do němoty a ona se jej vydala uprostřed noci zkontrolovat.
„Poslyš," ozvala se, když šplhali po strmých schodech do jediné zachovalé věže, „mohla bych mít takovou... úplně nevinnou otázku?"
Chlapec před ní souhlasně trhnul rameny a dál nerušeně klad nohu před nohu.
„Vzpomínáš na večer, kdy jsem vyrazila s Michaelem do toho nově otevřeného klubu a potkala tam tebe s Mell?"
Méně všímavý pozorovatel by nepostřehl změnu v jeho postoji. Ale Cara jej upřeně sledovala, navíc už ho stačila takřka dokonale poznat. Řeč jeho těla, mimiku, lehkou gestikulaci. Pouhých pár slov Thomase totálně vyhodilo ze sedla.
„A následující ráno," nemohla si pomoci, zkrátka musela rýpnout, svědomí ji k tomu přímo vybízelo, „jak jsme se probudili v jedné posteli?"
Sykl, zastavil a rychlostí blesku se k ní obrátil. Kdyby následně nevztáhl paže a neuchopil Caru kolem pasu, možná by ztratila rovnováhu a skutálela se po tvrdých vlhkých schodech až dolů do přízemí. Thomasovi totiž z očí šlehal oheň.
„Vzpomínám si na všechno," zavrčel a zaryl jí nehty přes bundu do kůže.
„Tak mi pověz," držela si nit jasného uvažování, dokud ještě mohla, „proč ses tak neuvěřitelně opil? Proč jsi do sebe házel jednoho panáka za druhým tvrdého alkoholu? Vždyť jsme tě museli domů vyloženě odtáhnout."
Syčivě do plic natáhl vzduch, jeho zrak mířil do drolících se kamenů pod jejich nohama. „Kvůli tobě."
Zamračila se. Marně uvažovala, zda předtím udělala cokoli neodpustitelného nebo urážlivého, aby Thomas cítil potřebu vyslyšet volání whisky a skotské. Ale ať se snažila jakkoli, na nic podobného nepřišla.
Nechápavě zavrtěla hlavou.
„Když ses tam objevila s Michaelem, rozhořela se ve mně obrovská a naprosto neuchopitelná žárlivost. Vlastně ses mi líbila od prvního okamžiku, kdy jsem tě viděl v tom dešti na ulici. Osamocenou, ztracenou, přesto svéhlavou a odvážnou. Asi... asi mě nenapadlo, že by na tebe Michael mohl tak rychle něco zkusit."
Kousla se do spodního rtu. „Ale... říkals, že ses pohádal s Mell..."
Uchechtl se. Ten sarkasmus přímo tahal za uši. „Taky pohádal. Spustila hysterickou scénu, která byla jen o tom, že koukám po jiných, místo abych se věnoval jí. Své přítelkyni. Prý si připadala jak páté kolo u vozu."
Cara začala litovat, že se vůbec ptala. Měla v sobě veškerou zvědavost potlačit. Jako by se jí toho v hlavě mísilo málo. Z jejích myšlenek se stalo husté spletité klubko bez začátku i bez konce, sama se v něm nevyznala.
„Ptala ses," hlesl dotčeně.
„Já vím," opáčila honem. „Jen je pro mě nesmírně těžké všem těm slovům věřit. Víc nic." Po celou dobu krčila naoko nevzrušeně rameny, sama si však uvědomovala, jak nuceně musí každé gesto působit.
Thomas už neodpověděl. Vhodné reakce se staly akutně nedostatkovým zbožím. Tak Caru jen lehce líbnul na tvář, propletl své prsty s jejími a pokračoval pomalu k vrcholu.
...
„Ten výhled!"
Cara stála na překvapivě skvěle zachovaném ochozu a s očima navrch hlavy se dívala do dáli. Vítr se jí opíral do tváří, hrál si s jednotlivými prameny ohnivých vlasů, a přestože pod bundu zalézal chlad a ona se začínala třást takřka po celém těle, nehybně tam stála a užívala si celé neskutečné scenérie.
„Nádhera, viď," šeptnul Thomas a přešel na druhou stranu, aby udělal pár snímků. Nepustil onen přístroj ani na chvíli z ruky, pro fotografování měl zjevně skutečně slabost. Chvíli se spokojeně culil, vzápětí však masku radosti nahradila ta plná hlubokého soustředění. Nakrabacené obočí, přimhouřené oči, našpulená pusa. Car vždycky bojovala s obrovskou touhou rozesmát se z plných plic.
Zhluboka se nadechla. Kéž by tak dokázala vypnout všechny starosti. Prostě by jen stiskla tlačítko ve svém mozku a... a nic. Žádná tíha. Žádný strach či obavy.
Zavrtěla hlavou. Hech, kdyby všechno na světě bylo tak jednoduché.
Vtom si koutkem oka všimla rychlého pohybu. Sklouzla pohledem doleva, k místu, kde rozvaliny přecházely v hustý, přesto velmi malý lesík.
Další pohyb, doprovázený temným stínem.
Zamrkala.
Vidina zmizela. Větve šuměly v lehkém vánku, porost se nehýbal, opět jako by s Thomasem byli jediní přeživší lidé na planetě. Podivného pocitu se však zbavit nedokázala. Jistě, hrozbu vnímala od chvíle, kdy se provalilo to s Michaelem a Mellanií, ale nyní... nyní se k hrozbě přidalo cosi dalšího. Co však nedokázala pojmenovat.
Promnula si oči. Asi jen zesiluje ta neústupná paranoia.

ČTEŠ
BRODIE /Thomas Brodie-Sangster FF/ DOKONČENO ✓
Fanfic❞Ostatně mi může být jedno, co si myslíš. Neznáš mě, nic o mně nevíš. Ráno mi opět zmizíš ze života a tahle... epizoda se promění ve vzdálenou vzpomínkou.❞ Jejich životní osudy se zkřížily. Dva odlišné světy, dvě odlišná postavení. Ona utíkala p...