BRODIE /Thomas Brodie-Sangster FF/ DOKONČENO ✓

55. Měj svou hlavu...

Zírala na noviny ve svých rukou několik dlouhých vteřin. Prsty se jí třásly, před očima se zatmívalo. Byla to snad hra?

„O co se to snažíš?" sykla skrz zuby směrem k Josephovi. Ani se na něj ovšem nepodívala, pořád upírala své soustředění na kompromitující snímek, odmítala uvěřit, že by šlo o pravdu. Připravil to. Musel... Thomas by se k Mellanii nevrátil!

„Jak to myslíš?"

Hodila mu noviny k nohám a zvedla k němu zrak planoucí nenávistí. „Ty si myslíš, že ti uvěřím nějaký stupidní článek? Zrovna tobě? Jsi lhář. Jsi intrikář! A máš dost velké konexe, abys dokázal zařídit něco... takového."

Chvíli na ni nevěřícně koukal. Pak ovšem vyprskl smíchy. Což Cara čekala. Znala ho. Znala ho velmi dlouho. Proto věděla, že nemá brát vážně nic z toho, co se jí snaží podstrčit. Obzvlášť teď. Celou dobu se ji pokoušel dostat zpátky. Dělal i nemožné, aby ji a Thomase rozdělil. A když od něj utekla a jeho záměr tak vlastně splnila, musel ji ještě přesvědčit o Brodieho zradě. Vždyť jinak by se přece mohla kdykoli sebrat a vrátit se k němu...

„Oh, Caro," setřel si z koutku oka neexistující slzu, vždycky se vyžíval v teatrálních gestech, „máš vážně bujnou fantazii..."

Zaškaredila se a ignorovala bolest, již cítila u srdce. „Nevěřím ti. A věřit nebudu."

„Nevadí," pokrčil rameny, „s tím jsem počítal." Obrátil se zpátky ke komodě a z první zásuvky vytáhl draze vypadající tablet ve stříbrné barvě. Chvíli na něm něco hledal, tiše si broukal, zatímco Cara nervózně přešlapovala a očima po pokoji hledala jakoukoli únikovou možnost.

„Koukni..."

Odvrátila tvář.

„Tak se, do prdele, podívej!" zařval, chytil ji za vlasy a přístroj jí strčil přímo pod nos. Svírala křečovitě víčka, ale on jí cloumal tak zuřivě, až se rozhodla podvolit. Zeširoka rozevřela oči, do nichž se jí hrnuly slané slzy strachu a ponížení.

Webová stránka londýnských novin Mirror rozebírala uplynulý benefiční večírek na podporu ligy na ochranu dětí, jehož hlavní hvězdou byl vlivný mladý podnikatel Thomas Sangster s přítelkyní Mellanií.

„Rychle tě vyměnil, co," zasyčel Caře pohrdavě do ucha a bez váhání jí drsně smýkl o podlahu. Upadla, narazila si loket, ale nevydala jedinou hlásku. Ač viděla na vlastní oči, četla a nemohla dostat víc indicií, pořád odmítala věřit.

„Jenom já tě miluju," klesl na kolena vedle jejího zhrouceného těla a prsty jí zaryl do paží. Cítila na krku Josephův horký třepotající se dech, slyšela tiché hrčení, jako by mu v plicích chrastily kuličky. „Jenom já ti můžu dát všechno, po čem zatoužíš. Nikdy tě nikdo tak neocení. Konečně to pochop!"

Zalykala se pláčem, ale nehnula brvou.

„Musím teď něco zařídit," zvedl se na nohy. „Vrátím se brzy. Odpočiň si. A neplýtvej energií na pokusy o útěk. Odsud se nedostaneš, dokud neřeknu."

Vzhlédla k němu s tou největší nenávistí, jaké byla schopná. Na jeho tváři však hrál jen nelítostný sebejistý úsměv. Dobře věděl, že pro daný moment vyhrál. A přestože věděl dokonce i to, že se Cara nikdy nevzdá, protentokrát mu to zřejmě stačilo.

„Nemělas za sebou spálit všechny mosty," obrátil se k ní ještě mezi dveřmi. Za jeho zády už přešlapovalo několik po zuby ozbrojených holohlavých mužů, snad Joseph chtěl, aby názorně viděla, s čím se bude muset při pokusu o vzdor vypořádat.