Koně a já

3. Stěhování

Je další den. Otevřu oči a vidím v mém pokoji, že tam mám krabice. Pomalu otevřu dveře a nakouknu do chodby. Mamka nebyla doma. Já se nechci stěhovat.
Převléknu se a jdu s Jesmin ven do parku.
Když se vrátím z procházky, tak posnídám a jdu si udělat hygienu. Na krabicích byla napsána různá slova. Například oblečení, věci do školy, Jesmin a Laila.
Začnu s krabicí s názvem oblečení. Mezi tím přijela mamka s barvama na zdi a za ní šel malíř.
„Dobrý den," pozdravím ho.
„Dobrý," odpoví mi malíř na zpět.
„Mami?" zavolám na mamku a ukážu prstem ať jde ke mně.
„Co tady dělá ten malíř?" zašeptám, aby mě neslyšel.
„Nechtěla jsem malovat stěny já, tak jsem ho objednala. A navíc, jak se tady budou stěhovat jiní lidé, tak si to potom přemalujou jak budou chtít," odpoví mi mamka.
„Aha," řeknu prostě a jdu zpátky do pokoje. Jesmin si lehla na postel a já začnu odlepovat plakáty a fotky koní. Všechno mamka měla už zabaleno, ale jenom já ne. Konečně jsem všechno zabalila a šla pomoct dát krabice do auta, které už nebudeme potřebovat. Krabice s nápisem Jesmin a Laila jsem dala do obýváku, kde budu spát s mamkou na zemi. Naštěstí na matraci.
„Zítra, ve dvě hodiny, odjíždí stěhováci, kteří odvezou náš nábytek," oznámí mi mamka.
Malíř už vymaloval náš byt na bílou barvu a mamka mu zaplatila, poděkovala a šla ho doprovodit ke dveřím.
„Jo! Ale zítra zde přijedou stěhováci už v osm hodin. Než naloží ten nábytek dolů, tak to bude trvat," dodá ještě mamka a já jen přikývla na souhlas.

***

Slunce svítí do obýváku a já se vzbudím.
„Dnes je den stěhování," řeknu si pro sebe a převléknu se. Pak jdu ještě s Jesmin ven. Vidím mamku, jak pomáhá dávat nábytek do kamionu. Přívěs pro koně už byl připravený za auto.
„Ahoj, Susan! Jak přijdeš z procházky, tak pojedeme pro Lailu," pozdraví mě mamka.
„Dobře, a nepojedeme moc brzo?" zeptám se.
„Ne, domluvila jsem se, že pojedeme dříve, protože stěhováci jedou zase někam jinam," odpoví mi mamka.
„Tak tedy dobře," přikývnu a jdu zase do parku, kde potkám Kiki.
„Ahoj, Kiki," pozdravím ji.
„Ahoj, Susan," pozdraví mě na zpět.
„Dneska se už stěhujeme," oznámím ji.
„Nemůžu tomu uvěřit. Ani nevíš, kolik jsem měla plánu na prázdniny. Tak moc jsem se těšila a ty mi odjíždíš. Že se mnou budeš pořád volat a psát si, že jo?" řekne smutně Kiki.
„Neboj, určitě budu," usměju se a obejmu ji. „Už musím. Tak se měj, budeš mi chybět," rozloučím se s Kiki.
„Ahoj, Susan. Snad se ti v novém domku bude líbit. A budeš mi taky chybět," řekne Kiki a odejde.
Vrátím se domů, dám Jesmin do pokoje a jedu s mamkou do stáje pro Lailu.
„Ahoj, Lailo. Dneska se stěhujeme," řeknu a vezmu Lailu na vodítko. Dám jí do přepravníku a mezi tím přišli kamarádi ze stáje.
„Měj se Susan. Budeš nám chybět a snad se ti bude v nové stáji líbit," rozloučí se se mnou.
„Ahoj. Vy mi taky budete chybět a tahle stáj taky," rozloučím se a nasednu do auta.
Když jsme s mamkou přijely k paneláku, kde jsme bydlely tak jsem běžela nahoru pro Jesmin a nějaké věci, které tam zbyly.
„Tak, odjíždíme. Připravena?" zeptá se mě mamka.
„Ani nevím. Bude mi to tu chybět," odpovím mamce. Rozjely jsme se a já se koukala z okna ven.
Asi po hodině jízdy jsme konečně dorazily na místo. Zazstavily jsme před vilou. Obrovským barákem kde bydlela jedna holka, která se jmenovala Daniwils.
Divné jméno. Koukala jsem se na ten jejích dům a zjistila, že se Daniwils kouká z okna. Zahlédla jsem jí, ale ona se na mě nekoukala, ale na ten přepravník.
„Vyvedu Lailu ven, ať není nervózní a ať se na chvíli protáhne. Můžu ji vzít na chvíli na naši zahradu?" zeptám se mamky.
„Ano, můžeš," odpoví mi mamka a dál se věnuje stěhovákům.
Otevřu přepravák a vyvedu Lailu ven. Daniwils se na ní koukala, jako na nejdražší a nejkrásnější diamant. Dala jsem Lailu na zahradu, kde se začala pást. Nechala jsem ji tam a šla se kouknou dovnitř našeho nového domu.
„Tohle bude můj pokoj?" zeptám se.
„Ano, pokud chceš," odpoví mi mamka.
„To si piš," vykřiknu a rozběhnu se do pokoje. Skočím na postel, kterou tam už stěhováci dali a uplně jsem zapoměla na moje staré kamarády a prostředí. Začnu hned vybalovat a dávat věci do skříně, kterou tam už stěhováci taky dali. Jak jsme s mamkou dovybalovaly věci, tak jsme šly za Lailou ji zkontrolovat, jestli neudělala nějakou hloupost. Samozřejmě, že udělala. Když necháte svého koně na zahradě asi hodinu či dvě bez dozoru, tak to není úplně dobré. Když jsme ji nevěnovaly pozornost, tak stihla sníst skoro všechny květiny z truhlíků.
„Susan, pojedeme zavést Lailu do stáje, ano?" řekne mamka trochu naštvaně a nervózně a já jen přikývla na souhlas. Dám Lailu do přívěsu a nasednu si do auta. Asi deset minut jsme jely do stáje. Bylo to tam ůžesné. Cesta vedla až k hlavní budově, kde mamka zastavila. Příjezdová cesta byla obehnaná krásně uhlazeným křovím. Stáje byly čisté a boxy byly nádherné. Byly čisté a dřevo zřejmě nedávno natřené hnědou barvou.
„Dobrý den. Vy jste určitě paní Beksttrová a tohle je vaše dcera, Susan?" pozdraví nás majitel stáje a podal nám ruce.
„Dobrý den," pozdravíme ho s mamkou na zpět.
„Laila bude mít box tady vedle Tarry," oznámí nám ředitel, když nám dělá menší prohlídku stáje. Šla jsem pro Lailu a dala jí do boxu. Po hodině jsme s mamkou odjely. Po celou tu dobu co jsme tam byly, tak mamka se bavila s ředitelem ohledně nějakých věcí a já si mezitím vybalovala nějaké věci.