Koně a já

1. Konec školy a zároveň šok

CCRRNN!!!
Zazvoní mi budík a já natáhnu ruku, abych ho vypla.
„Konečně! Konec školy!" vyskočím z postele a jdu se kouknout, jestli jsem tím zařváním někoho nevzbudila.
„Uff! Nikdo není doma," řeknu a jdu se převléct.
Kouknu se na fotku mého koně. „Drž mi kopyta, ať nemám nějaké trojky," zasměju se. Jdu do kuchyně a nasnídám se. Pak jdu do koupelny, vyčistím si zuby a učešu se. Vezmu si tašku a jdu si zbalit jídlo, pití, klíče, peněženku, mobil a sluchátka.
Čekám než bude půl osmé, abych mohla jít.
„Konečně!" zařvu a běžím se obout. Jdu do školy a potkám mojí nejlepší kámošku.
„Ahoj, Kiki. Těšíš se na prázdniny?" zeptám se.
„No jasně! Kdo by se netěšil?" řekne nadšeně.
„Už mám naplánované věci, co budeme dělat. Mají být prý velké horka, takže určitě půjdeme na celý den na koupaliště," pokračuju a mezi tím jsme došly ke škole. Čekáme a čekáme. Konečně nás pustí a my si to míříme ke školnímu hřišti.
Ředitel konečně přijde a začne něco povídat. Povídal asi hodinu a my stojíme jen tak tak. V tom horku by se nic ani nechtělo dělat. Když konečně přestal mluvit, tak jsme šli do svých tříd, kde jsme se měli rozloučit a vzít si svá vysvědčení.
„Tak myslím, že si rovnou můžeme rozdat vysvědčení. A já vám přeji, ať v novém školním roce a na střední škole se vám bude dařit. Hlavně se nebojte nových škol a někdy se můžeme určitě sejít a popovídat si! Kontakty na mě máte, takže mi můžete i kdykoli napsat třeba na Messengeru. A o prázdninách si užívejte hodně zábavy," řekne učitelka a začne si volat k sobě mé spolužáky, kterým následně předá vysvědčení.
„Susan Beksttrová," řekne mé jméno a já tedy jdu k ní a dám ji bonboniéru.
„Děkuji ti. Tady máš vysvědčení, máš tři dvojky, ale jinak samé jedničky!" řekne a zatleská mi. Celá třída také, protože jsme tleskali, kdo dostal vysvědčení.
Mé vysvědčení vypadalo takto:

Jméno: Susan Beksttrová
Třída: 9.B
Školní rok: 2015/16
Datum narození: 7. 7. 2000

1.pol. 2.pol.

Český jazyk chvalitebný chvalitebný
Anglický jazyk chvalitebný výborný
Německý jazyk výborný výborný
Matematika chvalitebný chvalitebný
Přírodopis výborný výborný
Dějepis výborný výborný
Zeměpis výborný výborný
Fyzika chvalitebný chvalitebný
Chemie chvalitebný výborný
Ekologie výborný výborný
Tělesná výchova výborný výborný
Občanská výchova výborný výborný
Výtvarná výchova výborný výborný
Pracovní činnosti výborný výborný
Hudební výchova výborný výborný

Jak jsem se koukla na vysvědčení, tak jsem byla strašně moc ráda. Všichni dostali vysvědčení a šlo se na oběd. Měla jsem palačinky, na kterých byla šlehačka a na nich ještě byly jahody. Překvapivě na školní jídelnu byly dobré.
Po obědě zanesu tácek k okýnku, kde dáváme talíře, když dojíme. Pak výjdu ze školy a jdu domů.
Příjdu k výtahu ve městském paneláku, ve kterém bydlím a vyjedu do pátého patra. Nechci jít po schodech, protože to jsem prostě já. Otevřu dveře od bytu a zjistím, že mamka je doma.
„Ahoj, mami," pozdravím ji s úsměvem.
„Ahoj, Susan. Tak co vysvědčení? Ukaž," dám vysvědčení mamce.
„No výborně!" pochválí mě mamka. „Běž do svého pokoje. Něco tam čeká," řekne mi mamka a já běžela, jako pes na místo.
„Hm... Nic nevidím. Jsem snad slepá?" divím se, ale za zkříní bylo štěně, které se krčilo.
„Ooo! Jeminkote! Ty jsi ale roztomilé! Ty jsi... Border kolie!" byla jsem nadšená. Jdu obejmout mamku.
„Děkuju! Má jméno?" zeptám se.
„Ne, ještě ne," odpoví mi mamka.
„Aha. Budu ti říkat... Jesmin," rozhodnu se a hned dám na Instagram její fotku. Hned se pod fotkou sypaly různé komentáře a srdíčka.
„Susan! Pojď sem!" zavolá mě mamka a já šla.
„Ano?" zeptám se.
„Ještě něco... Stěhujeme se!" vybafla na mě.
„Cože?! Ale co mojí kamarádi?! A můj kůň, Laila?!" ptám se.
„Kamarády si tam taky najdeš, neboj. Stejně jdeš do prváku na střední, takže by tě to čekalo někdy tak i tak. Nové seznamování, škola, prostředí. Hlavně se stěhujeme kvůli tobě i mně. Našla jsem si novou a lepší práci a ty budeš bydlet i blíž ke škole. Vím, že jsme se bavily o nějakém bytu či intru, abys nemusela dojíždět, ale když jsem si našla lepší práci ve městě, kde budeš i studovat, tak jsem toho využila. A navíc, Lailu bereme s sebou. Bude v nové luxusní stáji," řekne mi mamka. ,,Jo, a budeme bydlet ve vlastním domečku! Budeme mít vlastní zahradu!" dodá mamka.
„Ale, ale-" koktám a pak jdu zklesle do pokoje a snažím se na to alespoň trochu zapomenout tím, že zkouším naučit Jesmin nějaké povely. Naučím ji povel sedni a lehni. Na začátek dobrý.
„Mami! Musím jít na koně," řeknu a zabalím si věci. Mamka mě zaveze a já se jdu převléct. Vezmu si věci pro koně a ve stáji potkám kamarády, kteří se starají už o své koně a připravují je na ježdění.
„Ahoj, všichni," pozdravím je.
„Ahoj, Susan. Co tak zklíčeně?" zeptají se mě a já jim vše řeknu a zároveň hřebelcuju Lailu.
„Takže se už neuvidíme?" zeptá se.
„Nevím. Ale budeme v kontaktu. Alespoň to," usměju se a začnu čistit kopyta. Dám Lailu do výběhu a zajdu si pro kolečka a vidle. Začnu čistit od Laili box. Pak odvezu kolečka se špinavou slámou na kompost a jedu pro čerstvou slámu. Dám ji do boxu a odnesu kolečka. Lailu dám do jejího boxu a jdu do šatny se převléct. Zavolám mamce, ať pro mě přijede.