Koně a já

14. To mě moc mrzí...

Ráno mě probudí zase ten zatracený budík.
„Grrr..." zabručím do polštáře, když až moc zřetelně slyším ten budík.
Natáhnu po něm ruku a vypnu ho. S tím krásným tichem se ještě povaluju v posteli. V tu ránu mě něco napadlo. Rychle jsem si vzala mobil do ruky a klikla na ikonku Messengeru. Chvíli jsem hledala chat s Kiki. Když jsem ho našla, tak jsem na něj klikla a začala rychle psát.

Já: Ahoj, Kiki! Jak se máš? Dlouho jsme se neviděly a nevolaly. Chtěla jsem se zeptat, jestli budeš na závodech, které budou za dva týdny :D

Když jsem zprávu odeslala, tak jsem položila mobil a konečně se vyhrabala z té vyhřáté postele směrem k mé skříni a převlékla se. Když jsem se převlékla, tak jako na zavolanou mi cinkl mobil.
Doufám, že to bude Kiki!
Rychle jsem přiletěla k mobilu a naštěstí to Kiki byla.

Kiki: Ahoj, Sus! Moc mi chybíš a určitě si musíme někdy zase zavolat! A ano, na závodech budu, proč? Ty tam budeš taky?
Já: Ano, budu! Moc jsem se na ty závody těšila, ale když jsem teď zjistila, že tam budeš taky, tak se mi na ně chce ještě víc!
Kiki: Tak to je paráda! Už se na tebe těším! Promiň, ale už musím, škola volá...
Já: Tak se měj, těším se na tebe! Ahojky!
Kiki: Já taky, ahoj!

Málem bych zapomněla na školu! Vyjdu z pokoje i s batohem na zádech. Jdu do kuchyně, kde se nasnídám a sbalím si svačinu do batohu. Pak si to mířím do koupelny, kde si udělám, jako vždy, ranní hygienu. Po tom všem se obuju a jdu do školy se sluchátky v uších.
Když přijdu do třídy, tak si všimnu, že Wolf není stále ve škole. Rozhlédla se po třídě a naštěstí Hel ve škole byla.
„Ahoj, Hel!" pozdravím ji, když mě mé nohy dovedou k ní.
„Ahoj, Susan! Tak jak se máš? Co ruka?" zeptá se a ukáže na mou ruku.
„Mám se fajn a ruka taky, děkujeme za optání," zasměju se. „Ale když píšu, tak to trochu bolí," řeknu trochu sklesle.
„To ti věřím," usměje se smutně. „Jsem zvědavá, jestli Wolf už po tom, co jeho bratr zemřel příjde do školy," Hel se smutně koukne na místo od Wolfa.
„Počkat! Co?!" vykřiknu. „Brácha od Wolfa umřel?!" ověřovala jsem si věc, kterou Hel řekla.
„Jo, už asi tak před čtyřmi dny," řekne prostě. „Ty to nevíš?" kouká na mě udiveně.
„Ne, nic mi neřekl," překřížím ruce na prsou.
„Zvláštní," odmlčí se Hel. „Čekala bych, že ti to Wolf řekne jako první."
,,To já taky," řeknu smutně a vzpomenu si na jeho bráchu. Byl tak hodný, vtipný, laskavý, klidný, nadaný a já nevím, co ještě. Prostě správný starší brácha, jak má být. Teda, měl.

Když jsem vyšla z té školy, tak jsem se rozloučila s Hel a vydala se domů.
Doma nikdo nebyl, tak jsem se rozhodla, že půjdu na koně pěšky. Sbalila jsem si tedy věci a šla. Promýšlela jsem si asi tu nejkratší cestu, což bylo kolem obchodu, kostela a pak asi tři minuty přes les. Když jsem šla kolem obchodu, tak jsem slyšela, jak náš kostel vyzváněl.
„Bože! To ten kostel nikdy nezmlkne?! To snad někdo umřel?!" když jdu kolem kostela, tak si všimnu velkého zástupu lidí v černém. On fakt někdo umřel.
Když jsem skenovala lidi v zástupu, tak jsem zahlédla Wolfa. Hned jsem k němu běžela.
„Wolfe! Wolfe!" křičím na něj, a když si mě všimne, lehce se na mě usměje.
„S-Susan..." nedokáže to doříct, protože jsem na něj skočila a objala ho.
„Je mi to moc líto!" cítila jsem, jak mě silněji objal. „Proč si mi to neřekl? Víš jaký jsem měla strach?!" Byla jsem lehce naštvaná, ale i šťastná, že ho vidím.
„Promiň, ale neměl jsem na to sílu," ucítím, že mám trochu vlhké rameno.
„Ty brečíš?" kouknu na něj a uvidím jeho uslzené oči.
„Co? Ne! Já nebrečím! Jen mi do očí spadlo pár zrnek prachu," utře si rukávem od jeho saka oči.
„Na mě to hrát nemusíš," dám mu ruku na obličej a usměju se. „Já bych taky brečela jako želva. Vím, že si ho měl fakt moc rád. Já jsem ho měla taky ráda," pohladím ho po tváři.
„Víc než mě?" snaží se usmát, ale moc mu to nejde.
„Ne, tebe miluju," řeknu a on mě hned něžně políbil. Když jsme se od sebe odtáhli, tak jsem se jen usmála a koukla do jeho očí.
„Promiň, ale musím jít na koně. Drž se a napiš mi," dám mu pusu, naposledy zamávám a vydám se znova na cestu.

Tak? Co tomu říkáte?🤗
Omlouvám se za chyby atd.😊
Co tu mám dál dodat? Nevím... možná to, že tohle není jediná hrozná věc, která se stane v tomto příběhu...😁
Tak u další kapitoly!😘