Koně a já

7. Rande

Přijela jsem domů a hned si lehla na postel.
„Konečně doma," oddychnu si. Udělám si úkoly, abych o víkendu nemusela nic dělat. Když dodělám všechny úkoly, tak mi najednou někdo zavolá.
„Neznámé číslo? Kdo to může být?" ptám se sama sebe.

„Ano?"

„Ahoj, Susan. Tady Wolf."

„Jejda, a-ahoj. Kde si vzal moje číslo?"

„Hel mi ho dala."

„A-aha."

„Susan?"

„Ano?"

„No, víš, nechtěla by jsi jít se mnou do kina?"

„No, proč ne? Ráda půjdu, ale kdy?"

„Dnes večer."

„Cože?! A v kolik?"

„Vyzvednu tě v sedm večer u tebe doma."

„D-dobře, budu čekat, tak ahoj."

„Ahoj."

Když jsem domluvila s Wolfem, hned vytočím číslo od Hel, abych jí to všechno řekla.
„Hel, máme poplach! Volal mi před chvíli Wolf a pozval mě do kina a nevím, co si mám vzít na sebe a jsem celkově ve stresu a mimo!" stále to rozdýchávám, protože to nedokážu vstřebat. „Ty víš co se teď tak nosí a prostě rozumíš módě a jak mě znáš, tak jsem schopná tam přijít v teplácích a mikině. Když nad tím teď tak uvažuju, tak by to bylo asi jedno, protože v kině bude tma a nikdo mě neuvidí." začnu až moc nad tím přemýšlet, ale křik od Hel z telefonu mě znova probudí do reality. „Poradíš mi, prosím?"

„A nevadí ti to, že jsem dala tvoje telefoní číslo Wolfovi?"

„To nech plavat. Přijdeš teda?"

„Jo, za deset minut jsem u tebe."

„Dobře, tak ahoj a díky!"

„Není za co, ahoj."

Odložím mobil a kouknu se na hodiny. Bylo okolo půl třetí.
„Dobrý, ještě mám dost času." oddechnu si.
Hel přišla jak slíbila.
„Tak ukaž tvůj šatník," řekne Hel a koukne se do mého šatníku. „Něco by se tady možná našlo, ale jak říkáš, ty bys byla schopna jít na rande v teplácích, takže půjdeme koupit nějaké hezčí a elegantnější oblečení!" zaraduje se Hel a já jen ztuhle přikývnu.
Přijedeme do obchoďáku a Hel si to poskakuje do prvního obchodu, který uvidí.
„Hele, co tyhle šaty?" zeptá se Hel.
„Já nenosím šaty a ani mi nesluší," řeknu jí.
„Když myslíš," odfrkne si Hel a hledá nějaké hezké džíny. „Tak, co tohle?" zeptá se a ukáže mi děravé dřiny a rolák bez ramínek.
„No, tohle už je lepší a klidně bych to nosila i normálně," řeknu jí s úsměvem. Vezmu si oblečení od Hel a jdu do kabinek si jej vyzkoušet.
„Pěkné! A ještě boty," řekne mi Hel a já na ní kývnu. Koupím si oblečení a šlo se do obchodu kde mají boty.
„Tyhle na klínku," řekne Hel a zasměje se.
„Tak to ne! Na tom ani nebudu umět chodit," řeknu jí naštvaně, ale myslela jsem to v dobrém.
„Já si dělala srandu," zasměje se a mrkne na mě.
„No, spíš něco jako, tyhle," oznámím Hel a ukážu ji černé kotníkové Conversky. Takové klasické boty, které se hodí snad ke všemu.
„Dobře, tak tyhle," souhlasí se mnou Hel. Šly jsme k pokladně zaplatit boty a pak hurá domů.
Přišly jsme domů a já se koukla na hodiny. Bylo přesně pět hodin. To jsme byly tak dlouho ve městě?
„Tak jo, ještě tě nalíčím," usměje se šibalsky Hel.
„No tak to ani náhodou! Sama víš, že mám k make-upu odpor a myslím si, že moje pleť je v pohodě," braním se a Hel jen přikývla na souhlas a zasmála se. Nějakou dobu jsme si povídaly, po chvíli Hel napadlo, že mi zkusí udělat nějaký účes a já jen souhlasila, protože miluju, když si někdo hraje s mými vlasy.
„Proč ti to tak dlouho trvá?" zeptám se, protože jsem čekala, že ji to nebude zase tak dlouho trvat.
„Neškubej sebou, jinak ti vyškubu polovinu vlasů," řekne soustředěně. „Tak a je to! Myslím, že se mi to povedlo," pochválí se Hel.
„Můžu se kouknout?" zeptám se a Hel jen přikývne. Zvednu se z židle a jdu se podívat do zrcadla, které mám v pokoji na skříni.
„Tohle se ti hodně povedlo, díky moc!" pochválím jí s úsměvem.
„Já ti děkuji za tvou pochvalu. A teď se ukaž mamce," koukne se na mě Hel.
„D-dobře," řeknu nervózně a jdu po schodech dolů do obýváku.
„Mami? Jak vypadám?" zeptám se nejistě mamky.
„Páni! Kam se chystáš?" zeptá se mě mamka.
„Do kina s jedním klukem," řeknu stydlivě s úsměvem a začnu se lehce červenat.
„Aha, tak to jo. A kdo ti pomohl udělat účes?" zeptá se mě mamka.
„Hel," odpovím mamce.
„Hel, moc se ti to povedlo. Taky mě budeš takhle česat, ano?" zasměje se mamka a Hel taky.
„To se nebojte, určitě vám udělám nějaký pěkný účes, který nemá každá!" zasměje se Hel a mrkne na mamku. V tom někdo zazvoní na zvonek.
„Už je tady, tak já jdu," řeknu nadšeně.
„A co já?!" zeptá se nervózně Hel.
„Jo! Běž zadním vchodem," ukážu jí, kde je zadní vchod.
„Dobře, tak ahoj a užij si to!" rozloučí se.
„Ahoj! Mami já jsem nervózní," řeknu.
„Neboj, bude to dobrý a běž už, ahoj," rozloučí se se mnou mamka.
„Ahoj," zamávám jí ještě. Vyšla jsem z domu a Wolf se na mě podíval s velkým údivem a úsměvem.
„Páni! Moc ti to sluší," pochválí můj vzhled.
„Díky, tobě taky," pochválím jeho vzhled a on mě políbí na tvář.
Přišli jsme do kina a Wolf všechno obstaral. Koupil lístky a občerstvení, což jsem byla celkem proti, protože jsem se cítila divně, když všechno koupil on a já nic. Po nějaké době jsem to už nechala být a šli jsme si sednou do sálu na svá místa a chvíli jsme čekali než film začne.
Když film skončil a my jsme vyšli ven, Wolf mě zatáhl za roh, kde mě znova políbil. Jen se na mě usmál a políbil mě znova, ale víc s vášní.
„Miluju tě," zašeptá Wolf do polibku.
„Já tebe taky," usměju se na něj a pokračuju v líbání a on se mnou spolupracuje.