Koně a já

8. Wolf pojede se mnou na koně?!

Na tohle první rande jen tak nezapomenu! Já ho tak miluju!
Nedokázala jsem na něj přestat myslet. Asi se rozteču.
„Mami?! Jsem doma!" zavolám po domě.
„Jsem v kuchyni!" uslyším mamku. Jdu tedy do kuchyně, kde mamka něco chystá.
„Ahoj, tak jak ses měla? Máš hlad?" zeptá se mamka.
„Měla jsem se fajn! A ano, něco bych si dala," usměju se na mamku.
„Udělala jsem špagety s boloňskou omáčkou," mamka moc dobře ví, že miluju špagety s boloňskou omáčkou a že mám pro ně slabost.
„Jsi nejlepší!" obejmu ji s velkým nadšením.
„Špagety dostaneš až po tom, co se osprchuješ," usmějě se na mě. Rychle vyběhnu schody do koupelny, kde si udělám večerní hygienu. Měla jsem obrovský hlad, takže do pěti minut jsem byla hotová. Seběhnu schody zase dolů a běžím do jídelny.
„No vida! To ti to trvalo," zavtipkovala mamka.
„Vážně vtipné, mami," řeknu ironicky a ušklíbnu se. Mamka se jen zasmála a nic neříkala. Já se posadila naproti ní a začala jíst.
„Chutná?" zeptá se mamka.
„Jo! Jsou nejlepší na celé Zemi!" rozpřáhnu ruce do vzduchu.
„Tak to jsem ráda," znova se usmála.

Po dojezení těch nejlepších špaget jsem se rozhodla, že si půjdu lehnout. Zítra je sobota, takže se nemusím učit do školy či dělat nějaké úkoly. Lehnu si tedy do postele a do ruky vezmu mobil. Projíždím zrovna Instagram a v moment, kdy jsem lajka Wolfovi fotku mi napsal na Messenger.

Wolf: Ahoj, Sus, jak se ti vůbec líbilo dnešní rande?
Já: Ahojky! Rande se mi velmi líbilo!
Wolf: Tak za to jsem velmi rád! Doufám, že si to někdy zopakujeme
Já: Mám to chápat, že mě zveš na další rande?
Wolf: Přesně tak
Já: Tak to bych šla moc ráda!
Wolf: Já taky! :DD
Já: xDD
Wolf: Jo a ještě něco!
Já: Čekám...
Wolf: Za týden máš narozeniny, takže bych ti rád něco dal
Já: Jee... ty sis vzpomněl? To je pěkné a nic mi dávat nemusíš, opravdu
Wolf: Tak přece kluk svojí holky nezapomene na její narozeniny a dát ti něco musím!!
Já: To je od tebe hezké
Wolf: Já vím
Já: Egoisto
Wolf: xDDD
Já: Hele! Nechceš jet zítra se mnou na koně? Zítra bych měla mít volnou hodinu, takže bych jela na vyjížďku do lesa
Wolf: Šel bych rád
Já: Tak jo! Tak ve 14:00 hodin zítra před mým domem?
Wolf: Domluveno
Já: Tak zítra, ahoj!
Wolf: Zítra... Ahoj!

Odložím mobil s pocitem štěstí. Kouknu se na hodiny a všimnu si, že je 20:24.
„To je teprve tolik? Co budu dělat? Spát se mi nechce a číst si knihu? No, to se mi moc taky nechce," uvažuju dál. „Tak co bych tak mohla dělat?" vážně jsem nevěděla, co mám dělat. „Bingo!" po chvilce uvažování můj mozek konečně něco vymyslel. Jdu ke stolu, kde si vezmu pouzdro a svůj bloček na kreslení. Ano, budu si kreslit. Ani vteřinu jsem neuvažovala, a hned jsem začala kreslit koně, jako vždy. Po chvilce někdo zaklepal na dveře od mého pokoje. Zřejmě to byla mamka, kdo jiný.
„Ano!" zavolám směrem ke dveřím, aby mamka mohla vejít.
„Susan, jdi už spát. Je pozdě," mamka pootevře dveře a hlavou nakoukla dovnitř.
„Už?" divím se.
„No, se koukni, kolik je hodin," ukáže na hodiny, které mi visely v pokoji.
„Cože?! To už je tolik?!" vykulím oči.
„No, jsem si říkala, proč ještě nespíš," uchechtne se mamka. Už byla jedna hodina ráno. Jo, jedna hodina ráno. Odložím svůj blok na kreslení a pouzdro a jdu spát.

***

Pomalu se mi otevřely oči a já hned chňapnu rukou po mobilu a kouknu se, kolik je.
„Teprve osm?" řeknu si pro sebe. Chvilku ležím na posteli a projíždím sociální sítě. Jo, zase. Po chvilce se začaly pomalu otevírat dveře.
„Dobré ráno, broučku!" pozdraví mě mamka. „Dneska tě nemůžu zavést na koně, protože dneska toho mám hodně," mamka otevře dveře dokořan.
„Dobře, to nevadí, asi pojedu na kole," mrknu na ni.
„To by bylo fajn, stejně to máš kousek. Už musím jít. V kuchyni máš připravenou snídani, tak se měj a ahoj," mamka přijde k mé posteli a dá mi pusu na čelo. Po pár sekundách jen slyším zabouchnutí hlavních dveří. Znova si vezmu mobil do ruky a napíšu Wolfovi.

Já: Ahoj, Wolfe! Jen ti chci napsat, ať si vezmeš kolo

Jak se zpráva odeslala, tak mi hned přišla ta od Wolfa.

Wolf: Žádný problém!

Takže... ČAUKY! Po dlouhé době se vám tady zase ozývám! Jej! 🎉
Moc se omlouvám, že tato kapitola nevyšla dřív, ale měla jsem nějaké problémy s touhle kapitolou + (aby toho nebylo málo) nám nějak spadla Wi-Fi a nešla celých šest dní nahodit, takže... "super"😤 (a to se opakovalo několikrát... 😣)
Ale teď vše funguje a to je to hlavní! 🤗
Předem se omlouvám za chyby atd.
Snad se vám tato kapitola líbila a dáte ji 🌟 nebo 💬.
Tak zatím! AHOJ!💕