Koně a já

9. Příprava

Už byly skoro dvě hodiny a já čekala před mým domem na Wolfa. Po chvilce nudného čekání konečně přijel.
„Ahoj! Omlouvám se, že mám zpoždění," poškrábe se na zátylku.
„V pohodě, hlavní je, že už si tady," směju se na něj.
„Tak jo, můžeme vyrazit! Ale... nevím kudy, takže mě budeš muset vést," mrkne na mě.
„Co mi zbývá," šťouchnu do něj. Sednu si na kolo a rozjedu se směrem ke stáji.

***

Konečně jsme tu. Jela jsem směrem k hlavní budově, kde byl stojan na kola.
„Tady si dej kolo," ukážu na stojan. Wolf jen přikývne a dá si kolo vedle mě.
„Fajn, nevím jak ty, ale já se půjdu převléct," ukážu na okna šatny. ,,A ty máš něco na převlečení nebo budeš jezdit v těch kalhotech?"
„Vzal jsem si aspoň tepláky," vytáhne tepláky z batohu.
„Aspoň něco než nic," usměju se na něj. Jdu směrem do šatny a Wolf jde přímo za mnou. Otevřu dveře od šatny a všimnu si, že tam nikdo není.
„Hele, nikdo tam není, takže se půjdeš převléct do dívčí šatny se mnou a já ti rovnou schovám to oblečení u mě ve skříňce," Wolf jen přikývne. Vejdu dovnitř a Wolfovi naznačím, ať jde do rohu za skříňky. Jistota je jistota. Rychle se převléknu a obuju boty. Boty! Sakra! Wolf nemá boty ani helmu!
„Wolfe? Už jsi?" kouknu se na něj.
„Jo."
„Tak mi dej ty kalhoty, dám je do skříňky," podá mi jen ty kalhoty a nic jiného nedělal. „Teď ti zajdu pro jezdecké boty a helmu, hned tu budu, tak tu počkej!" Nařídím mu. On jen přikývl a nic nenamítal. Rychle běžím do místnosti, kde máme pro „návštěvy" na půjčení jezdecké boty a helmu. Popadnu nějaké boty a helmu a rychle běžím do šatny. Otevřu dveře a na lavičce vidím vysmátého Wolfa. Přijdu k němu a podám mu boty a helmu.
„Snad ti budou dobré," kouknu na něj.
„Snad jo," začne si nazouvat boty. Jeho tenisky mi podá a já je dám do své skříňky.
„Tak co? Padnou ti?" zeptám se.
„Jako ulita."
„Tak jdeme! Pojedeme do lesa na vyjížďku!" radostně poskočím.
„Jenom ty a já?" koukne na mě.
„Jo, jo."
„A to nás ten kůň uveze?" diví se.
„Ne, ty idiote! Každý pojede na jednom koni! Já na Laile a ty na Rouse," plácnu se do čela. „Rouse je kůň od Hel, ale Hel je nemocná a já jsem se jí zeptala, jestli se můžeš projet na jejím koni," dodám.
„Aha! Tak to je super! Už se těším! A kam to teď jdeme?"
„Do sedlovny pro věci na koně," pokračuju dále v chůzi.
„Oooo... zajímavé," rozhléne se kolem sebe Wolf.
„Co je na tom tak zajímavého, jít do sedlovny?" celkem se udivím.
„Všechno!"
„Ty jsi idiot," plácnu se znova do čela.
„To mi říkají všichni," šťouchne do mě. Vejdu do sedlovny a začnu hledat věci od Rouse. Po chvilce jsem je konečně našla.
„Tady máš," podám sedlo, úzdečku a podsedlovku Wolfovi.
„Páni! To je nějaké, t-těžké!" vydechne.
„Na to si zvykneš," vezmu si věci od Laily (sedlo, úzdečku a podsedlovku) a jdu směrem k boxu. Jak vejdu do stáje a uvidím Lailu, hned se mi zlepšila nálada.
„Ahoj, Lailo! Jak se dneska máš?" pohladím ji po krku. Ona si jen odfrkne a švihá hlavou nahoru a dolů.
„Je nádherná," řekne fascinovaně Wolf.
„Ou, Rouse je hned tady vedle," ukážu na vedlejší box. „Ale zřejmě ji budu muset vyčistit a přichystat na vyjížďku," otevřu box od Laily.
„A můžu to zkusit?" zeptá se nejistě Wolf.
„Co?"
„No to osedlání a tak," usměje se.
„Můžeš, ale budu tě sledovat," kouknu se na něj výrazem - sleduji tě!
On jen přikývne a čeká. Začnu mu vysvětlovat, co a jak má dělat. Musím říct, že mu to šlo, ale osedlat koně fakt neuměl, tak jsem to udělala já. Pak jsem připravila i svého koně. Pomalu jsem Lailu vyvedla z boxu. Wolf udělal to stejné. Šla jsem před stáje abych mohla vylést na Lailu. Jak ke mně přišel i Wolf s Rouse, tak jsem se ho jen zeptala: „Připraven?"
„Připraven."

Konečně vyšla další kapitola!🎉
Moc se omlouvám, že tato kapitola nevyšla dříve, ale neměla jsem nějak moc chuť něco psát a navíc nám i začala ta naše "milovaná" škola, takže jsem toho měla vážně moc...
Ještě jednou se vážně MOC omlouvám!😔
Předem se chci ještě omluvit za chyby atd.
Snad se vám tato kapitola líbila a dáte jí 🌟 nebo 💬.
Mějte se hezky a u další kapitoly... AHOJ!😘