Koně a já

6. Wolf

-O MĚSÍC POZDĚJI-

Začala mi škola a Hel chodí se mnou do třídy.
Potkala jsem jednoho nádherného kluka. Jmenuje se Wolf. Chodí se mnou do třídy. Je super! Normálně se s ním bavím, ale nikdo nic netuší, jenom Hel asi zjistila, že ho miluju. Ale nevěděla jsem, jestli miluje on mě nebo jestli mě alespoň trochu má rád.

Jsem ve škole a je hodina chemie. Děláme pokusy. Všechno tu bublá a v učebně je horko. Nejraději bych si sundala plášť, ale nemůžu.
BUM!!!
Najednou vybouchl pokus. Všichni jsme se lekli a pak jsme se začali smát.
„Chudák Max," řeknu mezi smíchem.
„To jo," směje se Hel. Seděly jsme spolu a v hodinách jsme si povídaly místo toho, abychom dávaly pozor.
„Maxi, Maxi. Co s tebou. Když děláme pokusy, tak to vždycky vybouchne u tebe," dělá si starosti učitel a Max si sklesle sedne na židli.
Je konec hodiny a já jdu do skříňky pro věci na matiku. Vezmu si je, a když se najednou otačím, tak narazím do Wolfa.
„Jejda, promiň! To jsem nechtěla," omluvím se a začnu se červenat.
„To nic. Byla to moje chyba," omluví se mi Wolf a taky se začne červenat.
„To je můj kluk!" vyštěkne na mě Daniwils, která přišla se svými kamarády, Kerolain a Herolain, což byly dvojčata a takoví „poskoci" od Daniwils.
„Ale mi jsme se před dvouma týdnama rozešli," řekne jí Wolf.
„No a co. Ty by jsi snad chtěl chodit s takovou blbkou?! Vždyť nemá ani styl!" vykřikne na Wolfa. Šlo poznat, že Wolf s ní nechce být. Najednou zazvonilo a já musela do třídy.
„Susan, počkej! Půjdu s tebou!" doběhne mě Wolf.
„Dobře, mně to vadit nebude," usměju se na něj.
„Je mi líto, že jsi viděla, jak se s ní hádám," řekne smutně.
„To mi nevadí. Kdo by chtěl s ní chodit," řeknu a sednu si na své místo.
„Tak jak to jde s Wolfem? Ví to, že jezdíš na koni?" zeptá se mě Hel.
„Co? Nemám s ním žádný vztah a neví to, že jezdim na koni. Koho by to zajímalo? Takoví kluk jako on-" chtěla jsem to dopovědět, ale přišla učitelka. Pozdravili jsme ji a sedli si. Jak jsme si sedli, tak jsem to dopověděla Hel. Pak celou hodinu jsem se koukala na Wolfa. Byl kouzelný, nádherný. Představovala jsem si jak jedeme na koních po paloučku, kde je vysoká tráva a jdeme vidět jenom my a koňské hlavy.
„Susan? Susan?! Halo!" zavolá na mě učitelka.
„Co? Chci říct, prosím?" řeknu a všichni se začnou potichu smát.
„Počítáš nebo co děláš?" učitelka je pěkně naštvaná.
„Počítám," řeknu s nejistým úsměvem. Zazvoní a my jdeme na oběd. Měla jsem šunkofleky. První jídlo co mi chutnalo ve školní jídelně! U vedlejšího stolu si sedl Wolf s klukama.
„Ahoj, kluci! Já s Kerolain a Herolain si přisedneme," řekne Daniwils. Odnesu tácek a raději jdu pryč. Byla jsem u skříňky, kde nikdo nebyl. Z ničeho nic se tam objevil Wolf. Neskutečně jsem se ho lekla.
„Co tady děláš? Měl by jsi na krku nosit aspoň rolničku. Chodíš potichu, jako nějaký duch," zasměju se a on taky.
„Možná teď udělám blbost, ale mám nutkání to udělat od prvního školního dne, kdy jsem tě viděl," řekne a začne se pomalu ke mně naklánět. „Vždycky ses mi strašně líbila," zašeptá a spojí naše rty. Když jsme se přestali líbat, tak jsem mu chtěla něco říct, ale nevěděla jsem jak.
„Wolfe? Já bych ti chtěla něco říct, ale nevím jak. Tak jo. Máš rád koně?" zeptám se nejistě.
„Nemám s nimi problém," odpoví mi.
„No, já jezdím na koni," řeknu nervózně. Chvíli se na mě díval.
„To je super, ne?" řekne radostně.
„Myslela jsem, že ti to bude vadit a budeš mít ke mně nějaký odpor," řeknu překvapeně.
„Mně? Já obdivuju lidi, jak dokážou jezdit na koni. Je to strašně těžký sport. Vždycky jsem to chtěl zkusit, ale nebyla příležitost," oznámí mi, ale najednou mi zavolá mamka.
„Jé, omluv mě, to je mamka," řeknu Wolfovi, který přikývne.
„To je v pohodě. Stejně už musím," řekne a dá mi menší polibek na tvář. Byla jsem štěstím bez sebe a stále trochu mimo s debilním úsměvem na tváři.

„Ahoj, mami. Copak se děje?"

„Ahoj Susan. Jenom jsem ti chtěla říct, že čekám před školou."

„Dobře už jdu. Ahoj."

„Ahoj."

Jdu ze školy a potkám Daniwils, jak nastupuje do její limuzíny s namyšleným výrazem.
„Ach, blbka," povzdechnu si pro sebe a jdu k našemu autu. Otevřu dveře a nesednu. Sednu si do předu vedle mamky.
„Ahoj, mami," pozdravím mamku.
„Ahoj, Susan," pozdraví mě na zpět. Jak jsme se rozjely, tak po chodníku šel Wolf. Zamával mi a já mu zamávala taky se zasněným pohledem a obrovským úsměvem od ucha k uchu.
„Kdo to je?" zeptá se mě mamka.
„Spolužák," odpovím jí.
„Aha," řekne mamka s úsměvem.