Koně a já

4. Pyšná holka ve stáji

- O tři týdny později -

Přes ty dlouhé týdny se toho hodně změnilo.
Mamka mi prozradila, že její nová práce je ve stájích jako veterinář, což mě ohromně těšilo, že můj a ostatní koně budou v takové péči. Taky mě přijali mezi sebe členové ve stáji Green Hils, kde jsem si našla i nové přátele. Byl to super pocit. Postupem času jsem zapomínala na svůj starý domov.
Nyní jsem ve stáji a starám se o Lailu.
„Dneska budeme hodně trénovat," oznámím Laile a ta jenom frkla a pohodila hlavou. Dám jí úzdečku, podsedlovku, sedlo, bandáže a na úzdečku jsem jí dala čabraku. Vyvedu Lailu z boxu a najednou slyším podpatky.
„Neuvěříš kdo právě přišel. Tvá nafoukaná sousedka," oznámí mi moje nová kamarádka Helen, ale já jí říkam Hel.
„Daniwils?! To si děláš srandu?!" asi jsem právě dostala infarkt.
„Co to má na sobě?" Daniwils měla asi deseti centimetrové podpatky a dlouhé šaty až na zem.
„Do stáje tohle oblečení? To si dělá srandu, ne?" chtěla jsem se zasmát na celé kolo, ale vydržela jsem to. Sice jen tak tak, ale zvládla jsem to.
„Tak se podívej na to tvé oblečení," vyštěkne na mě.
„Hele! Jestli chceš jezdit na koni, tak se podle toho musíš také oblékat, víš?" uchechtnu se s Hel a nasednu na svého koně, na kterém odjedu do jízdárny a málem přejedu Daniwils. Hel měla už připraveného koně u jízdárny, kde na něj jen nasedla a přidala se ke mně a Laile.
„Ahoj, Carle! Budeme dneska skákat?" zeptám se trenéra, který už v jízdárně čekal.
„Ano," přikývne Carl.
„Super!" vykřikneme s Hel. Daniwils se přišla na nás podívat, jak skáčeme. Vyhrála jsem už tolik stužek a pohárů prvního místa, že už nevím, kam to mám dávat. Daniwils se posadila na lavičku, která byla u ohrady. Sedla si a pozorovala nás. Nejprve jsme s Hel koně zahřály a opracovaly. Po nějaké době jsme už mohly přejít na samotné skoky, které nám mezitím Carl nachystal.
„Susan, můžeme?" zeptá se Carl a já jen přikývnu a pobídnu Lailu a začnu se skoky. Hel začala teké skákat. Pak jsem jela na dvoj skok. Laila ze rozeběhla a skočila. Dneska ji to šlo pěkně a ani nezlobila, jak bylo u ní zvykem.
„Výborně!" pochválí mě Carl.
„To nic není!" ozve se Daniwils a ušklíbne se.
„Když si to myslíš, tak to pojď zkusit," řeknu jí a šibalsky se usměju.
„Tak jo," řekne pyšně a chce nasednout na Lailu.
„Tak to ne, holčičko, nemůžeš jizdit v tomhle," přejedu ji pohledem od hlavy až k patě a trochu ztrapním, protože kolem ohrady stálo pár lidí a dokonce se i Carl zasmál.
„Ale můžu!" vyštěkne na mě.
„No tak jo. Jak myslíš," řeknu s šibalským úsměvem. „Vsadím se, že jak nasedne, tak hned bude dole," zašeptám směrem k Hel a ona se jen zasměje.
„Co je tu k smíchu?!" zeptá se naštvaně.
„Ale nic," řeknu a pousměju se. Daniwils nasedne a Laila se postaví na zadní a Daniwils spadne na písek, od kterého má celé šaty.
„Au! Co to máš za koně?!" zařve na mě.
„Víš, koně vycítí, že máš trochu strach," řeknu a nasednu na Lailu zpátky.
„Já ti ukážu!" zařve a utíká pryč, no dobře, to nebyl ani běh.
„V těch podpadkách moc daleko nedoběhne," řeknu a měla jsem pravdu. Zakopla o svou nohu a už byla v kupce sena.
„Fuj! Mé nové šaty!" zařve a já s Hel jsme se smály.
Daniwils se na nás vražedné koukla a utekla.

***

Je další den a já s Hel už trénujeme. Najednou přišla Daniwils s jejím koněm.
„Cože?! Ona má koně?!" divím se.
„Ano, vidíš dobře," řekne a jen tak tak nasedne na koně a přidá se k nám.
„Ty umíš jezdit na koni?" zeptá se Carl.
„Ne, ale ty mě to naučíš. A navíc tady budou nový trenéři a veterinář," řekne, ale nemyslela to vážně, protože Carl patřil k hlavním trenérům a věděl by to jako první, kdyby se něco takového mělo stát.
„Tak jo, naučím tě to," řekne Carl.