Dveře k novému životu

704 30 0
                                    

Dveře k novému životu

Všechno bylo naprosto dokonalé.  Dokud tenhle úžasný moment nepřerušil Justinův telefon. Lehce se usmál, pohladil mě po tváři a vytáhl telefon ze své zadní kapsy. „Čau  Scooter“ usmál se a odešel z pokoje. Sedla jsem si na postel a začala cítit podivný pocit v mém břiše. Jako kdyby mi v něm poletovalo tisíce motýlků. Byl to snad ten nejdokonalejší polibek v mém životě. S Derekem jsem nikdy nic podobného nezažila…

„Carin“ ozval se Justin ze dveří.

„Ano?“ věnovala jsem mu lehký usměv a otočila se na něj. „Jsi připravena na schůzku se Scooterem?“

„No.“ Zakroutila jsem hlavou. „Trošku se bojím.“ Přiznala jsem se a soustředila jsem se pohledem na své ruce. „Pojď sem!“ Usmál se na mě a objal mě. „Nemáš se čeho bát. Scooter je úžasný člověk. Budeš se mu moc líbit.“ Mrkl na mě.

Lehce jsem se na Justina usmála a přikývla. „Měla bych se převléct“

„Fajn, nechám tě tu. Ale musíme brzo vyrazit.“ Mrkl na mě a vydal se z pokoje.

Když odešel, začala jsem se prohrabovat ve skříni s oblečení. „Co si mám na sebe sakra vzít?“ pořád dokola jsem si v hlavě opakovala. Nakonec jsem zvolila jednoduché bíle tričko s volánky, světle modré džíny a boty na podpatcích. Pak jsem se na táhla pro jednu z mých kabelek a vydala se dolů.

„Páni!“ zazubil se na mě Justin, když jsem scházela ze schodů. „Moc ti to sluší!“

Mávla jsem rukou. „Jen jsem na sebe něco hodila, ale děkuju.“

„Nevím, jestli si to uvědomuješ ale to tvoje: „Jen jsem na sebe něco hodila“ trvalo něco okolo půl hoďky.“ Zasmál se.

Začala jsem se smát. „Hele jsem holka jo?!“

„Opravdu? O tom jsem neměl nejmenší tušení!“ Justin se zasmál a v očí mu začaly jiskřit malé šibalské jiskřičky. V tom okamžiku, mě nabral do svých ramen a vydal se semnou k autu. „Justine“ smála jsem se. „Pusť mě!“

„Vážně chceš, abych tě pustil?“ zasmál se. „Myslím, že to by mohl bolet. Ta zem nevypadá zrovna měkce.“

Smála jsem se. „Fajn tak mě postav.“

„Tvé přání je mým rozkazem.“ Postavil mě na zem a otevřel dveře od auta. „Prosím mademoiselle“

„Děkuji monsieur.“ Pokusila jsem se, o svůj francouzský přízvuk a nastoupili jsme do auta.

Celou cestu jsme si povídali, ale čím blíž jsme se blížili k místu, kde jsme se měli se Scooterem setkat, tím větší jsem měla strach. Věděla jsem totiž, že se mi to musí povést, jestli chci, abych měla šanci se v hudebním businessu prosadit. Scooter byl znán jako jeden z nejlepších manažerů začínajících hvězd. A teď jsem měla ke splnění svého snu opravdu blízko! Taková šance se přece naskytne maximálně jednou za život.

Naposledy jsem se nadechla a vydala se ke dveřím, které mi mohly změnit život…

 Další díl zlatíčka! Doufám že jsem vám chyběla. Moc ráda si čtu vaše komentáře, tak šup šup je přidávejte (: Děkuji jste skvělí!(:

Karin S. ✞

Dream Come TrueKde žijí příběhy. Začni objevovat