People help the people
„Ťuk, ťuk“ ozvalo se, když Justin zaklepal na dveře Scooterovy kanceláře. „Dále“ ozvalo se z místnosti. „Tak pojď“ usmál se Justin a vešel dovnitř. „Á to jsi ty, Justine“ usmál se na nás pán středního věku v New York Yankees kšiltovce. Scooter. „A ty musíš být Carin“ zazubil se na mě a podal mi ruku. „Hodně jsem toho o tobě slyšel.“
„Ráda vás poznávám, pane Braune“ řekla jsem stydlivě. „Myslím, že ještě nejsem tak starý abys mi musela vykat“ zasmál se na mě Scooter. „Můžeš mi klidně říkat Scootere.“
„Dobře“ odmlčela jsem se. „Scootere.“
„Nebudeme tu přece takhle stát. Pojďte si sednout“ usmál se na nás a ukázal na dvě nádherná křesla.
Přikývla jsem a sedla si na jedno z nich. „Justin mi říkal, že jsi prý vyhrála Stratford idols.“ Lehce se usmál. „A že umíš úžasně zpívat, Justin mi o tom básnil celé hodiny do telefonu a ne jenom o tom“ zasmál se a koukl se na Justina, který byl najednou celý červený. „Hele nevymýšlej si jo?!“ ozval se Justin. Musela jsem se smát taky. Ty dva byly jak bratři co se v jednou kuse snaží toho druhého ztrapnit nebo se prostě jen tak ze zvyku mlátí.
Scooter přikývl a koukl se směrem ke mně. „Rád bych tě slyšel“ věnoval mi lehký usměv. „Zazpíváš mi něco?“
Nerovně jsem pohlédla na Justina, který se na mě povzbudivě usmál, a já si na jednou byla jistá, že všechno bude fajn. Podívala jsem se na Scootera a přikývla. Hnedka jsem věděla, co zazpívám. Přemýšlela jsem nad tím celou cestu sem. Nadechla jsem se a spustila.
„God knows what is hiding in those weak and drunken hearts
I guess you kissed the girls and made them cry
those Hardfaced Queens of misadventure..“
Písnička People help the people od Birdy. Byla pro mě jasnou volbou. S touhle písničkou jsem vyhrála svojí první soutěž, když mi bylo 9 a také to byla pro mě jedna z těch takzvaných “srdcovek“ které budu navždy milovat.
Když jsem byla v půlce písničce Scooter se na mě usmál a řekl mi, abych skončila. Z jeho teď už naprosto vážného výrazu nešlo vůbec nic rozeznat. Byl to jeden z nejděsivějších momentů v mém životě. Říkejte si, co chcete, ale jeho obličej v té chvíli nikdy nezapomenu.
Tu hodinu najednou přerušil hlas Scootera. „Carin“ začal opatrně. „Máš opravdu velký talent, ale to bohužel v hudebním průmysl nestačí…“
Znáte ten pocit, když se váš sen rozpadne během sekundy? Tak přesně tak jsem se v tu chvilku cítila. Ale jak ten pocit rychle přišel tak i rychle odešel.
„Ale když přestaneš být tak stydlivá a slíbíš mi, že budeš ochotná na splnění svého snu opravdu tvrdě pracovat, jsem ochotný s tebou podepsat smlouvu.“
„Opravdu?“ vyhrklo ze mě.
„Jasně“ zasmál se. „O tomhle bych nevtipkoval“
Začala jsem se usmívat asi jako sluníčko na hnoji.
„Do týdne by měla být smlouva hotová a pak bych tě pozval, abychom ji podepsali.“
„Dobře“ přikývla jsem. „Takže tak za týden“ usmál se a my se vydali pryč z kanceláře. „Ahoj“ mávl na nás.
„Nash…Ahoj“ odešli jsme z místnosti. Teprve až se dveře zaklaply, skočila jsem Justinovy kolem krku.
„Vidíš, já ti to říkal.“ A ucítila jsem lehký polibek ve vlasech.
Další kapitola. Začíná mi docházet fantazie. Máte nějaké nápady kam by jste chtěli aby vás příběh zavedl? Napište mi je a inspirujte mě. Budu vám moc vděčná (:
xoxoKarin S.
ČTEŠ
Dream Come True
FanfictionPříběh o dívce s talentem která se zamilovala do špatného. Jenže to zjistí až když potká svého Idola Justin Biebera. Co se stane pak? Splní se jí její sen a stane se slavnou?
