Dream Come True

"Zvládli jsme to"

Zvládli jsme to“

„Myslím že by jsme měly spolu odjet do Atlanty“ lehce jsem se usmál do sluchátka. „Cože? Justine, nemůžu jen tak odjet!“ vyděšeně se ozvala. „Já vím, ale mohla bys to brát jako malé prázdniny. No ták! Chtěl bych ti ukázat město. Bude se ti tam líbit. Slibuju.“

„Já nevím. Mám školu. A ani si nic podobného teď nemůžu dovolit.“ „Všechno je na mě. Bude  to skvělé! A hlavně se dostaneš daleko od Dereka.“ Řekl jsem a začal si pomalu zavazovat tkaničky od bot. Ze sluchátka se ozvalo malé vzdechnutí. „Derek je všude. Není ani možnost jak bych se z města dostala.“ Utáhl jsem boty a chytl mobil do ruky. „Sbal si věci, až tě prozvoním tak vyjdi z domu a nastup do mého Range Rovera.  Budu tě v něm čekat. Dobře?“ Odmlčela se. Doufám, že se to povede, bojím se toho, co by jí mohl Derek udělat. „Dobře. Uvidíme se“ a ukončila hovor.

„Kenny!“ Doběhl jsem do kuchyně. „Začni se balit. Dneska odjíždíme.“ Usmál jsem se a odešel jsem do svého pokoje, abych se taky sbalil. Celou dobu jsem myslel na to co se vůbec děje. Mám radost, že jede semnou do Atlanty. Na druhou stranu se bojí, že Carin opravdu Derek ublíží.

 Když byl čas se vydat na cestu sešel jsem po schodech do kuchyně abych se rozloučil s prarodiči a jel pro Carin. „Budete mi chybět“ objal jsem babičku s dědou a nasedl do auta, kde už na mě čekal Kenny. „Takže pro Carin?“ Zazubil se na mě Kenny a já přikývl. Asi po dvou minutách cesty jsme konečně zastavili před domem Carin. Vytáhl jsem z kapsy mobil a vytočil její číslo. Po chvilce jsem hovor ukončil a čekal, až se otevřou vchodové dveře a v nich Carin.

Konečně! Z dveří vyšla Carin a opravdu jí to slušelo. Její dlouhé kaštanové vlasy se lehce vlnily po jejích zádech a když lehce zafoukal vítr a hodil jí pár pramenů do tváře, lehce se usmála a neposedné vlasy zastrčila za ucho. Když si konečně všimla auta. Usmála se a trochu zrychlila chůzi. Byl jsem nervózní. Srdce jsem měl snad až v krku. Teď už se to přece musí vydařit.

Oddychlo se mi, když otevřela dveře do auta. „Ahoj“ usmála se na mě, na Kennyho a nastoupila do auta. „Ahoj“ ozval jsem se a přikývl na Kennyho  aby vyjel. „Zvládli jsme to“ usmála se. „Já ti to řikal. Už se těšíš?“ „Já nevím. Mám strach“. „Neboj se. Semnou jsi v bezpečí“ lehce jsem se usmál a zabořil se do sedačky. „Ochráním tě.“ Usmála se na mě a opřela se. „Klidně chvilku spinkej, probudím tě, až tam budeme. Dobře?“ Usmál jsem se. Carin přikývla a zavřela své krásné hnědé oči.

Carin POV

„Vstávej semínko holala, bude z tebe fiala“ probudil mě z mého snění ten nejkrásnější hlas. Po dlouhé době jsem se opravdu dobře prospala. Nechtělo se mi ještě otevřít oči, ale věděla jsem se mám rozhodně jeden z nejlepších důvodů proč je otevřít. Ten kdo mne budí je Justin. A nespíš už jsme v Atlantě.

Opatrně jsem se snažila otevřít oči. Když se mi po dlouhé době opravdu povedlo je otevřít uhodil mě do nich ostrý paprsek slunce. A měla jsem se dělat, aby se zase nezavřeli. Jemně jsem si promnula oči, posadila se a usmála jsem se na Justina. „Dobré ráno!“ „Jaké pak ráno?“ Zasmál se. „Jsou skoro 4 hodiny odpoledne.“ „Opravdu? To jsem spala tak dlouho?“ Přikývl a upravil si vlasy. „Vítej v Atlantě“ usmál se. „Tak pojď. Město nepočká“ zasmál se a vydal se ven z letadla a já šla za ním. Byla jsem na sebe docela naštvaná. Poprvé letím letadlem a celé to zaspím. Když jsme vyšli ven čekalo na nás už auto a Justin mi jako pravý gentleman otevřel dveře od auta. „Počkej! Co naše kufry?“ vyhrklo ze mě. Zasmál se. „Už jsou dávno v kufru. Neboj se“ mrkl na mě a pokynul ke dveřím. Nasedla jsem dovnitř a vydali jsme se vstříc dobrodružství. 

Po trošku delší době tu máte další díl! Doufám že se líbí. (: 

xxKarin S.