Dream Come True

Já? 15.

„Já?“

Georgia Aquarium je opravdu skvělé místo. Najdete tu tolik ryb od těch nejmenších až po největší.  V obrovském tunelu si můžete skoro šáhnout na žraloka, chobotnici až velrybu. A velryba mě samozřejmě zajímala nejvíc. Vždycky jsem si jí přála vidět, a nemohla jsem ani skutečně uvěřit svým očím, že je opravdu tady. Byla úžasná. Takže jistě pochopíte, že v tunelu jsme strávili nejvíc času. Po dlouhém přemlouvání mě Justin konečně přemluvil, abychom odešli. Prošli jsme část centra a Justin se rozhodl, že mě zavede do jednoho úžasného klubu. Karaoke klubu ale to jsem zjistila až hodně pozdě…

Když jsme vešli do klubu, byla na podium nějaká dívka. Musím přiznat, že nebyla špatná ale ani nějak skvělá. Sedli jsme si k jednomu ze stolu a objednali si něco k pití. Když dívka dozpívala, začalo po místnosti pobíhat světlo a zastavilo na mě?!  „Asi se spletli, určitě, měli v plánu ho namířit na Justina“ uklidňovala jsem se. „Pojď za námi na podium“ ozval se mužský hlas z podia. „Já?“ naznačila jsme ústy a ukázala prstem na sebe. „Ano, ty“ zdvořile se na mě ten pán usmál a mávl směrem k sobě, abych šla za ním. „Né, to asi né!“ kroutila jsem hlavou. „No ták, běž. Budeš skvělá“ povzbudivě se na mě usmál Justin.

„Ale. Já…!“ vystrašeně jsem se vydala za čekajícím pánem na podiu. Usmál se na mě a dal mikrofon dál od svých úst. „Mám ti nějakou písničku vybrat nebo to zvládneš sama?“

„No. Asi radši sama“ šeptla jsem. Byla jsem nervózní, nechtěla jsem tu zpívat před tolika lidmi. „Co to bude, mladá slečno?“ smál se na mě DJ. „Třeba Selena Gomez – I love you like a love song“ přikývla jsem. Najednou jsme v rukou ucítila mikrofon bez nejmenšího tušení, jak se tam dostal.

V tom začal hrát hudba a na obrazovce přede mnou se objevil text mé písničky. Začala jsme zpívat ,první jsme zpívala opravdu potichu a vystrašeně, ale když jsem uviděla reakce lidí z davu strach okamžitě odpadl. Zpívala jsme jako nikdy a pořádně jsem si to užila. Když jsem dozpívala poslední větu, dav se roztleskal. Byl to nezapomenutelný moment. Nemohla jsme si nevšimnou pocitu, jak se mi červenají tváře. Opatrně jsem sešla schody a vydala se za Justinem. Usmál se na mě a já si sedla. „Páni. Byla jsi skvělá. Mnohem lepší než před měsícem.“ S radostí ve tváři se na mě usmál. „Děkuji, ale nepřeháněj to.“ Mávla jsme rukou a usrkla jsi svého koktejlu.

„Opravdu. Co bys řekla na to, že bych tě seznámil se Scooterem? Mohla bys mu zazpívat. Byl by nadšený.“

„Cože?“ polkla jsme. „Ne to nejde.“

„Ale proč ne? Jsi skvělá, jen tě uslyší a už bude připravovat smlouvu“ zasmál se.

Usmála jsme se. „Tohle je fakt milý Justine, ale já nevím.“

„Co nevíš? Myslel jsem, že to chceš“

„Ano chci. Asi…“ odmlčila jsme se. Strach, to bylo to jediné. co se mi točilo hlavou. Tohle jsme si přeci vždycky přála, a najednou si tím nejsem jistá. Jak mám vědět, že tohle je to co chci dělat po zbytek svého života?! Je mi 17 nemůžu vědět, co budu chtít dělat za další dva roky.

„Podívej“ usmál se Justin. „Vím, že to je těžké, zažil jsem to samé, ale nikdy bych to nevzal zpátky. Být slavný má i plno stinných stránek ale co ne?!“ lehce se na mě usmál. „A ty budeš mít mě. Nenechám tě v tom samotnou. Slibuju.“

Lehce jsem si skousla ret a usmála jsme se. „Děkuji.“

„Není zač. Já to teda domluvím dobře?“

Přikývla jsem a usmála jsem. Věděla jsem, že možná právě tento moment změní celý můj dosavadní život.

Přicházím na delší dobu z novým dílem. Zítra odjíždím na dovolenou, ale přísahám že až se vrátím tak vám co nejrychleji navhraju nový díl. Snad se vám tato část líbil! (: Chci aby jste věděli že si jak vás, tak i vašich komentářů moc vážím(: Posílejte tuto povídku dál! A já vám můžu slíbit že se budu snažit přepsat první částni a psát nové rychleji!

S láskou Karin S.

PS: www.twitter.com/carinpoubird www.instagram.com/carinpoubird www.walkingtothebeat.tumblr.com