Za každou bouřkou je slunce

389 29 9
                                    

Za každou bouřkou je slunce



„Už je skutečně pryč" usmál
se na mě Justin, když mě lehce houpal ve svém náručí.

„Já vím, jen...je to těžké." Odmlčela jsem se a z očí mi pomalu začali kapat slzičky.

„Pšš" jeho prst se dotkl mých rtů. „Jsem tu, všechno bude v pořádku. Už se nemusíš bát. Za každou bouřkou je slunce. Teď už nás, tebe čeká jen to dobré." Usmál se. „Neplakej."

Pokusila jsem se o lehký úsměv a utřela si slzy. Pomalu jsem vstala a zamířila k páru kufrů, které na mě už netečně čekaly. „Musím se sbalit."

„To bys teda měla. Teda pokud nechceš zítra běžet za letadlem a to bych ti nepřál." Přistoupil ke mně ze zadu a chytil mě kolem pasu. „Hele to bys mi neudělal." Zasmála jsem se.

„Myslíš? To mě asi dost neznáš"

„Jsi hnusnej. Jo, a nech mě to dodělat. Naprosto mě odvádíš od mého balení." Zamračím se.

„Omlouvám se, vaše výsosti" zasmál se a políbil mě na krk. „Ale pospěšte si, jestli chcete stihnou večeři s vašimi rodiči" a jak to dořekl hravě mě plácl přes zadek. „Justin Drew Biebere! Děláte si ze mě legraci?" zasmála jsem se. „Tohle od vás nebylo vůbec hezké" zamračím se. „A měl byste si rozmyslet, jestli chcete, abych si zabalila, nebo abych se věnovala vám, protože už mě po druhé odvádíte od mého balení" složím ruce a zazubím se.

„Jasně že chci, aby ses mi věnovala, ale myslím, že tě pro dnešek nechám. Od zítřka už tě budu mít jen pro sebe. Myslím, že chvilku počkat můžu" a s tím opustil pokoj. A já si konečně mohla dobalit své věci. Díky bohu!



„Stejně mě mrzí, že musíš odjet tak brzo." Usmála se na mě mamka, když jsme všichni, včetně Justina, usedli ke společné večeři. „Já vím mami i mě to mrzí, ale říkala jsem ti, že po zítří začnu nahrávat svojí první písničku" hrdě jsem se zazubila a začala pečlivě žvýkat sousto mého oblíbeného kuře na kari. „Jsme na tebe s maminkou tolik hrdí." Ozval se taťka a na tváři se mu rýsoval hrdý úsměv.



„Čas vstávat šmudlo" ozval se hlas Justina ze sluchátka mého telefonu. „Tak šmudlo?" zasmála jsem se a překulila jsem se na břicho. Mé nohy si začaly poletovat vzduchem, když je vyrušil jeho hlas. „Přesně tak, šmudlo!" zasmál se. „Čas vstávat, za hodinu mě máš před domem." „Rozkaz šéfe"

„Dobře vojíne, zatím" a hovor se přerušil.

Rychle jsem vstala z postele a šla udělat ranní hygienu. Nalíčila se, umyla se a zamířila jsem na poslední snídani doma. Opravdu doma. A sakra! Najednou mi to všechno docvaklo. Stěhuju se, tohle, tenhle dům už bude jen můj druhý domov. Stěhuju se od rodičů! Je mi 17, tohle se normálně v mém věku neděje. „Stejně jako se neděje, že každý v tvém věku chodí s Justinem Bieberem" okřiklo mě mé druhé já. A mělo pravdu, štastnější už jsem být opravdu nemohla.

„Dobré ráno" ozvala jsem se, když jsme se posadila ke stolu. „To je pro mě?" zareagovala jsem na voňavé lívance, které se na mě usmívaly. „Dobrá ráno zlatíčko, jasně že jsou pro tebe. Chtěla jsem ti udělat něco pořádného, ať nemáš po cestě hlad." Řekla máma, když vyšla z kuchyně. Usmála se na mě a posadila se.

„Jsi si jistá, že chceš skutečně odjet?" koukla se na mě a v očích se jí odlesknul malý náznak strachu. Lehce jsem přikývla. „Ano mami jsem. Tohle je obrovská šatce. Nechci si jí nechat jen tak vzít." Odmlčela jsem se. „ A budu mít Justina."

„Já vím, že jo. Jen mi budeš moc chybět."

„Vy mě taky."



Z venku se ozvalo zatroubení a já se začala loučit s rodiči. Nemohla jsem si odpustit ani pár slz. Budou mi tolik chybě. Všichni, ale přišel čas, abych začala naplno žít svůj vlastní život. Naposledy jsem zamávala a nastoupila do auta, kde už se na mě s úsměvem od ucha k uchu usmíval Justin.

„Připravená?" ozval se.



„Připravená."



Po hoooodně dlouhé době přidávám další povídku. Doufám že stála aspoň trošku za to čekání :-) Komentujte, lajkujte a klidně mi napište ;) A ještě něco, zkuste být se mnou stále trpěliví. Minule jsem vám napsala zpráva že povídku pozastavuju ale pozastavení asi nebude to správné slovo. A ve skutečnosti to nedokážu ani českým slovem popsat, tak to řeknu anglicky povídka je v HOLD ON. :) Snad tohle už je ten správný termín :D :)

xxKarin S.

Dream Come TrueKde žijí příběhy. Začni objevovat