Dream Come True

Smlouva

Smlouva

Týden uběhl jako voda. Každý den jsem strávila s Justinem. Bylo naprosto úžasné, sledovat jak se věnuje svým fanouškům, to jak tvrdě na sobě a přes tu všechnu námahu si to pořád užívá. Ale představa že, tohle bude nejspíš brzo můj život, mě stále víc překvapovala.  Připadalo mi naprosto neskutečné, že bych mohla mít fanoušky. Jsem přeci jen obyčejná, nevýrazná holka z malého města, kterou nikdo nezná…

„Tudutudud“ ozval se hlas mého Iphonu. Koukla jsem se na obrazovku a našla problikávající neznámé číslo. „Kdo to je?“ problesklo mi hlavou. Přiložila jsem mobil k uchu. „Haló?“ ozvala jsem se.

„Je tam Carin?“ Ozval se mužský hlas ze sluchátka. „Ano, Kdo je tam?“

„Tady Scooter“ zasmál se. „Jsem rád, že jsi to ty. Jen jsem ti chtěl říct, že smlouva už je hotová a potřeboval bych ji mít do dneška podepsanou. Mohla by ses stavit?“

„Dneska? Jo jasně. Kdy se ti to hodí?“

„Řekněme ve 2 hodiny u mě v kanceláři?“ odvětvil mi Scooter. „Jasně, budu tam.“ Lehce jsem se usmála. „Jo a vyřiď prosím Justinovi, že ten rozhovor s Vogue je na půl 1, tak ať tam je.“

„Jasně, vyřídím. Tak zatím.“ Usmála jsem se a tipla jsem hovor. Hodila jsem mobil na gauč a lehce si poskočila. Plní se mi sen!

„Co tu skáčeš jak jelen?“ Zasmála se Justin, když vešel do místnosti. „Smlouva už je hotová.“ Usmála jsem se a skočila Justinovi okolo krku. „Fakt? Takže jí dneska podepíšeš?“

„Přesně tak. Ve 2 hodiny“ Usmála jsem se a věnovala polibek jeho líčku. Usmál se. „Jo a mám ti vyřídit, že ten rozhovor pro Vogue je na půl 1.“

„To znamená, že nebudu moct jet s tebou“ koukl se na mě Justin smutnýma očima. Koukla jsem na něj se psíma očkama. „Budeme to muset zvládnout.“

Přikývl. „Ale pak se pro tebe stavím. Jo? Zavolám Moshemu, aby tě tam hodil. Dobře?“

„Fajn“ usmála jsem se. „Půjdu se převléct.“

Vydala jsem se nahoru po schodech a vešla do svého pokoje. Otevřela jsem skříň a zahleděla jsem se do ní. Vůbec jsem nevěděla co na sebe. Po dlouhé chvilce přehrabovaní jsem si oblékla jednoduché tričko a přesně jsem hodila sáčko. Když jsem se učesala a upravila, vydala jsem se dolů. Justin nikde nebyl, takže už nejspíš odjel. „Ani se nerozloučil. Parchant.“ Problesklo mi hlavou.

Najednou zazvonil zvonek. „Měla bych jít otevřít?“ Jasně že jo. Vydala jsem se ke dveřím a otevřela je. „Ahoj Moshe!“ usmála jsem se. „Ahoj. Můžeme?“

„Jasně.“ Vydala jsem se k autu a nasedla. Asi po půl hodině jsme konečně zaparkovali před budovou SB management. Vystoupili jsme a vydali se k Scooterově kanceláři.  Zaklepala jsem a ozval se už známý mužský hlas. „Dále.“

Vešla jsem dovnitř a lehce jsem se usmála „Ahoj“. „Ahoj! Ty jsi přesná“ usmál se na mě a přitom koukal na hodinky. „Pojď dovnitř“ usmál se a pokynul k jednomu z křesel. Posadila jsme se a koukla kolem. Scooter se mezitím posadil na své křeslo. „Musíme ještě počkat na mého kolegu. Probereme tu smlouvu, a kdybys měla nějaké otázky tak se můžeš zeptat“ řekl a já jen přikývla. Po chvilce se ozvalo lehké ťukání, které prolomilo ticho v místnosti. „Dále“ ozval se Scooter a do pokoje vešel muž střední postavy, tak okolo 35 let. Scooter mi ho představil jako Joshe. Když se Josh posadil k nám, začala hodina možná skoro dvě mluvení o smlouvě. Bylo to opravdu nekonečné, bavili jsme se o lidech, co mi se vším budou pomáhat, o platech a podobně. Když jsme skončili, rozloučila jsem se a odešla. Když jsem vyšla z místnosti, všimla jsem si Justina, který spal na gauči před kanceláří. „Musel tu čekat opravdu dlouhou“ problesklo mi hlavou. Byl tak sladký. Podřimoval si jako malé štěňátko. Došla jsem k němu a věnovala mu lehký polibek na líčko. Lehce se usmál a otevřel oči. „Dobré ráno“ usmála jsem se na něj. „Dobré“ oplatil mi úsměv a posadil se. „Hotovo?“

„Ano“ přikývla jsem. „Doufám, že máš hlad“ odvětvil Justin a postavil se. „Mám pro tebe překvapení“

„Opravdu?“ usmála jsem se. „Jaké?“

„To ti neřeknu“ mrk. „To už by to pak nebylo překvapení.“

„Jsi zlý!“ zasmála jsem se. „To říkáš teď, věř mi.“ Mrknul na mě a v tom jsem se ocitla v jeho náručí.

Když jsme došli ke vchodovým dveřím. Postavil mě na své a vydali jsme se k autu. Nasedli jsme a vydali jsme se na cestu. Po 10 minutách Justin zastavil před menším domkem. „Budu ti teď muset zavázat oči“ usmál se.