Dream Come True

„Budeš mi chybět"

„Budeš mi chybět“

Od toho dne bylo všechno naprosto úžasné, byla jsem s Justinem pořád, chodila jsem s ním na různé rozhovory a meetingy. Dokonce mě představil i svým fanouškům, kteří, ten fakt že spolu chodíme, brali s nadšením a moc nám náš vztah přály.

Ale i přesto se mi začalo stískat po domově. Chyběla mi rodina a přátelé.  Justin si toho všiml a pro to mi nabídl, abychom tam zajeli.

**

„Prosím připoutejte se“ ozvala se jedna z letušek.

Páni. Nemůžu uvěřit, že jsem v Atlantě byla už skoro měsíc. Nikdy jsem nebyla tak dlouho z domu, ale jestli se chci věnovat svojí kariéře budu se muset přestěhovat a přesto všechno že mám v Atlantě Justina ta myšlenka mi naháněla hrůzu.

„Dáte si něco napití?“ ozvala se letuška a lehce se usmála.

„Ne, děkuji“ oplatila jsem jí usměv a podívala se na Justina, který seděl naproti mně. „Už se těšíš?“ naklonil se ke mně.

„Nemůžu se dočkat“ políbila jsem ho na líčko.

***

Cesta uběhla překvapivě rychle, a když letadlo konečně přistálo na malém Stratfordském letišti, nemohla jsem si nevšimnou rodičů, kteří na mě čekali.                                                                                  Rychle jsem si pobrala věci z letadla a utíkala za nimi. „Mami, tati“ objala jsem je. „Tolik se mi stýskalo“ usmála jsem se na ně a věnovala jsem jim letmý polibek.

„Zlatíčko, ani nevíš, jak strašně jsi nám chyběla“ usmáli se na mě. „Doma tě čeká tvoje oblíbené jídlo Lasagne“ řekla máma a vydala se k autu. „Počkejte“ rychle jsem odvětvila a běžela za Justinem. „Začínal jsem se bát, že se ani nerozloučíš“ objal mě Justin. „To bych si nedovolila“ rychle jsem odvětvila a políbila ho na tvář.

„No jen aby“ usmál se a políbil mě. „Budeš u babičky?“ zeptala jsem se.

 „Mhm“ přikývl. „Tak už běž“

„Budeš mi chybět“

„Ty mě víc.“ Mávl a vydal se k autu. „Jo a zlato, mám tě moc rád“ a s touto větou nastoupil do auta. Musela jsem se usmát. „Já tebe taky“ šeptla jsem.

„Tak už pojď“ ozval se taťka z auta.

***

Moje mamka je nejlepší kuchařka na světě, a je mi jedno že tohle říká každý. Moje opravdu je. Lasagne jako dělá moje mamka, by nikdo nezvládl líp.

Akorát když jsem dojedla, ozval se zvonek. Rychle jsme vyskočila a běžela otevřít. Byla to Nina. Božíčku, tak dlouho jsem jí neviděla a až do teď jsem si neuvědomovala, jak moc mi chyběla.  Když jsme otevřela, hned se jí rozzářil úsměv na tváři. „Carin“

„Ninooo“ zařvala jsme a skočila jí kolem krku.

„No neříkej, že ty jezdíš i domů“ usmála se.

Lehce jsem se zasmála. „Promiň, měla jsem toho moc. Počkej, až ti všechno povím.“

„Už se nemůžu dočkat, ale teď se val převléct, jdeme se bavit.“

„Cože?“ „Kam?“

„Na městě je nějaký fesťák.“ Usmála se. „Ann, Tess a Caroline už tam na nás čekají. Tak už hni tou svojí lenivou prdelí“ zasmála se a hnala mě do pokoje.

„Vždyť už jdu“ odvětvila jsem se a začala se přehrabovat v kufru. „Kde sakra jsou?“ nadávala jsem. „Co?“ ozvala se Nina. „Jedny šaty“ usmála jsem se. „Dostala jsem je od Justina“ cítila jsem jak mi lehce zčervenaly líčka.

„Od Justina jo?“ zasmála se.

„Mhm. Mám je“ vyhrkla jsem a začala se převlékat. „My spolu teďka tak trošku chodíme“ usmála jsem se.

„Carin?“

„Ano?“ usmála jsem se a snažila jsem si, zapnou zip.

„O tom že spolu “tak trochu“ chodíte, už ví celý svět“ mrkla na mě. „A jen tak mimochodem příště bych se to radši dozvěděla od tebe než od bulváru“ zasmála se.

„Promiň, ale chtěla jsem ti to říct na živo“ usmála jsem se. „Můžeme?“

„Musíme, holky nás seřvou, už teď jdeme pozdě.“

Protože, jste takové zlatíčka vkládám vám sem další kapitolu trošku dřív. (: Ovšem nevím kdy se dokopu k napsání další kapitoly. :(                                                                                                                     Takže zkuste být trpělivý ;) Hlavně  pište dál ty úžasné komentáře jaké jste psali minule. Dokázali mě tak strašně potěšit že si to ani nedokážete předsavit :)

xxxKarin S.