(Ab)Normal |Teen Wolf

1.kapitola

Milý deníčku, (to zní tak dětinsky) zase se nic neděje. Za chvíli je tu vysvědčení a já se tady peču v hrozných vedrech doma. Moje mamka je na mě non-stop naštvaná, protože si myslí, že nevedu společenský život. Ale já ho vedu. Třeba dneska se mě jeden můj spolužák zeptal, jestli bych mu nevysvětlila matematiku. Nebo když jsem nakupovala, tak mi prodavačka řekla, kolik mám zaplatit. Dobře, je to chabé. Za to moje sestra ho vede až moc. Málokdy se stane, že ji uvidím přes den doma. Dneska je to ale výjimka, protože máme "rodinnou" večeři. Rodina nejsme od té doby, co se naši rozvedli a moje mamka si pak našla přítele. Američana! Když jsme u Ameriky, já

„Liso, okamžitě pojď sem dolů!" zakřičela moje mamka na celý barák, div se neotřásl.„Za chviličku mami!" odpověděla jsem jí a už jsem chtěla pokračovat v psaní, když jsem uslyšela:„Elisabeth, když říkám okamžitě, myslím okamžitě!" teď už naštvaně řekla mamka.

Zavrčela jsem a zaklapla deník. Jedním pohybem jsem ho strčila pod polštář a vydala se do přízemí. Je to sice mizerná schovka, ale nemyslím si, že by někdo si chtěl přečíst deník Elizabeth Jamesové. Při otevření dveří jsem ucítila krásnou vůni linoucí se z kuchyně. Z transu mě vyvedly hlasy, a tak jsem rychle seběhla schody. Dole na mě čekala "rodina", která už netrpělivě seděla u stolu. (česky) „Liso, proč ses na tento výjimečný večer hezky neoblékla?" zeptala se mě mamka a tázavě se na mě podívala. (česky) „A proč bych měla?" odpověděla jsem jí klidně. Není to tak, že bych neměla ráda svoji mamku a sestru. Jenom jsem prostě ráda drzá a miluji sarkasmus a ironii. Rychle jsem ji sedla na připravenou židli a čekala, co se bude dít.

Greg, mamčin přítel, vstal, odkašlal si a začal mluvit (samozřejmě anglicky).

„Jelikož jsme už docela dlouhou dobu spolu a chtěli bychom vám dát nějakou odměnu za vysvědčení, které teprve bude (chytl přitom mamčinu ruku a oba se na sebe podívali), rozhodli jsme se odstěhovat se do Ameriky," řekl radostně. Nadechl se, že bude pokračovat, ale já jsem ho přerušila.

(česky) „Cože? To si ze mě děláte srandu. Vždyť já ani neumím pořádně anglicky. A jak to, že jste to rozhodli bez našeho svolení? Já s tím nesouhlasím!" zakřičela jsem naštvaně. Všichni se na mě nechápavě dívali.

„Všechno se přes prázdniny naučíš, neboj. Já už tam mám domluvenou novou práci. Lepší práci. A Gregovi nabídli práci v jejich pobočce. Oba dva budeme lépe placeni. Už je všechno domluveno. Jste přihlášeny do školy, máme domluvený dům, letenky.." začala mě uklidňovat matka. Ona to nechápe. Já se nechci stěhovat.

„Kdy letíme?" skočila jsem jí do řeči.

„Za týden, protože si musíte ještě vyzvednout vysvědčení," oznámila mi klidně.

„Za týden? To je vtip, že jo? " řekla jsem v naději, že je. Věděla jsem ale, že to myslí doopravdy.  „Ne. Chceme, abyste měly dost času se tam aklimatizovat a naučit se dobře anglicky. Mohli byste si tam najít přes prázdniny přátele," odpověděla mi mamka v mateřštině a usmála se na mě. „Jane, co si o tom myslíš?" zeptala jsem se své sestry, která si prohlížela svoje rudě nalakované nehty.

„Já si myslím, že je to senzační nápad. Amerika byla vždycky můj sen. Ty rušné ulice a obchody. Už se nemůžu dočkat!" zvolala. No to mě podrž. Nechápavě jsem se na ni podívala.

„Vy jste se snad všichni úplně zbláznili!" vykřikla jsem a rychle jsem se rozeběhla do pokoje. Svalila jsem se na ustlanou postel a nechala jsem prostor svým emocím. Po chvíli jsem si vzala deník a pokračovala jsem v rozepsaném zápisku.

Když jsme u Ameriky, já JI NESNÁŠÍM! Jak si to mohla dovolit? Nic celou dobu neříct a potom zčistajasna oznámit, že se stěhujeme? Do AMERIKY? Jak mi to mohla udělat? Nechci odtud odjet. Mám tady přátele! Ok, jednu kamarádku, ale ta je nepřekonatelná. Miluji to tady! Příroda je tady úžasná a na ignoraci lidí jsem si už zvykla. Miluji Česko! Proč musíme pryč?

Vsuvka

Teď si možná říkáte, proč se jmenuji Elizabeth Jamesová a moje sestra je Jane, když jsme Češky. Moje mamka je velká romantička a miluje romány. Tak si prostě řekla, že pojmenuje svoje dcery podle knížky 'Pýcha a předsudek'. Moje sestra je teda ta starší Jane a já jsem mladší Elizabeth. Mně to ale nevadí, moje jméno se mi líbí. A Jamesová, protože když se naši rozvedli, naše mamka chtěla, aby všechno, co jí ho připomínalo, bylo zničeno. Samozřejmě až na nás. Takže jsme si prostě změnili příjmení. Tehdy mi to bylo jedno, protože jsem byla malá, ale teď mě to docela i mrzí, protože je to takové umělé.

Konec vsuvky

Ze psaní mě vyrušila zaklepání. Ignorovala jsem ho. Ve dveřích se objevila Jane. „Proč jsi najednou tak odešla?" zeptala se mě a přisedla si za mnou na postel.

„Já nechci odjet," řekla jsem zoufale.„Ale proč? Stejně se tady skoro s nikým nebavíš a tam bys mohla začít nový život. Amerika je plná možností. A mám pro tebe dobrou zprávu." ani nečekala na moji otázku 'Jakou?', jak všichni vždy čekají a pokračovala. „Nebudeme bydlet v nějakém velkoměstě. Bude to normální město, jak bydlíme teď. Až teda na Američany, angličtina na každém kroku, placení dolary, trošku odlišné zákony..ale jinak je to vlastně skoro stejné místo," odpověděla mi s úsměvem. „Vážně si myslíš, že se mi tam bude líbit?" zeptala jsem se jí. „Já si to nemyslím. Já to vím," řekla mi klidně. „Díky Jane," poděkovala jsem ji a rozevřela jsem ruce k objetí. S radostí ho přijala. To neznamená, že by mi nějak pomohla, ale ona je trošičku opožděnější, a tak jsem jí chtěla udělat radost, že mi udělala radost. A jak jsem jí udělala radost já, měla jsem z toho taky radost. Potom vstala a potichu odešla. Nechala mě tam samotnou se svým deníkem v jedné a s tužkou ve druhé ruce. Po nějaké době mě to přestalo bavit prohrabovat se vlastními myšlenkami, a tak jsem se rozhodla zavolat jediné osobě, která mě snad podpoří v mém nesouhlasu. „Ahoj Lis, co potřebuješ?" uslyšela jsem z telefonu. „Ahoj Emo, víš jak jsme dneska měli mít důležitou večeři?"

„Hmmm?"

„Dozvěděla jsem se na ní, že se stěhujeme."

„Cože? Prosím, že je to jenom vtip."

„Bohužel."

„A kdy a kam?"

„Za týden, Amerika."

„Vždyť ji nesnášíš!"

„To mi povídej," smutně jsem vzdychla.

 Bavily jsme se spolu asi dalších 15 minut, než jsem se konečně rozhodla jít se najíst. Naštěstí už byli všichni zalezlí ve svých pokojích, a tak jsem se v klidu najedla sama. Potom už jenom sprcha. Lehla jsem si do postele a mlčky jsem pozorovala strop. „Tak Amerika," zašeptala jsem do ticha.