(Ab)Normal |Teen Wolf

14.kapitola

Nechtěla jsem se za ním vracet. Už ho nikdy nechci vidět! No, to se mi nejspíše nepodaří, když chodíme do stejné školy. Tak ho budu ignorovat!

Rychlými kroky jsem se vydala domů. Hlavně jsem vymýšlela různá nelichotivá slova, která jsem posílala na Isaacův účet. Doma jsem si dala studenou sprchu, kde jsem alespoň trošičku vychladla a převlékla se do spacího. Z batohu jsem si vytáhla blok a využila ho jako deník. Příjemně jsem se uvelebila v posteli s blokem a propiskou v ruce.

Ten psychopat Isaac mi ukradl můj deník! Co tím jako sleduje? Proč to udělal? V hlavě mám tolik otázek. Ale více se jich týkají něčeho jiného. Něčeho velmi špatného, co oni udělali. 

Neměla jsem Isaacovi říkat, že vím o tom a že mi to pověděl Jack. Byla to hloupost. 

Předtím, než jsem šla spát jsem si pustila pár písniček, aby mě uklidnily. Nakonec jsem podlehla únavě a usnula jsem.

Další den

Když jsem dobíhala na zastávku, všimla jsem si svého přítele. Přiběhla jsem k němu a vletěla mu přímo do náruče. Pevně mě objal a já na oplátku jeho. Vzhlédla jsem k němu a on mě políbil. Usmála jsem se na něj a on  zas na mě. Jsem zamilovaná až po uši. Po krásném přivítání jsme nastoupili do autobusu a sedli si vedle sebe. Dala jsem si hlavu a jeho rameno a jenom jsem si vychutnávala jeho přítomnost. Jack propletl naše prsty a já to pochopila jako důkaz, že je taky rád, že jsem tady. Celou cestu jsme nepromluvili, ale my to ani nepotřebovali. 

Ve škole jsme se museli rozdělit, ale ještě předtím jsme se u skříněk dlouze políbili a něco si pošeptali. O hodinách jsem se nudila. Cítila jsem se taková poloviční bez Jacka. 

V jídelně jsme se už naštěstí potkali.

,,Ahoj Jacku," pozdravila jsem ho a do široka se usmála. Tak ráda jsem ho zase viděla.

,,Ahoj..." nestačil doříct, protože jsem se mu vrhla kolem krku. Už jsem se zase cítila v bezpečí. Jen on a já.  Když už jsem ho konečně pustila, stoupli jsme si do fronty.  Jemně mě chytl za pas a já dala na jeho ruku mou.

Po nekonečné frontě jsme se usadili ke stolu. 

,,Viděla jsi včera, jak hrál Stiles?" zeptal se mě po chvíli jedení.

,,Ano, viděla. Tak strašně agresivně. Nechápu, že ho ještě coach nevyrazil," odpověděla jsem mu. 

,,Taky se divím..Však ono ho to přijde," pověděl po chvíli.

,,Ty něco víš, co já ne?" podívala jsem se na něj.

,,Možná ano, možná ne," řekl spiklenecky a vstal, že odnese svůj podnos.

,,Hej!" uraženě jsem pronesla a vstala taky. Odnesla jsem svůj podnos a vydala se ke skříňkám.

Jack se opřel o vedlejší skříňku a podíval se na mě. Usmála jsem se na něj rychle si oblékla bundu. 

,,Potřeboval bych si něco zařídit. Šla bys prosím se mnou?" zeptal se a toužebně se na mě podívat. Nemusela jsem se dlouho rozhodovat. 

,,Samozřejmě s tebou půjdu. Na jak dlouho to bude a co přesně potřebuješ zařídit?" byla jsem zvědavá. Natáhla jsem se pro tašku a vydala se ke dveřím. Jack mě rychle dohnal a propletl naše prsty. Mírně jsem se pousmála při tomto gestu.

,,Na chviličku, nemusíš se bát," řekl prostě a letmo se usmál. Můj přítel rychle přistoupil ke vstupním školním dveřím a gentlemansky mi otevřel. S ním se cítím jako princezna. Nevěřím, že by tohle mohlo něco zkazit.  Když jsme oba vyšli zase jsme se chytli a já se k němu za chůze přitiskla a opřela svou hlavu o jeho rameno. Procházeli jsme se po cestě a já se byla jak v sedmém nebi. Když jsme vcházeli do čtvrtě, kterou neznám, začala jsem mít trochu obavy. Jack však stiskl mou ruku a mé obavy zmizely. Šli už jsme vážně dlouhou dobu a já už začala být nervózní.

,,Už tam budeme?" konečně jsem se ho zeptala. Kolem nás byli postarší domy, o které se nejspíše už nikdo nestaral, a ulicemi nikdo neprocházel kromě nás.

,,Za chviličku tam bude," odpověděl suše.

,,A co tam vlastně potřebuješ zařídit?" zajímalo mě.

,,To se brzy dozvíš," zašklebil se. Dobře, tak se to asi nedozvím. Nemělo cenu přemlouvat Jacka, aby mi to řekl. Když si něco umane, člověk mu to nevymluví.

Vešli jsme do tmavé uličky mezi domy a já ucítila kolem sebe chlad. Instinktivně jsem se chytla Jacka. Ten mě však odstrčil a nechal na pospas osudu. Nechápavě jsem se na něj podívala. Chtěla k němu přistoupit, ale než moje noha došlápla na zem, něco mě za krk a ruku a přirazilo ke stěně domu. Bolestí jsem zasténala. Když jsem přestala dávat takovou pozornost bolesti, všimla jsem si, co mě to chytlo. Tomu tvorovi zářily rudě oči a jeho drápy se mi zarývaly do krku a mé paže.

,,Jacku," dostala jsem ze sebe. Jackova odpověď se ke mně nedostala. Místo něho promluvil ten tvor.

,,Ano, je to ona. Cítím to." konstatoval.

,,Já vím že to je ona. Dělám svoji práci dobře. Kdy uvidím svoji alfu?" řekl chladně.  Ten, co mě napadl, to stvoření, se na mě podívalo, potom na Jacka a zpět na mě. Vykuleně jsem na něj hleděla a snažila se nezapomenout dýchat. Neskutečně rychle se dostal k mému příteli a přišpendlil ho ke druhé zdi stejně jako mě. Popadla jsem svůj krk a rozkašlala se. 

,,Vážně sis myslel, že by tě náš vůdce strpěl ve své smečce? Vždyť ani nejsi blbá beta! Jsi nic!" vykřikoval. Nestvůra napřáhla svoji ruku s drápy a rozsekla Jackovi hrdlo. Píchlo mě u srdce, když jsem to spatřila, a tak jsem se nezmohla na nic jiného než hysterický pláč. Cítila jsem v sobě prázdnotu. Nezajímalo mě, že tam stojí ten netvor. Jediné, čeho jsem si byla vědoma, byla Jackova smrt.

Netvor si mě všiml a otočil se za sebe. Znovu mě chytl na krk, ale tentokrát pevněji. Z mých očí tryskaly nekontrolovatelně slzy a z úst vzlyky. Tvor se nechutně zašklebil a napřáhl svoji ruku. Cítila jsem, že nastává můj konec. Vzpomněla jsem si na rodinu. Na chvíle s Liamem, když jsem se s ním bavila, na momenty s Isaacem a Stilesem, než jsem zjistila, co jsou zač, a na všechny ostatní.

,,POMOC!" rozhodla jsem se ještě nejhlasitěji, jak jsem dokázala, zakřičet. Vzpomněla jsem si na Isaacova slova. Bylo mi jasné, že mě nemůže zachránit, ale naděje bylo to jediné, co mi zůstalo.

Tvor se zasmál, ale to bylo to poslední, co jsem zaznamenala zrakem. Ucítila jsem tupou bolest hlavy a potom už nic. Nic jsem necítila.

*Zase pozdě... 

Doufám, že se vám tato kapitola líbila (dělala jsem ji v noci).

Chtěli byste, abych vydávala pravidelně (třeba středa a sobota)?

Děkuji moc za 900 zhlédnutí! Je to úžasné! 

A samozřejmě votes! Strašnou radost vždycky dostanu! :)

Děkuji!

PS: Cover je už hotov, už se jenom přemoci a dát ho tam :D