(Ab)Normal |Teen Wolf

8.kapitola

,,Ehm..Tak tedy Česká republika," řekl po chvíli. ,, Kde vlastně je?" dodal. Smutně jsem se na něj podívala. ,,Promiň! Já jen..no.. nikdy jsem o ní neslyšel," svěřil se. Můj nešťastný výraz se změnil na nechápavý a trochu i naštvaný.

,,Ty jsi neposlouchal? Skoro celou hodinu jsem o svém domově mluvila, ale ty jsi nedával pozor, že?" udělala jsem vychytralý výraz. On se na mě poraženě podíval.

,,Trochu jsem řešil něco jiného," přiznal se.

,,A co, smím-li se zeptat?" ptala jsem se nevinně dál.

,,No...ehm..já...řešil jsem vlky!" odpověděl náhle.

,,Vlky?" řekla jsem nechápavě.

,,To jsou psovité šelmy, jsou to masožravci a taky.."

,,Já vím, kdo jsou to vlci! Já spíš nechápu, proč bys je řešil. Děláš si srandu?" zeptala jsem se váhavě. Přece jenom je to Stiles a po tu krátkou dobu, co ho znám bych řekla, že by toho byl schopný.

,,Nedělám! Na vlčí uši a kojotí svědomí," řekl sebejistě. Protočila jsem oči v sloup a sledovala zase cestu.

 Ani jsme se nenadáli a dorazili jsme do jídelny.

,,Pojď za mnou," naklonil se ke mně a mrkl na mně. Dobře, to bylo hodně divné. Myslela jsem, že už zdejší lidi chápu, ale asi jsem se mýlila. Došli jsme do řady a teď už nás jenom od jídla dělila dlouhá řada vyhladovělých žáků.Když už jsme dorazili k pultu, něčí ruka se přede mnou natahovala pro jídlo. S úlekem jsem zjistila, že je to Isaac. Měl smutný pohled. Nemohla jsem se odtrhnout od jeho nádherných očí a musela jsem na něj zírat. Pootevřel ústa, jakoby chtěl něco říct, ale nestihl to. Ruka přistála na mé rameno a já se trhnutím otočila.

,,Co si dáš?" zeptal se mě a doširoka usmál. Nemohla jsem odolat a taky jsem se nazpět usmála. Na chvíli jsem se zamyslela a odpověděla.

,,Nejspíš salát," a ukázala jsem. Nedržím žádnou dietu. Mám ráda zeleninu, a proto doufám, že i v mém jídle nebude žádná náhražka. Hned mi Stiles podal misku a já se na něj vděčně podívala. Zezadu jsem cítila něčí pohled. Věděla jsem, že je to nejspíše Isaac, a tak jsem se neotočila. Společně jsme se potom posadili. Bavili jsme se o všem možném i nemožném a bylo to uklidňující.

 Všimla jsem si sedícího kluka u stolu přede mnou, který seděl čelem ke mně. Zaujal mě. Zrzavé trochu kudrnaté vlasy mu sem tam spadaly do obličeje a výraznýma očima na mě párkrát koukl. Začervenala jsem se a raději si dala další papriku. Přitom jsem ale pořád pozorně poslouchala Stilese. Jsem holka, tak dokážu dělat několik věcí naráz ne? 

Celou dobu, co jsem byla v jídelně se Stilesem jsem cítila Isaacův pohled. Jakoby vás někdo jemně lechtal na zádech a nechtěl přestat.

Když jsme konečně dojedli, mohli jsme odejít z jídelny. Mezi dveřmi jsem se ještě poohlédla a narazila jsem na oči onoho zrzavého kluka. Potěšeně jsem se usmála a očima jsem zabloudila k Isaacovi, který se na mě upřeně díval. Úsměv opadl a já se raději odebrala za Stilesem.

,,Tak jsem si říkal..Máš-li dneska volno..Mohla bys ses jít podívat na zápas v lacrossu, který začne v pět. Víš, kde vůbec je hřiště? ..Jenom jestli tedy chceš. K ničemu tě samozřejmě nenutím, to bych si nedovolil. Já nejsem takový, co někoho do něčeho nutí," drmolil ze sebe a vypadal trochu nervózně. Roztomile nervózně.

,,Mám čas. Vím, kde je a možná se zastavím," odpověděla jsem nejistě a zavřela si svou novou skříňku. Ale stejně jsem se na něj usmála.