(Ab)Normal |Teen Wolf

11.kapitola

K mému štěstí jsem to stihla ještě před učitelem. Neměla bych se ale tak zdržovat. Příště se na nějakého Stilese vykašlu. Rychle jsem usedla do lavice vedle pečlivě upravené spolužačky a vytáhla si z tašky blok na poznámky a malý penál. Hned jak jsem to vybalila, přišel do třídy učitel. Náš třídní učitel, už zase. Znechuceně jsem se zvedla ze židle stejně jako moji spolužáci.

,,Dobrý den třído, můžete se posadit," pozdravil nás pan učitel Walls.

Celou hodinu jsem si samozřejmě dělala pečlivé zápisky. Nechci to přeci hned od začátku flákat. Moje vztah k pravidlům mi to prostě nedovolí. A taky se bojím matky. Učitel začal s námi probírat novou látku, takže jsem se rozhodně nenudila. Zůstala jsem ještě po hodině ve třídě a dopisovala si poslední část poznámek, když jsem si všimla něčí ruky položené na mé pravé. Jsem levák. Naštvaně jsem vzhlédla jsem ke člověku, který mě vyrušil. 

,,Pane Wallsi**?" nechtěně jsem povytáhla obočí a rychle svojí pravou rukou škubla a dala ji vedle. On ji ale zase chytl. 

,,Elisabeth..můžu ti nějak pomoc?" zeptal se mě učitel. Nepříjemně mi držel ruku, a tak jsem se rychle zvedla, vzala si své nedokončené poznámky do levé ruky a trhnutím jsem se dostala z jeho sevření.

,,Ne," řekla jsem ostře a otočila se ke dveřím. Jeho ruka mě však vzápětí chytla za paži a obrátila mě čelem k němu. Vyděšeně jsem zírala a nevydala ani hlásku. Za mými zády se ozval zvuk otevírajících se dveří. Učitel mě konečně pustil a já se rychle otočila. Do třídy vcházeli ostatní žáci. Vrhla jsem se ke dveřím a procpala se mezi ostatními. Nemohla jsem se vyhnout všem, a tak jsem vrážela, jak jsem jen mohla. 

,,Ahoj Lis," uslyšela jsem vedle sebe. Okamžitě jsem poznala, kdo to je. Ten hlas už poslední dobou slyším skoro všude.

,,Ahoj Isaacu," pozdravila jsem ho. Nejsem teď zrovna ve své kůži, tak snad to na mně nepozná.

,,Stalo se něco?" hned se zeptal. Sakra. Nechci mu lhát, ale zase se mi to nechce říci.

,,Ehm..nic..Jenom..nevíš, kde je tady tato třída?" vykoktala jsem ze sebe. Nevypadalo, že mi věří, ale nijak to nekomentoval. Ukázala jsem mu lísteček s rozvrhem i učebnami.

,,Jo jasně. Půjdeš nahoru, potom doprava......" vysvětloval a vysvětloval a já jenom na něj zírala. Když skončil, párkrát jsem na něj zamrkala.

,,Můžeš mi to říct prosím ještě jednou?" poprosila jsem ho a nevinně se na něj podívala.

,,Nechceš tam raději zavést?" nabídl mi. Hned bych to přijala, ale všimla jsem si hodin, a tak jsem si to radši rozmyslela.

,,Ne, to je dobrý. Za chvíli stejně zvoní, tak to tam radši dojdu sama," mile jsem se na něj usmála.

,,Tak to abychom si pospíšili," šibalsky se na mě podíval, chytl mě za ruku a rozeběhl se. Už trochu známá vlna čehosi mnou projela a já se rozeběhla za ním. No, spíš mě táhl za sebou. Pevně mou ruku stiskl, jako by ji nikdy nehodlal pustit.

,,Isaacu?" zeptala jsem se nechápavě a stále běžela za ním. Začalo zvonit. Myslela jsem, že zastavíme, ale Isaac běžel dál po chodbě. Po chvíli, když už vážně jsem nemohla popadnout dech při jeho tempu, Isaac konečně zastavil.

,,Tady budeš mít hodinu," vydechl a zářivě se na mě usmál. Rukou, co mě nedržel, ukázal na dveře učebny.

,,Nemusel jsi mě sem doprovodit," zasmála jsem se. Nebo spíš do táhnout, uvědomila jsem si.

,,Ale já chtěl," odpověděl a zašklebil se. Chvíli jsme se na sebe dívali a mně se ani nechtělo jít  do třídy. Najednou se podíval doprava a já s ním. Učitel. Chtěla jsem se vydat do třídy, ale Isaac pevně stiskl moji ruku. Nakonec ji ale pustil, usmál se na mě a odešel. Od učitele si vyžádal naštvaný pohled. Já se rychle vytratila v učebně. Všichni na mě udiveně koukali, proč jdu tak pozdě. Nevšímala jsem si jich a hleděla si svého.