(Ab)Normal |Teen Wolf

10.kapitola

Zase ten sen. Stejný jako včera. Nevím, co se to se mnou děje. Proč se mi toto zdá? Co jsem komu udělala? A najednou mě napadlo. Co když někomu něco teprve udělám? Z pochmurných myšlenek mě naštěstí vysvobodil budík nastavený na mobilu. Lenošně jsem ho nahmátla a vypnula.

 Druhý den v americké škole s americkými žáky a angličtinou na každém rohu. To bude zase namáhavý den. Po pár minutách bloumání o tom, jaký tento den bude, jsem konečně vstala a pomalými kroky se došourala ke skříni. Namátkou jsem vybrala oblečení, které se stejně jako procentuální možnost výhry v loterii bude k sobě hodit, a vydala se do koupelny. Mám to štěstí, že moje sestra nedokáže ráno vstát, a tak se stihnu ráno být dříve v koupelně. Ve světle žárovky jsem teprve pořádně zjistila, jakou kombinaci oděvu jsem vlastně vybrala. Normální, jemně roztrhané džíny a tričko s českou vlajkou. To vážně je budu takhle provokovat už dneska? Nikdy bych si takovéto tričko nekoupila, ale byl to dárek od mamky k odjezdu. Ví, jak mám svoji vlast ráda.

Zahodila jsem pochyby za hlavu a oblékla si ho. Nikdo si mě nebude všímat, tak je to přece jedno, co budu mít na sobě. Ještě jsem ho nezkoušela, tak mně i docela zajímalo, jak mi padne. Samozřejmě akorát. Moje mamka má dobrý vkus a odhad. Potom jsem si dooblékla ostatní oblečení, rozčesala vlasy, posbírala ostatní poházené oblečení a odešla ho uklidit do pokoje.

Hladová jsem se vydala do kuchyně, abych si udělala snídani a svačinu. Už je to dávno, co mi to připravovala moje mamka, ale alespoň si můžu nachystat, na co mám chuť.

Nadpřirozeně rychle jsem se najedla a nachystala si svačinu. Chtěla jsem trochu nahnat čas. Vrátila jsem se k sobě a začala psát na mobilu.

Ahoj Liame, doufám, že si užíváš poslední chvíle dovolené. Nemůžu se dočkat, až se zase uvidíme.

Elisabeth

Potřebovala jsem už konečně odepsat Liamovi a taky mu dát najevo, že mi chybí. Tak moc se potřebuji někomu svěřit a on tu není. Musím to vydržet. Koukla jsem se na hodinky a zjistila, kolik mám času než budu muset odejít na autobusové nádraží. Greg nás totiž odmítl vozit každý den do školy a já doopravdy nebudu chodit každý den přes les do školy. Chvilka mi ještě zbyla do odchodu, a tak jsem se rozhodla utřídit si trochu myšlenky pomocí deníku.

Ten sen nebyl vůbec příjemný. Proč se mi dnes zdál znova? Je to znamení? Ne, to je určitě blbost. Nebo varování? Jsem zmatená. Radši se tím nebudu zabývat. Začínám být paranoidní.

Jsem ráda, že jsme si to s Isaacem vyříkali. Vadilo by mi, kdyby se ta situace nevyřešila. Sice bylo divné, jak se tam dostal, ale nějak si začínám zvykat. Amerika je prostě Amerika. Bylo to zvláštní, když jsem se ho omylem dotkla. Nikdy jsem to předtím necítila. 

Měla bych asi vážně zajít k psychiatrovi.. Doufám, že se mi už nikdy nebude opakovat stejná situace, jako jsem zažila se Stilesem v autě. Teď nemyslím to, jak jsme uvízli v bahně díky Stilesovi, ale to trapné ticho. Stilese mám ráda. Je milý.

Všimla jsem si, že už je nejvyšší čas vyrazit, a tak jsem také učinila. Tašku s potřebnými věcmi jsem si přehodila přes rameno a i se sestrou vyrazila. Divím se, že to vůbec stihla. Taky bych chtěla vstávat tak pozdě a všechno stíhat. Bohužel já nejsem takový typ člověka, který dělá všechny věci na poslední chvíli. Jsem pravý opak. Díky bohu autobusové nádraží není zase taková štreka od našeho domu. Celou cestu jsme ani jedna z nás nepromluvily. Jane si s někým psala a já přemýšlela. Zase. Na chodníku jsem potom chvíli stepovala a po příjezdu autobusu si vytáhla peněženku. Zaplatila jsem požadovanou sumu a sedla si na první volné místo. Povedlo se mi obsadit místo u okna a vedle mě nikdo neseděl. Nezaujatě jsem vyhlížela z okna a nijak si nevšímala procházejících lidí kolem mě.

,,Ahoj..ehm..mohl bych si sednout?" zeptal se mě můj objev a ukázal na místo vedle mě. S otevřenou pusou jsem na něj hleděla a rychle překládala v hlavě odpověď.

,,A-ano je," vykoktala jsem ze sebe a mírně, skoro jsem se usmála. Děkovně se na mě pousmál a sedl si. Tak krásný úsměv. Uvědomila jsem si, že na něj nějak moc civím, a tak jsem se podívala z okna. Autobus se rozjel.

,,Já jsem Jack Moore," představil se s nataženou rukou přede mnou. Rozpačitě jsem se na ni koukla, ale nakonec ji přijala.

,,Elisabeth James," řekla jsem na oplátku já a usmála se nejmileji, jak jen to šlo. Jemně, ale přitom pevně mi stiskl ruku.

Celou cestu autobusem jsme si spolu povídali. Bylo to příjemné, milé, prostě všechny pozitivní věci. Cítila jsem se s ním tak úžasně. Dokonce, když jsme odcházeli, mě pustil před sebe. Takové krásné gentlemanské gesto. Ve škole jsme se rozdělili a každý šli svojí cestou. Bylo mi ale jasné, že se dnes ještě uvidíme.

,,Lis!" doběhl za mnou Stiles celý udýchaný. Při pohledu na jeho obličej jsem se prostě musela zasmát. Stiles se na mě vyčítavě podíval, ale nijak mě neokřikl. ,,Jak ses sem dostala? Čekal jsem na tebe dobrou půlhodinu před domem! Musel jsem jet potom na plný plyn!" vyčítal mi.

,,Já jsem jela autobusem. Proč jsi nezazvonil? Zjistil bys, že doma nikdo není," odpověděla jsem mu se smíchem.

,,Teď děláš chytrou," zamumlal naštvaně a opřel se o vedlejší skříňku.)

,,Promiň Stilesi, ale nepamatuji si, že bychom se domlouvali na nějakém odvozu do školy," pozvedla jsem obočí.

,,Ne? Vždyť! To bylo tehdy! Asi máš pravdu," usoudil nakonec a smutně sklopil oči. ,,A nechtěla bys vzít ze školy?" zeptal se s nadějí v očích. 

,,Hmm," dělala jsem, že přemýšlím. Opravdu jenom dělala, protože mi bylo hned jasné, co odpovím. 

,,Budu moct ráda," odpověděla jsem, abych ho dál nenapínala. I když byl krásný pohled na jeho výraz. Doširoka jsem se upřímně usmála.

Crrrrrrrr 

,,Ou, tak zatím Lis!" řekl Stiles a rychle někam odběhl. 

,,Ahoj Stilesi," zašeptala jsem a také se rychle vydala do třídy.

*Vím, že je to krátké a taky nezáživné. Ale je to potřeba a už jsem zase chtěla něco vydat. Abyste mi nezlenivěli ve čtení :P Nebojte se, další kapitola bude brzy ;) 

Jak se vám líbí Jack? A co ta ochutnávka, co si o ní myslíte? :P

Vážně? 500 zhlédnutí? Neskutečný! Děkuji moc! 

Votes mě vždy potěší a motivují. Mnohokrát děkuji za ně! :)