(Ab)Normal |Teen Wolf

16.kapitola

Previously on (Ab)Normal:

1),,Jacku," dostala jsem ze sebe. Jackova odpověď se ke mně nedostala. Místo něho promluvil ten tvor.

,,Ano, je to ona. Cítím to." konstatoval.

,,Já vím že to je ona. Dělám svoji práci dobře. Kdy uvidím svoji alfu?" řekl chladně.

2) ,,POMOC!"

3)"Zachránce": ,,Kdo jsi?" 

Elisabeth: ,,Jsem Elisabeth." 

"Zachránce": ,,Mně je jedno, jak se jmenuješ, ale chci vědět, co jsi!" 

Elisabeth: ,,Jsem člověk!"

4) Upadla jsem do bezvědomí. Zase.

Pohled z 3.osoby

Lisino drobné tělo leželo uprostřed lesa, schované před celým světem. Kousek od její hlavy, na které je zaschlá krev, leží její školní taška. Vypadá, jako Šípková Růženka, ale pravda je bohužel horší. Z hrobového ticha nočního lesa se ozvaly rychlé kroky. Někdo se neobtěžoval chovat se slušně. Mladý kluk se vynořil z trnitého keře a začal se rozhlížel. Jakmile jeho zrak dopadl na dívku, rychle se k ní vydal. 

,,Lis!" vykřikl hned, jak osobu poznal. Přiložil své dva prsty ke krční tepně. Nevěřil ještě stoprocentně svým vlkodlačím schopnostem, a proto se chtěl raději ujistit. S úlevou zjistil, že dívce tluče srdce. Né tak silně, jak by mělo, ale tluče. S radostí Lisino tělo objal a dal přitom drobnou pusu na tvář. Nemohl se ubránit slzám. Byl tak rád, že je v pořádku.

Najednou mladý vlkodlak uslyšel něčí kroky. Zbystřil a stoupl si. Něco se sem přibližovalo. Rychlostí blesku se za ním objevila postava a hoch se v mžiku otočil se snažil se svým tělem chránit tělo.

,,Liame! Co tady stojíš na místě? Musíme najít Elisabeth!" řekl velmi důrazně druhý vlkodlak až mu začali svítit oči zlatavou barvou.

,,Isaac, ale.." začal vysvětlovat Liam.

,,Žádné ale! Ona tady leží někde bezmocná a.... Co je to za tebou?" zpozorněl kluk v kabátě a šály. Odstrčil Liama takovou silou, že narazil na strom, ale to ho v tu chvíli nezajímalo. Hlavní bylo teď zjistit, co, nebo spíše kdo, tam leží. ,,Oh, Lis. Proč jsem tě jen nezvládl ochránit? Měl jsem s tebou zůstat a všechno to vysvětlit.." tiše šeptal a hladil ji po obličeji. Jeho oči se změnily zpět do modrošedé barvy. Opatrně, ale přitom rychle nabral její tělo do náručí.

,,A co já Isaacu? Já ji našel první!" ohradil se Liam, který stál u stromu a vzpamatovával se z předchozího nemilého činu jeho kolegy.

,,Liame teď není čas se tady dohadovat! Musíme ji dostat do bezpečí. Jdi najít ostatní a řekni jim, že jsem ji odnesl do Scottova pokoje a ať potom přijdou." rozkázal Isaac. Liam nestačil začít protestovat a Isaac už byl pryč. Povzdychl si a pohlédl na místo, kde ještě před malou chvílí leželo tělo jeho kamarádky. Nebo bývalé kamarádky? Nikdo neví. V koutku oka si všiml nějakého předmětu. Když se k němu dostal,  zjistil, že to je Lisina taška do školy. S povzdechem ji sebral a vydal se najít ostatní.

Isaacův pohled (nebude často)

Lisino křehké tělo mi leželo v náruči. Nikdy mi nebyla tak blízko u mě. Užíval jsem si ten pocit. Konečně. ,,Isaacu neužívej si to!" poručil jsem si sám pro sebe. ,,Jde ji o život!" křičel jsem na sebe v duchu. Jakmile jsem jsem to dořekl, rozeběhl jsem se ještě rychleji. O to více jsem si ještě dával větší pozor. Nesmí se jí už nic stát. Víckrát už tohle ne. Po chvíli jsem dorazil konečně na bezpečné místo. ,,Ještě, že pořád mám klíče," pomyslel jsem si. Pořád bydlím u McCallových. Vadí mi to, že je takhle s tím otravuji, ale nemám kde být. Hned jak to půjde si najdu si vlastní domov. Domov. Co je to vlastně domov? Mám pocit, že jsem ho nikdy neměl. Vlastně to není tak úplně pravda. Měl. V době, kdy mě ještě otec netýral. Ale to už je dávno.

Chytl jsem si ji do levou ruky a pravou si prohledával kapsy. Naštěstí byly hned v druhé, kterou jsem prohledával. Vešel jsem dovnitř a loktem jsem rozsvítil a nohou jsem kopl do dveří, jež se hned na to zabouchly. Bleskově jsem si sundal boty a stále jsem držel Lis v náruči. Vyběhl jsem schody. Byla tak strašně lehká. Možná to je tím, že jsem vlkodlak. I přesto, že je zraněná, byla nádherná. Vrazil jsem do dveří Scottova pokoje a omylem je vyrazil. ,,Scott mi to určitě promine," doufal jsem. Opatrně jsem jsem ji položil do postele a sedl si vedle ní. Pořád dýchala. Sklonil jsem se nad ní a políbil ji na čelo.

,,Bude všechno v pořádku, neboj se, jsem tu s tebou," slíbil jsem ji a pohladil ji po tváři. Deprimovalo mě, že se ještě neprobudila. Bohužel jsem s tím nemohl nic dělat, a tak jsem ji chytil za ruku a hypnotizoval ji pohledem. Hladil jsem její dlaň svým palcem a nic jiného nevnímal, než její přítomnost.

,,Jak je jí?" probudil mě Scottův hlas. Podíval jsem se na místo, odkud jsem ho slyšel. Scott už tam však nebyl, ale skláněl se nad Lis. Nechápavě jsem se na něj díval. Od kdy ho Lis zajímá? Vždyť se s ním vůbec nebavila... Co to se mnou zase je? ,,Má jiný pach. Nezdá se ti?" zeptal se mě po chvíli a stále ji pozoroval.

,,Ehm," odkašlal jsem si. Chtěl jsem pokračovat, ale někdo nás vyrušil.

,,Jak je jí? Žije? Tak sakra mluvte!" vřítil se do místnosti Stiles a začal se na nás křičet, hned za ním Liam a Lydia. 

,,Žije Stilesi, neměj strach," odpověděl mu na to klidným hlasem, ale mně klidný nepřipadal. Vypadal nervózně. Stiles si klekl k posteli a Lydia hned vedle něho. Hladila ho po zádech, aby ho uklidnila. Liam si sedl vedle Lis na postel a jemně ji hladil po paži.

Najednou nás tu bylo strašně moc. Chtěl jsem být s Elisabeth osamotě, ale nemohl jsem je vystrnadit ze Scottova pokoje.

,,Měli bychom zavolat Deatona. Ten bude vědět, jak jí pomoci." řekla po chvíli Lydia, čímž prolomila nepříjemné ticho. Scott si vzal její slova k srdci a hned vytáhl mobil z kapsy a začal volat. Doktor to hned hovor přijal. Já jsem jejich rozhovor neposlouchal. Soustředil jsem se jenom na ni. 

Po deseti minutách

,,Isaacu, prosím tě uhni, musím ji vyšetřit," řekl mi Deaton. Poslušně jsem poslechl, i když jsem nechtěl. ,,Žije, ale něco se mi na ní nezdá," konstatuje doktor. Co se mu na ní nezdá?

Najednou jsem uslyšel strašný tlukot. Nemohl jsem to poslouchat, a tak jsem si zacpal uši. A potom to přestalo. Rozhlédl jsem se a zjistil jsem, že Liam a Scott si také zacpali uši. Lydia se vyděšeně koukala na postel. Lis! Podíval jsem se na ni. Měla oči otevřené a vyděšeně se koukala kolem sebe. Nebyli to její oči.

,,Zabít!"