(Ab)Normal |Teen Wolf

18.kapitola

Previously on (Ab)Normal:

Společně jsme se potom podívali na mou druhou ruku. Levou. Ta byla v pořádku. Jenom konečky nehtů byly místy trošičku špinavé od krve.  

Pohled Elisabeth:

,,Musíme to říct ostatním. Musíme jim to ukázat!" oznámil rozhodnutě Stiles.

,,A to jako proč? Nic to není, za pár dní to zmizí," odmlouvala jsem a schovala svou ruku pod peřinu.

,,Nic to není? To jako vážně?" vykřikl Stiles a vytáhl zpět mou ruku na denní světlo, "Tohle JE vážné a musíme to řešit. Promiň Lis, ale já nedovolím, aby ti někdo, nebo něco ubližovalo!"

,,Stilesi, já nejsem malé dítě, já umím poznat, co je důležité a co ne a tohle není důležité!" vykřikla jsem hnusně na něj. Proč se o mě tak stará? Sama o tom nic nevím a chtěla bych vědět, ale mám pocit, že to nebude dobrá zpráva.

,,Já vím, že to chceš vědět, a tak ukojím tvou zvědavost." promluvil z nenadání hlas v mé hlavě.

,,Ne, nechci to vědět!" křičela jsem ve své hlavě.

,,Já vím, že ano, ty jsi já a já jsem ty pamatuješ? Samozřejmě, že pamatuješ. Čtu v tobě jako v knize. Znám všechny tvé pocity a vím koho.." více a více mi zvyšoval tep.

"Sklapni!" chytla jsem si svou hlavu do rukou a snažila se uklidnit.

,,Lis, co se děje?" zeptal se mě starostlivě Stiles a dal mi ruku na rameno. Nevěděla jsem, co mu odpovědět, a tak jsem jen mlčela a snažila se uklidnit.

,,Dobře, ukážeme jim to," rezignovala jsem po chvíli. Podívala jsem se na kluka vedle mě a ten jen mírně přikývl na důkaz porozumění. Nechtěla jsem jim to samozřejmě ukázat, ale kdybych jim to neukázala, hlas v mé hlavě by mi to řekl. A nejspíš by mi ani neřekl pravdu, ale nějakou proradnou lež. Nevím, komu věřit, ale můžu se pokusit začít věřit jim. Ale až potom, co mi řekne Scott důvod.

Odhodlala jsem se tedy vylézt z postele. Pořád jsem měla na sobě oblečení staré snad už pět dní. Bylo to na něm už dost znát, díky zápachu a stopám po krvi. Nohy mi klimbaly z okraje postele a Stiles mě nepřetržitě sledoval, jako kdybych měla každou chvíli začít něco nesmyslného dělat.

,,Ehm, asi by ses chtěla převléct. Tamhle na židli je oblečení, co přinesla Lydie, prý by ti mělo být. Nevím ale, jak to zjistila,"podíval se zamyšleně a potom pokračoval," Koupelna je vlevo a první dveře vpravo. Ale jestli chceš, můžu tě tam doprovodit."

Proč by mě tam měl doprovodit? Jsem snad malé dítě? Mírně jsem zakroutila hlavou pro ukázání, že to nebude potřeba a opřela jsem se rukama o postel. Když jsem si však chtěla stoupnout, zatočila se mi hlava, a proto jsem rychle zase sedla zpět.

,,No, myslím, že bys mě měl raději doprovodit." řekla jsem poraženecky. Nechci se přece jenom někde svalit.

,,Dobře," odpověděl jenom a pomohl by vstát. Společně jsme potom došli pro oblečení a pak i do koupelny.

,,Děkuji, teď už to zvládnu sama," pověděla jsem s mírným úsměvem, který jsem těžce vybojovala, a hmatala po klice.

,,Ale co když se tam skácíš? Mohl bych tě chytnout," snažil se mě přesvědčit Stiles a ukázal mi jeden z jeho výrazů, které říkají, že se to klidně může stát a měla bych ho poslechnout.

,,Nic se mi nestane, buď bez obav, ale jestli chceš, můžeš stát za dveřmi." ukončila jsem rozhovor, otevřela dveře a vstoupila dovnitř. Než stihl Stiles něco namítnout zabouchla jsem je. Rozsvítila jsem a naskytl se mi pohled na docela malou, ale přitom útulnou koupelnu. Odložila jsem si Lydiino oblečení, které se skládalo ze džínové sukně s vysokým pasem a crop topem. 

,,No super, to jsi mi prostě nemohla přinést tepláky a mikinu?" řekla jsem si sama pro sebe česky. Do zrcadla jsem se pro jistotu ani nepodívala a úplně ho ignorovala. Začala jsem se svlékat. Nejprve kalhoty a ostatní, nakonec tričko. Chvíli jsem pozorovala zprávu, co byla vyryta do mé kůže a potom jsem rovnou zamířila k vaně se sprchovým koutem zároveň. Pustila jsem vodu a snažila jsem si ji správně nastavit. ,,Nezamkla jsem!" uvědomila jsem si. Nechtělo se mi ale vypínat vodu, osušit se, zamknout, pustit vodu a zase ji regulovat, a tak jsem to nechala být. Stilese by snad nenapadlo mě šmírovat.

Celá jsem se namydlila a užívala si pocit tekoucí vody po mém těle. Když už jsem byla hotová usušila jsem se, zjistila, že mám po těle hodně modřin a malých ran a převlékla jsem se do čistého oblečení. S úžasem jsem zjistila, že mi Lydiino oblečení je akorát. Konečně jsem se podívala na sebe do zrcadla. Z mokrých zvlněných vlasů mi kapala voda na oblečení. Přistoupila jsem blíže, abych se mohla lépe prohlédnout. 

,,Takže ty jim věříš?" promluvil hlas a mně skoro vypadly oči z důlků. Můj odraz mluvil. Nebo se mu alespoň pohybovala ústa. ,,Myslela jsem si tedy, že jsi chytřejší. Asi jsem se zmýlila. Nechápu, proč si vybraly zrovna tebe, čím jsi výjimečná?" zeptala se mě a začala pochodovat po koupelně. Moje druhé já, odraz, se chovalo, jako by žilo. 

,,Nevíš? Taky že nemůžeš vědět, když ničím nejsi! Ale nemusíš být taková navždy. Dovol mi, abych mohla do tebe vstoupit, abychom byly jedna osoba a už nikdy víc nebudeš slabá a normální. Budeš mocná, jako nikdo předtím! Tak co, domluvíme se?"

Dívat se na samu sebe, jak mluví na vás je docela šílené. Asi začínám přicházet o rozum. V té chvíli jsem ale na tolik rozrušená, že jsem nedokázala poznat, jestli to je realita, či nikoli. Rychle jsem se dotkla své pravé ruky a ucítila hořící nápis. ,,Co jen na něm bylo?" snažila jsem si vzpomenout. Slova se ke mně hrnula a já v nich hledala to správné, to co potřebuji. Zavřela jsem oči a začala si uklidňovat mysl. ,,ZMIZ! To bylo to slovo!" došlo mi najednou. 

,,Zmiz!" vykřikla jsem do zrcadla a otevřela. Můj odraz se jen zasmál.

,,Nikdy!" odpověděl mi mohutným hlasem, až jsem se díky tomu spadla na zem. Má pravá ruka mě začala pálit. V tom se rozletěly dveře.

,,Lis, jsi v pořádku?" přiběhl za mnou rychle Stiles. 

,,Ehm... ano jsem, to nic, jen se mi asi zatočila hlava, měl jsi pravdu." zalhala jsem. Levou rukou jsem ji pořád zakrývala nápis na pravé. 

,,Co máš s rukou?" zeptal se mě starostlivě. Ani nepočkal na odpověď a hned mou ruku odtrhl od druhé. Předloktí bylo zakrvácené od nedávné rány. 

,,Jak se ti to stalo?"

,,Já, já nevím."

,,Nelži."

,,Nelžu!"

,,Uklidni se, pojď si to omýt," řekl klidně i když klidný rozhodně nebyl a pomohl mi vstát na nohy. Ránu jsme společnými silami omyli. Naskytl se nám pohled na novou "zprávu". Pod slovem "ZMIZ" se objevilo další.

"NIKDY!"

Všechno nejlepší Teri! :) Já se neflákám, ale víš, jak je těžké se k tomu dokopat? 

Moc se omlouvám... Vím, že je hrozné na to tak dlouho čekat.. Přes prázdniny budu mít čas, tak budu psát, určitě! Prosím, nezatracujte (Ab)Normal jenom kvůli mně.

2100?? zhlédnutí! To je tak neuvěřitelné!!!!!!

Napište mi prosím do komentářů, jaký speciál byste si představovali za tak úžasný rekord! 

Děkuji moc všem, kdo čtou, komentují, dávají votes, stojí při mně.... DĚKUJI!! :)