(Ab)Normal |Teen Wolf

2.kapitola

„Budeš mi strašně moc chybět Em!" řekla jsem popravdě a objala ji. „Ty mně samozřejmě taky! Budeme si skypovat, ano?" zeptala se mě. „Jasně. Akorát se budeme muset domluvit a nějak sesynchronizovat, protože je to přeci jenom jiné časové pásmo," odpověděla jsem jí, když jsme se pustily.„Chytrá jako vždy," pověděla a obě jsme se zasmály. Nebyla to přece pravda. „Odlet...". Moc jsem tomu nerozuměla, ale když moje "rodina" začala sbírat své věci, tak jsem začala i já. „Sbohem Emo!" rozloučila jsem se slzami v očích a obrátila jsem se k zády. Byla jsem na odchodu, když mi ještě někdo něco dal do mé ruky. „Nezapomeň na svou vlast," řekla mi a odešla. V ruce mi po ní zůstalo těžítko s Hradem. Donutilo mě to se usmát. „Liso, pospěš si!" zavolala na mě mamka přes celé letiště. Snad všichni se na mě podívali a já jsem jen tak trapně stála. Rychle jsem popadla svůj příruční kufřík a utíkala jsem ke kontrole.

V letadle

„Vážení cestující.." a tak dále. Takové ty řeči, co máte dělat, když se něco stane. Není to moc hezké poslouchat, to Vám tedy povím. Čekala jsem, až vzlétneme, abych mohla poslouchat písničky. Konečně už dopověděli všechny instrukce ve všech jazycích a my mohli vzlétnout. Pode mnou jsem spatřila noční Prahu. „Sbohem Česká republiko, budeš mi moc chybět," zašeptala jsem. Moje sestra vedle mě poslouchala písničky, takže si nemyslím, že by mě slyšela. Napodobila jsem jí a pohodlně jsem si sedla do křesla. Zavřela jsem oči. Dneska to byl náročný den, a tak jsem skoro hned usnula. „Liso! Liso! Vzbuď se!" šeptala mi do ucha Jane a vytáhla mi z ucha sluchátko. „Co je?" řekla jsem rozespale. „Podívej se z okna," odpověděla.

Promnula jsem si rozespalé oči a otočila se k oknu. „Hezký," uznala jsem. Naskytl se mi pohled na rušné velkoměsto s mrakodrapy. Klesali jsme.

„Hezký? Jenom hezký? Vždyť je to nádherný!" šeptla mi uraženě. „Omlouvám se drahá sestřičko, ale moje ospalé oči nemohly naráz pojmout tolik kras, které jsou pod námi a moje unavená ústa to nedokázala formulovat," řekla jsem jí sarkasticky. Chtěla na to něco říct, ale přerušilo ji oznámení, že za chvíli budeme na zemi.

V autě

„Kdy tam dorazíme?" zeptala jsem se anglicky z místa za řidičem. ,,Brzo," odpověděl mi suše Greg.„To známe," zašeptala jsem tak, abych to slyšela jenom já a nandala si zpátky sluchátka. Za oknem se mi míhala krásná krajina. „Tohle je něco pro mě," řekla jsem si sama pro sebe a kochala jsem se nádhernou krajinou. 

'Beacon Hills' stálo na ceduli.

'Pfff to je teda název' konstatovala jsem a přitom jsem pozorovala, jak příroda kolem nás se postupně vytrácela a nahrazovaly ji domy, ulice, lampy a různé další lidské vymoženosti. Byla už ale docela tma, a tak jsem si položila hlavu o okno a přivřela jsem oči.

„Už jsme tady," vzbudil mě mamčin hlas a já jsem rozespale zívla.

Dům byl střední. Žádná vila to nebyla, ale ani ubohý baráček. 'Tak tohle bude teď po nějakou dobu můj domov,' pomyslela jsem si a vešla jsem do budovy.

Vystoupala jsou po schodech až do druhého patra. Přešla jsem chodbu a instinktivně jsem otevřela poslední dveře. Poznala jsem, že to bude můj podkrovní pokoj. Byl tak akorát pro mě velký a naproti dveří bylo okno. Na levé straně byla obrovská knihovna s psacím stolem a z druhé strany do prostoru stála postel a ze stran byly komody. Hned po pravé straně, když vyjdete, byla přes celou stěnu šatní skříň. Bylo to dokonalé.

„Vím, že jsme se měli s tebou o tom, jak vybavíme tvůj pokoj promluvit. Ale měla jsi toho hodně, a tak jsme to radši udělali sami. Pokud by se ti něco nelíbilo.." omlouvala se moje mamka, která za mnou přišla ke dveřím mého pokoje. „Je to úžasné," skočila jsem jé do řeči a objala jsem ji. Poslední dny jsem byla na ně naštvaná a už mě nebavilo, jak jsme byli pořád v sobě. „Nejspíš jsi unavená, tak jestli chceš, skoč si dolů pro nějaké věci a můžeš jít spát."„To asi půjdu," řekla jsem a přitom jsem zívla. Nejrychleji, jak jsem mohla jsem se dostala do přízemí a vzala si od Grega tašku se základními věcmi, co by se mi mohly hodit do té doby, než budu mít vše vybaleno. Poděkovala jsem (anglicky) a vrátila se zpět do nového pokoje. Z tašky jsem vytáhla základní hygienické potřeby a vydala se hledat koupelnu. Naštěstí byla hned vedle mého pokoje, takže jsem při hledání neusnula. 

Když jsem se vrátila, vytáhla jsem si z tašky svůj deník, propisku a rovnou se svalila na postel. 

Můj deníčku,                                                 

ještě mě psaní psání denních zápisků neomrzelo. Těším se, až jednoho krásného dne se budu smát tomu, co se mi jako malé dělo atd.

Dům je nádherný. Zítra se půjdu podívat do okolí a zkusím si trochu rozvrhnout, jak to tu v pokoji budu mít. To je snad to jediné pozitivní na stěhování. Můžeš si předělat pokoj, jak zrovna potřebuješ.

 Už jsem na mě dolehlo vyčerpání z cesty.

Poznámka: Nezapomeň těžítko od Em někam hezky vystavit! 

Rychle jsem schovala deník (prozatím zase pod polštář, ale musím najít lepší místo) a spokojeně usnula.