(Ab)Normal |Teen Wolf

12.kapitola

Dnešní cíl: Být s Liamem. S mým Liamem.

,,Počkat! Jak s mým?"

,,Ale prosím tě, nebuď pořád tak naivní.."

,,Já nejsem naivní! Vidím všechno v pravém světle!"

,,Vážně Liso? Jsi si jistá?"

,,Jsem!"

,,Nezníš moc přesvědčivě."

,,Mluvím ve své hlavě sama se sebou, jak bych mohla znít přesvědčivě?"

,,Ty toho ještě nevíš, ale můžu tě v jednom ujistit. Je tvůj."

,,Ticho!" zakřičela jsem, zprudka otevřela oči a opřela se rukama o matraci. Nechtěla jsem to říct nahlas, ale neovládla jsem to. Svůj účel to však splnilo. Moje myšlenkové pochody se zpomalily a konečně ten hlas utichl. Oddychla jsem si a padla zpět do postele. Ztěžka jsem dýchala a probodávala svým pohledem bílý strop.

,,S kým tady mluvíš?" vyděsila mě moje sestra stojící ve dveřích. Nechápavě jsem se na ni podívala.

,,S nikým. Nikdo tady není." odbyla jsem ji a ani jsem se při odpovědi na ni nepodívala.

,,Slyšela jsem tě mluvit nebo spíše křičet. Tak kde je?" zeptala se mě a otevřela moji šatní skříň.

,,Kdo kde je?" s vražedným pohledem jsem pronesla.

,,Kdo asi? Ten kluk, který tady s tebou byl," řekla, jako bych byla ten nejtupější člověk na světě. Když Jane zjistila, že ve skříni nic kromě oblečení není, přesunula se k mé posteli. Jedním tahem ze mě odhodila peřinu.

,,Co blbneš?" vyjela jsem na ni.

,,Nic," tiše konstatovala a vrátila ji zpět. Takhle jsem si moje ranní vstávání rozhodně nepředstavovala. Jane si sedla na zem a sklonila se, aby viděla pod postel.

,,Taky nic. To už utekl?" vyzvídala. Neměla jsem tušení o čem to mluví.

,,O kom to sakra mluvíš?" spustila jsem na ni a vylezla jsem z postele.

,,O tom klukovi, co tu byl přes noc přeci," s výrazem říkající: 'Já všechno vím'.

,,Cože? Prosím tě, Jane. Nikdo tady nebyl. S nikým jsem nestrávila noc a teď už vypadni," rozkázala jsem jí a jemně jsem ji tlačila ke dveřím.

,,Byl to určitě ten kluk, se kterým jsi trávila skoro celé prázdniny. Mám pravdu? Já věděla, že si tady v Americe někoho najdeš! Tyjo, mohla bych být věštkyně.." přemýšlela. Zavřela jsem po ní dveře a znovu si oddechla. Dnešek nebude nespíš tak jednoduchý, jak jsem doufala. Snad se pletu a bude to normální klidný den, na které jsem byla zvyklá z domova.

Celé ráno proběhlo jako to včerejší. Koupelna, snídaně, chystání svačiny, hledání věcí, utíkání na autobus a stepování na zastávce. Najednou mi dal někdo ruce na mé oči a já div nezačala ječet.

,,Jacku?" zeptala jsem se a myslela jsem, že mám vyhráno. Ruce ale zůstaly na svém místě.

,,Isaacu?" skoro až na jistotu jsem řekla. Zase nic. Stiles jezdí autem a Scott teď nejspíš s ním. Jediný, kdo by přišel v úvahu je Liam.