'FRIENDZONE'

,, My máme nějaké úkoly?"

Probudil mě klapot podpatků. Promnula jsem si oči a podívala se na moje rodiče, kteří mluvili se sestřičkou. Spíš taťka mluvil. Mamka spíš pochodovala vedle nich. Najednou se zastavila. Dívala se na mě. Vstala jsem, sundala si boty a vběhla mamce do náruče. 

,, Emily... Co se stalo?"

Nedokázala jsem o tom pořádně mluvit. Bolelo mě to. Bála jsem se o Brada. Podívala jsem se na mamku, která měla co dělat, aby se nerozbrečela. 

,, Nevím přesně. Prostě najednou byl slyšet rozhlas, že musíme urychleně opustit školu a hned potom jenom výbuch. Hned jsem si sundala tyhle botičky a běžela jsem ven. Až u auta jsem si uvědomila, že nevidím Brada. Najednou se vrátil Harry s tím, že prý Brad byl v učebně chemie."

Nemohla jsem udržet slzy. Rozbrečela jsem se nanovo. Strašně mě bolel pocit, že jsem možná brášku ztratila. Mamka mě pěkně tiskla k sobě a utěšovala mě. I v jejím hlase jsem slyšela, že se snaží držet slzy a vypadat před námi silná. Přišel k nám taťka a začal mluvit s Harrym, který se tvářil docela klidně. 

Po hodině sezení v čekárně vyšel ze sálu doktor. Všichni si stoupli a upřeli na něj pohled. Harry mě objal okolo ramen. Taťka šel blíž k doktorovi. Potřásli si rukou a taťka spustil:

,, Tak jak je na tom?"

,, Váš syn má popáleniny třetího stupně skoro po celém těle. Naštěstí byly oči chráněné, takže slepý nebude. Bohužel tu bude muset zůstat minimálně tři týdny."

Oddychla jsem si. V ten moment mi spadl obrovský balvan ze srdce. Přešla jsem k taťkovi.

,, Můžu ho vidět?"

,, Je ještě v umělém spánku. Přijďte zítra."

přikývla jsem a vrátila se k mamce a k Harrymu. 

,, Emily, nechceš jet domů?"

přikývla jsem. Nandala jsem si boty, rozloučila se s Harrym a s mamkou jsme odjeli domů. Taťka ještě jel k řediteli domů, aby mu to vysvětlil.

Doma jsem se hned zavřela do koupelny. Svlékla jsem ze sebe všechno oblečení a vlezla si do vany, kterou jsem si předtím napustila. Bylo mi zle. Opláchla jsem si obličej, jen abych se trošku probrala. Vzala jsem si můj nový vlasový šampón, který voněl po čokoládě. Namydlila jsem si hlavu a vmasírovala si šampón do kůže na hlavě. Pak jsem si opláchla vlasy. Vydrbala jsem ze sebe zápach ze školy a vylezl z vany. Zabalila jsem se do mého ručníku a vyšla z koupelny. V pokoji jsem se převlékla do volného trička a kraťasů a sešla dolů za mamkou. 

Přišla jsem do obýváku, kde na gauči seděli mamka, taťka i Harry.

,, Vy už jste zpátky?"

taťka přikývl a Harry přešel ke mně. Podívala jsem se mu do očí. Měla jsem strašnou chuť ho políbit, povalit ho na gauč a nechat si vyšukat duši z těla. Harry se otočil zpátky k mým rodičům.

,, Já jí to řeknu nahoře."

rodiče přikývli a my jsme se vydali ke mně do pokoje. Hned co jsme za sebou zavřeli dveře, tak jsem se mu přisála na rty. Harry mě ale bohužel odstrčil. Nechápavě jsem se na něj podívala. 

,, Co si jako myslíš, že děláš? Už dole jsem měla chuť si zašukat a teď, když máme ten zkurvenej čas, tak ty se rozhodneš, že si budeš hrát na kněze, který drží celibát?!"

,, Neřvi. Taky bych byl rád, kdybych tě mohl v kuchyni ohnout přes linku, ale nemůžeme. A taky ti musím říct, jak to bude se školou."

Sedla jsem si na postel a čekala, až začne s kecáním. 

,, Teď máme měsíc volno od školy."

moje rty se najednou začali tvarovat do úsměvu. Jeden z prvních úsměvů tohoto dne. Harry pokračoval.

,, Do mailů nám pošlou práci z káždého předmětu, kterou musíme udělat."

úsměv mě přešel. 

,, To znamená, že se musíme učit, i když máme prázdniny?"

,, My vlastně prázdniny nemáme, jen nám vybouchla škola. Ale ano, pochopila jsi to dobře. Musíme se učit, i když jsou 'prázdniny'"

Zády jsem  dopadla na postel. 

,, To se mi vůbec nelíbí."

---

Ahoj! Další díl je tady. Příští týden se pokusím něco vydat, ale neslibuju to. Nám totiž začínají jarní prázdniny a já jedu do Itálie. Jinak komenty potěší a za chyby se omlouvám.

Vaše ell :)