'FRIENDZONE'

V kavárně

Seděli jsme ve světlé kavárně a povídali si o všem možném. V ruce jsem měla již druhé kafe. Seděli jsme u velikého okna a užívali si nádherný výhled na Central Park. Venku už se pomalinku ochlazovalo a bylo poznat, že nastupuje zima. Na zemi se povalovalo pár spadaných listů barvy podzimu. Nick mi něco horlivě povídal. Já ho ale poslouchala jen napůl. Přemýšlela jsem o Harry, Bradovi, škole... Jedno téma střídalo druhé a já pomalinku zapomínala, že je tu se mnou Nick.

,, Posloucháš mě vůbec Emily?"

otočila jsem svůj pohled a snažila jsem si vzpomenout, o čem to tu už hodinu mektal. 

,, Promiň. Nějak jsem se zamyslela."

,, To vidím."

,, Promiň. O čem jsi mluvil."

,, O té škole. Prej měsíc určitě nepůjdeme do školy."

,, Nicku, je jasné, že když nám tak trošku vybuchla škola, že tam hned po víkendu nenastoupíme."

,, Doufám, že nás nechají doma. Nijak se mi nechce do školy s těmi lidmi. Jsi tam snad jediná v pohodě."

musela jsem se na něj usmát. To bylo milé, co mi řekl. 

,, Stejně by ses měl bavit i s někým jiným, než jsem já. Co až budu nemocná? To budeš sedět celý den sám v lavici a s nikým nepromluvíš?"

,, A co Harry..." 

,, Nevím proč, ale jedno vím jistě. Harry tě nemůže skousnout. Takže bych s ním moc nepočítala být tebou. Jinak. Zpátky k tématu škola. Podle mě nás šoupnou do té hrozné školy na páté avenue a nebo nám pošlou mail s učivem, které se budeme muset naučit. Plus nás za chvíli čekají přijímačky na vysokou, takže si to nesmíme posrat."

Nick jen přikývl a napil se ze svého šálku. Podívala jsem se znovu ven. Pouliční život byl v plném proudu. Malé děti si hrály na hřišti v Central Parku, puberťáci chodili po chodníku a něčemu se smáli a dospělí lidé šli domů z práce a nebo ještě něco vyřizovat. Vždycky mě bavilo se koukat na činnosti jiných lidí a snažit se uhádnout, kam asi jdou, s kým se mají setkat a jaké jsou vůbec jejich životy. Vycítila jsem na sobě Nickův pohled a otočila se směrem k němu. Byl nervózní. Koukal na mě, jako by mi chtěl něco říct, ale neměl na to odvahu. Prohlédla jsem si bez ostychu jeho obličej. Jeho blonďaté vlasy byly jako vždy vyčesané nahoru a jeho nádherné hnědé upíraly na mě jeden z jeho pohledů, kterým bych neodolala. Měl nádherné vytvarované rty a přenádherný úsměv. Najednou jsem se zasekla nad zjištěním, že jsem z něho zvlhla. Já z něho fakt zvlhla! Já, která se skoro nečervenám, jsem se začervenala, že proti mé tváří by byl Cabernet růžový! 

,, Proč se červenáš?"

uvědomila jsem si, že jsem vysela pohledem na jeho rtech. Podívala jsem se do jeho nádherných hnědých očí. 

,, Neřeš to, prosím."

,, Já to chci řešit."

jeho rty se zkroutily do toho nádherného úsměvu a já zvlhla ještě víc.

,, Emily?"

,, Hm?"

,, Proč vypadáš, že by jsi na mě nejraději skočila?"

,, Protože je to pravda."

řekla jsem bez ostychu a já poznala, že je překvapený. Najednou se mu přes obličej mihl nějaký pocit. Ale jen na chvíli. Zdá se mi to, a nebo byl rád? 

,, Myslíš to vážně?"

přikývla jsem a skousla si sodní ret. Nick začal hypnotizovat můj ret. 

,, Nechceš k nám?"

,, Co u tebe?"

,, Něco vymyslíme cestou."

usmáli jsme se na sebe. Kafe už byly zaplacené, takže jsme jen vyrazili s kavárny směrem k mému autu.

---

Ahoj! další díl. Nečekaně :D Snad se líbí. Za chyby se omlouvám a komenty a votes potěší :D díl o den dřív... Ale já to nemohla vydržet  :D

vaše Ell :)