'FRIENDZONE'

Ranní šok

V Večeře proběhla v klidu a já už ležela unavená na posteli. Nedokázala jsem usnout, když dole ještě dělali takový rámus moji rodiče a opilý ředitel. Ano. Můj taťka ho tak opil, jen aby nemusel platit tolik peněz škole. Pak to ukecal jenom na sto tisíc.

Někdo mi zaťukal na dveře a já do polštáře zahuhlala dále. Do pokoje vešel Brad ještě v kalhotách od večeře a s košilí, která byla napůl rozepnutá. 

,, Copak potřebuješ Brade?"

,, Teď za mnou byla máma."

,, A co já s tím?"

,, Mám jít spát prej k tobě. Ingrid už tu totiž není a mamka je líná připravit pokoj pro hosty. Takže říďa spí u mě v pokoji."

Nedivila jsem se, že ho to tolik sere. I mě by sralo, kdyby mi nějakej smradlavej páprda zabral pokoj. 

,, Pak ale budeš muset to povlečení spálit. Jinak dostaneš lepru."

Brad se zasmál, otočil se a zmizel z pokoje. Já toho využila a vběhla do šatny, kde jsem se převlíkla do tílka a šortek na spaní. V koupelně jsem si vlasy svázala do drdolu a přešla zpátky do pokoje, kde už se na mé posteli rozvaloval můj milovaný bráška. 

,, Uhni trošku, ať se tam taky vejdu."

,, Máš postel jak letiště a ty mi řekneš uhni?"

,, Takže teď mi chceš říct co?"

,, Kdo tě fláknul po hlavě lopatou."

,, Co?"

oba jsme se zasmáli, protože jsme se oba ztratili v rozhovoru, který stál stejně za nic. Vlezla jsem si pod peřinu a Brad se na mě zezadu natiskl a tou jeho obrovskou tlapou mě chytil okolo břicha. Jen jsem se usmála a upadla do říše snů.

--

Druhý den ráno jsem se konečně dokopala dostat se z postele. Vzala jsem si přes sebe můj saténový župan z Londýna a šla směrem do kuchyně. Myslela jsem si, že už mě nic nepřekvapí a já už se ničeho lekat nemusím Ale tohle? Kdo to kdy viděl? Zvedl se mi z toho žaludek. 

,, Dobré ráno Emily."

,, Dobré ráno pane řediteli."

Seděl tam s rozepnutou košilí a s tepláky taťky. Budu mu muset, ať ty tepláky pak spálí. A nebo je hodí z útesu. Udělala jsem si kafe a k tomu ukrojila kousek bábovky, kterou včera Ingrid dělala. Hmm... Jako vždy. Úplně mega dokonale boží. 

,, Musím říct, že váš bratr má pohodlnou postel."

Asi to měl být vtip, ale při představě, co všechno v opilosti mohl provádět, mě natolik znechutila, že jsem se jen křivě usmála.

,, Tam jde spíš o matraci. Postel je něco jako doplněk. Takové matrace tu máme všichni."

Ředitel se nechutně zašklebil a mně se hlavě  mihla představa, o čem teď asi myslí. 

,, A jak vám je, pane řediteli? Včera v noci jsem asi pětkrát slyšela jak jste byl na záchodě."

ředitelovi zmizel ten nechutný úšklebek a já pochopila, že jsem se strefila s tématem. Už jsme mezi sebou neprohodili jediné slovo. Takže docela klidná snídaně.

---

Ahoj! Slíbila jsem další díl, tak tady ho máte <3 Snad se líbí. Jinak doufám, že si taky přečtete můj nový příběh I can't love you. :) byla bych strašně ráda, kdyby jste si ho přečetli a dali votes. :) Má to trošku i spojitost s Love or Sex?, takže doufám, že se bude líbit :) 

Jinak komenty i votes jako vždy strašně potěší a já vám přeju Krásné Velikonoce :)

Vaše Ell :)