Deníky lovce: Na cestě do pekla

7. Hříšné město

Prosinec

Bylo pro mě těžké najít tu správnou rovnováhu, stejně jako pro mě bylo těžké vzdát se svého rádoby svobodného života. Už žádné přejídání čokoládou, už žádné nešťastně namíchané koktejly, a už vůbec žádné nahé procházení se po pokoji.

Svoje auto jsem měla zaparkované u Bobbyho na dvorku a svoje věci pečlivě naskládané ve skříni u sebe v pokoji. Většinu času jsem přesto trávila na zadní sedačce Chevroletu, s hlasitou hudbu, falešným prozpěvováním a větrem ve vlasech.

Přesto to bylo jiné než před rokem.

Nebylo to jenom mnou. Samozřejmě – byla jsem teď dospělá. Uměla jsem lovit, uměla jsem se prát, uměla jsem si sama vyčistit brokovnici.

Byl to Dean se Samem.

Deanovi nezbýval ani rok života, přesto vypadal, že si s tím neláme hlavu. Večery trávil bůhvíkde, a ráno se vracel s úsměvem na tváři a rtěnkou rozmazanou na všech různých místech. Nutilo to klást otázky na které se ale nikdo neptal.

Na druhé straně tu byl Sam – celé dny a večery schovaný za svým notebookem, nebo v knihovně, v marné snaze vypátrat něco, čím by mohl odstranit dohodu, kterou uzavřel jeho bratr a zachránit mu život.

A mezi tím vším jsem byla já.

Byla jsem zmatená ze své role, byla jsem zmatená z chování bratrů a občas jsem si připadala tak trochu navíc.

Byla jsem ráda za čas, který jsme strávili u Bobbyho. Postupem času jsem tam zůstávala čím dál tím častěji.

Takže jsem přišla o ten nesmírně vtipný příběh se zaječí pacičkou. Stejně jako jsem přišla o ducha malé holčičky, která zabíjela lidi podle pohádek.

Na druhou stranu jsem za sebou měla úspěšný lov na pomstychtivého ducha a společně s Bobbym jsme zvládli zlikvidovat i jednoho wendiga.

U Bobbyho vše existovalo v podivné symbióze, která by běžnému člověku nedávala smysl. On strávil většinu dne hleděním do knih, nebo vyřizováním telefonátů. Já, na druhou stranu, strávila většinu dne vyvařování a experimentováním v kuchyni, nebo tréninkem. Chodila jsem běhat, poctivě každý den posilovala a trénovala střelbu. Když jsem byla unavená, prostě jsem se schoulila na gauči a čekala na to, až pro mě Bobby najde nějaký šílený úkol, který bylo potřeba splnit.

Nevadilo mi to.

Za poslední měsíc jsem se dvakrát vloupala do knihovny, sehnala několik magických předmětů, a několik magických předmětů prodala. Zúčastnila jsem se podivného prodeje zbraní a vyhrála jeden pokerový turnaj, čímž jsem naštvala několik lidí.

Život u Bobbyho byl bláznivý, ale jiným způsobem, než jakým byl bláznivý život na zadní sedačce auta. Nebo na přední sedačce.

---

Ten večer jsem zkoušela nový recept.

Rybí filet jsem obalila do podivné směsi, jejíž vůně provoněla celou kuchyni. Bobby přišel několikrát zkontrolovat, co že to mám vlastně v plánu, a jestli jsem si jistá, že tím smradem nehodlám přilákat nějakého pekelníka.

A vážně řekl pekelníka.

Když bylo prostřeno, zazvonil mi telefon.

S omluvným výrazem na tváři jsem odběhla, zatímco Bobby vidličkou opatrně zkoumal rybu.