Deníky lovce: Na cestě do pekla

17. Vítejte v mém snovém království

Stalo se:

Aby dostal Dean Sama ze záhrobí, rozhodl se uzavřít smlouvu s démonem.Nyní má zpět svého bratra, ale zároveň mu zbývá jen rok života než jeho duše propadne peklu a jeho tělo bude roztrháno pekelnými psy.

Přitom všem se bratrům podařilo otevřít brány od pekla a ven se dostalo až příliš mnoho zlých věcí. Jako například sedm smrtelných hříchů. Nebo Ruby. Přitažlivá blonďatá démonka, která ze všeho nejvíc na světě nenávidí Jenny, a která má až podivně blízko k Samovi. Dokonce tvrdí, že je schopná zachránit Deana a zabránit, aby jeho duši propadla peklu.

Jenny se Samem se rozhodnout, že už nemůžou dál popírat chemii, která mezi nimi. Jenže zároveň zjišťují, že nemůžou být spolu. Jako lovci jsou neustále ve smrtelném nebezpečí a ani jeden z nich nechce žít v neustálém strachu o toho druhého. Rozhodnou se tedy, že pro oba bude lepší, když zůstanou jen přáteli.

Ruby se přiznává Deanovi, že pro něj neexistuje jiná cesta, než ta do pekla. Také mu svěřuje, že každý démon byl před příchodem do pekla lidská duše. A že má v plánu postarat se o Sama, až tu on nebude. A samozřejmě - že ona není jako ostatní démoni. 

Na nelegální aukci magických předmětů se Jenny seznamuje s půvabnou ženou jménem Bela. Ta se nestydí za to, že má s bratry společnou minulost, ale Jenny ji nevěří ani nos mezi očima.

Poté co se Jenny vrátí z aukce zjistí, že Bobby odjel na lov do Pittsburghu. Vydá se tedy za ním, ale najde jej v kómatu. Bobby je převezen do nemocnice a prognóza lékařů nezní dobře. Přijedou i oba bratři a společně se pouští do lovu, který před nimi začal už Bobby...

---

Nyní:

„Jenny, vstávej!"

Schovala jsem se hlouběji do svého bezpečného úkrytu, který byl tvořen peřinou a polštářem a přitiskla víčka k sobě ještě pevněji. Nechtěla jsem se probudit. Chtěla jsem spát.

„Jenny, vstávej. Sluníčko hopsalo."

„Sluníčko hopsalo?" zeptala jsem se nechápavě.

„Jo, sluníčko hopsalo."

A tolik k mé snaze neprobudit se.

Narovnala jsem se na posteli, oči stále slepené k sobě, vlasy poházené po celé hlavě a obličej pomačkaný po dlouhém spánku. Dlouze jsem zívla a podívala se na oba bratry, kteří byli jen kousek ode mě. Měli na sobě stále to stejné oblečení a vypadali unaveně.

„Jak dlouho jsem spala?"

„Dost dlouho na to, abys mohla fungovat."

„Hodinku?" zeptala jsem se sarkasticky a opatrně vystrčila nohu z tepla peřiny.

„Skoro celý den, jasný," zabrblal Dean napruženě.

„Tý jo."

Cítila jsem se provinile, protože jsem spala, zatímco oni pracovali. Rozhodla jsem se proto urychlit své tempo vstávání a během mrknutí oka jsem stála na nohou. Propletla jsem se ke stolu, na kterém (kromě jídla, pití a piva) bylo rozloženo několik papírů. Některé řádky byly potržené, některé papíry měly k sobě přicvaknutý obrázek. Vzala jsem do ruky jeden z obrázků a nechápavě si ho prohlížela. „O co jsem přišla?" zeptala jsem se a pokračovala v prohrabování papírů.

„Chystáme se na malý výlet."

„Kam?"

„Za Bobbym."