Poslední lovec

Útok

Od doby souboje uběhlo už půl roku a ze Střely se stal jeden z nejlepších učedníků. Byli vybráni ti z kterých se stanou válečníci. Osm nejlepších. Flory, Tiny, Dorn, Silák, Kota, Záře, Hor a Střela. Ovšem jen čtyři z nich (včetně Střeli) už získali svá válečnická kůže. Učili se teď hlavně boj, obranu a lov. Rivalita mezi Silákem a Střelou neubírala konce. Oba se chtěli stát tím nejlepším. Zatímco se Silák zlepšoval v síle a úderech, Střela pozorovala hvězdy a chodila s Šedouem k vodopádům. Vyprávěl jí o nejlepších bojovnících všech dob. Nejvíc ji ale zajímaly legendy. Učil ji vyrovnanosti a čestnosti. ,,Sílu používej jen když je zapotřebí. Nikdy nevyvolávej rvačku jen tak," říkal jí.

Když se vraceli do tábora, byla spokojená. Lepšího mistra si nemohla přát. No, vlastně ho nebrala ani jako mistra... spíš jako otce. Když se jí všichni smáli a nikdo ji neměl rád, ujal se jí. Ani její vlastní otec si jí nevšímal dokud neprokázala neobvyklou bojovou zdatnost. Teď je z ní následník a najednou s ní všichni chtějí kamarádit. Zrovna vzali válečníci víjmečně na lov nováčky. Snad všichni zastávali názor, že nejlepším učitelem je praxe. Moc často je na lov nebrali, protože hodně chybovali.

Plížili se vysokou trávou k čtyřem srnám a jelenovi. Našlapovali opatrně a s lehkostí. Všichni byli připraveni okamžitě zaútočit. Střela byla v druhé linii. Čekala jen na povel, aby zaútočila. CHYBA. Křupla větvička. Jelen zvedl hlavu a zastříhal ušima. Všichni tygři vyběhli a zaútočili. Stádo začalo utíkat a všichni se vrhli za nimi. Střela byla v mžiku skoro u nich. Stačilo skočit, ale ona se otočila běžela na opačnou stranu. Dva učedníci se zarazili, ale běželi dál. Střela mezi tím zmizela ve vysoké trávě. Ostatním se podařilo ulovit tři srny. Zbylý utekli. Nastalé ticho odhalilo vzdálený řev.

Zbývalo málo a chytila by tu srnu. Najednou zaslechla jakýsi zvuk někde za sebou. Aniž by nad tím přemýšlela, otočila se. Proběhla kolem ostatních a zmizela v trávě. Ten zvuk. Je to šepot. Zastavila se a zavětřila. Ten pach nezná. Připlížila se a v tom je spatřila. Poznala je podle legend co jí vyprávěl Šedou. Gepardi. Co ty tu dělají. Je zakázáno překročit hranici. Nastražila uši. Jeden z nich něco očichal. ,,Nezdržuj. Musíme tam být než skončí lov," syknul na něj jiný. Chtěla na ně vyběhnout a zamést s nimi. Věděla však, že jsou rychlý. Něco ji napadlo. Vší silou se odrazila a skočila. Jednoho srazila k zemi. Všichni se na ní otočili. Zaujmuli bojové pozice. ,,Kde máte být?" zavrčela Střela. ,,To tě nemusí zajímat," řekl jeden z nich a udělal několik kroků k ní. Nejspíš vůdce jejich skupiny. On ze mě nemá strach," pomyslela si Střela. ,,Trone, nechoď k ní," špitnul na něj jiný. ,,Je to jen nedorostlý tygr," naštval se Tron. ,,Já se vás na něco zeptala?" zavrčela Střela. ,,Mlč!" zasyčel. Střela začínala zuřit. Geparda pod sebou přitlačila k zemi ještě víc. Zaskučel. Volní gepardi se na sebe podívali. Střela zavrčela, ale to už se na ní vrhli. Kupodivu se dokázala ubránit. Byla zvyklá, že je nejrychlejší, ale teď bojovala proti stejným. Napočítala jich šest. Bylo to jakoby spolu bojovali blesky. Bylo těžší se jim vyhýbat. Tohle není cvičení. Pravidla neexistují. Zatím se jen bránila, ale teď zaútočila. Překvapilo je to. Zasadila pár ran, ale taky jich několik schytala. Celkem to zvládala. Byla si jistá, že řev z boje je slyšet na míle daleko. Rychlým pohybem poslala Trona k zemi. Ostatní přestali útočit. ,,Na co čekáte? Útok," zařval Tron. Na nic nečekali a vrhly se na ni. Ale to už se z trávy vyřítili ostatní válečníci z lovu. Obklíčili gepardy a jejich vůdce zavrčel: ,,Střelo, zpátky." Ta okamžitě poslechla a zařadila se mezi ně. S takovou převahou určitě vyhrají a donutí je mluvit.