Poslední lovec

Přísaha smrti

Skočila na něj, ale on uhnul. ,,Na ní!" zařval. Mudrcové poslechli a zaútočili. Střela se jim obratně vyhýbala a přitom útočila. Stálo proti ní pět nepřátel. Jednomu skočila na záda a zakousla se mu do krku. Hned jak jeho tělo ochablo skočila na dalšího. Ten jí schodil a sekl po ní drápy. Bleskově se vyhla a opětovala útok. Najednou na ní skočili všichni najednou. Zorničky se jí stáhli na do úzkých štěrbinek. Už zase viděla všechno jakoby zpomaleně. Proskočila největšímu pod nohama a tím se všem vyhla. Běhala kolem nich jako bílá šmouha a sem tam někoho kousla nebo sekla. U jednoho sekla drápy tak šikovně, že ve vteřině zemřel. Věděla přesně co udělají o tři sekundy dřív. Byla nedotknutelná. Bohužel nečekala, že přiběhne někdo další ze zadu. Prudce do ní narazil. Odletěla jako by nic nevážila a narazila do stěny. Dopadla na zem a zavřela oči. Útočníci k ní obezřetně přišli. Pak spokojeně zapředli: ,,Je v bezvědomí." ,,Skvělé," pochválil je vůdce. ,,Co s ní máme udělat?" ,,Hoďte ji do jámy," rozhodl nakonec.

Když mudrcové procházeli chodbou jeskyně se Střelou na zádech, měli sevřený žaludek. Všude byla krev a na zemi se válela zohavená těla. Ve vzduchu visel pach smrti. Tohle ještě nikdo z nich neviděl. To byla úplná jatka. ,,To že udělalo jedno odrostlé mládě?" promluvil jeden z nich s pohledem upřeným na jednoho vykuchaného tygra. ,,Nemám z ní dobrý pocit. Proč si ji tu necháváme? To nedopadne dobře," ohrnul pysky nejstarší. ,Vůdce ví co dělá," promluvila jediná samice. ,,To doufám."

Střela otevřela oči a hned ji oslepilo ranní světlo. Postavila se. Bolelo ji celé tělo. Vzpomněla si co se dělo včera a rozhlédla se. Byla v hluboké jámě. Otvor byl asi pět metrů vysoko. Věděla co je ta jáma zač. Sem házeli zrádce a blázny. Ani se nedivila, že tu je. Vždyť zaútočila na vůdce a přitom vyzabíjela půlku stráže. Sklopila uši. Nesplnila úkol a odsud se bez pomoci nedostane. Stěny jámy jsou kolmé a kamenné. Zkusmo přejela drápy po tvrdém povrchu. Zaskřípělo to. ,,Ale ale, kdo pak se nám to vzbudil?" ozval se protivný hlas ze shora. Vzhlédla a spatřila Siláka s jeho partou. Zavrčela. ,,Kočička se nám zlobí?" provokoval dál. ,,Co tu chceš," zasyčela. ,,Ále, jen chci říct své milované sestřičce, že jsi byla zbavena práva nástupce kvůli tvému špatnému chování. Což znamená, že příští vůdce budu já. A tak to má být. Jo, a taky si teď považována za zrádce. Odsud se jen tak nedostaneš." ,,Až tě zabiju, už se smát nebudeš," zavrčela. ,,Ty mě nezabiješ. Zapomínáš, že já jsem tady nahoře a ty tam dole. Ale neboj, já bych tě v tom nenechal. Na to jsem až moc hodný. Až se dostaneš ven, dovolím ti být můj osobní sluha," zachechtal se. Celá jeho parta se začala smát. ,,To mě radši zabijte," procedila mezi zuby. ,,To nebude nutné," zasmál se, ,,Stejně tě všichni nenávidí. Jsi ubohá smutná duše. Už nejsi válečník- nejsi nic. Je mi z tebe špatně," plivl na ní. Tak a dost. To už přehnal. Hlasitě zařvala a vycenila tesáky. Poslední kapka rozumu z ní vypršela. Už je to definitivní- je blázen... zešílela. Švihla ocasem a vyskočila na kamennou stěnu. Drápy zaryla do tvrdého povrchu. Dělala jisté pohyby a těmi se škrábala dost rychle nahoru. Silákovi se v očích objevilo překvapení a zděšení. Jak? To nejde! ,,Leze nahoru!" zařval nejmladší z party. Táborem se rozezněl poplach. Střela se naposledy zahákla drápy a odrazila se. Byla venku. Skočila na nejbližšího protivníka a zakousla se mu do hluboko do krku. Hned na to zaútočila na jiného a tomu rychlým tahem tlapy rozsekla hrdlo. Začal kašlat krev a padl na zem. Otočila se na ostatní. Dva se proti ní postavili a ti zbylí vzali nohy na ramena. Rozběhla se proti těm dvoum pošetilým tygrům a skočila.

Silák utíkal jak nejrychleji mohl. Přitom se neohlížel na ostatní. Tomu co běžel po jeho boku podrazil nohy. Snad jí to zdrží. Jenže ona si tygra na zemi nevšímala a běžela přímo k Silákovi. Každým krokem byla blíž k tomu zbabělci. Už byla metr od něj. Odrazila se a srazila ho na tvrdou zem. Tyčila se nad ním a na tváři měla vítězný pohled. Podívala se mu do očí. Odrážela se mu v nich panika a narůstající zoufalství se strachem. ,,Prosím," zaškemral. Střela ale bez milosti zaryla tesáky do jeho hrdla. Jeho oči pomalu stráceli lesk až nakonec zírali do prázdna. Zemřel. A to si zasloužil. Smrt.

Už byl slyšet blížící se hluk vycházející z hromady běžících nohou. Střela otočila hlavu za tím zvukem. Blížilo se k ní asi patnáct tygrů připravených k boji. Tenhle boj by prohrála a tak se rozhodla utéct. Naposledy se ohlédla a spatřila vůdce který to vše z povzdalí sledoval. Střela při útěku zařvala ta slova co se mu navždy zaryla do hlavy- i všem co je slyšeli: ,,Zabiju tebe i všechny co se mi postaví do cesty. To přísahám."