Poslední lovec

To není pravda

Uplynulých pár dní se opravovali škody po bitvě a trénink byl odložen. Teď je vše spravené a klan se může zabývat jinými věcmi. Nejvyšší rada probírala co musí udělat, aby se to neopakovalo. Ztráty nebyly zrovna malé a tak se musí mít na pozoru.

Šedou seděl spolu se Střelou u vodopádů a vyprávěl jí o dalších legendách- tak jako obvykle. Střela pozorně naslouchala a poté se zeptala: ,,Šedou, ten bílý král říkal... něco o posledním lovci. Co to znamená?" ,,Věděl jsem, že se zeptáš," pousmál se. ,,Lovci byli zvlášť zdatní bojovníci. Projevovalo se to hlavně v boji. Jsou třeba zvlášť rychlý, nebo silní. Prý dokáží porazit kohokoliv, když mají dobrý výcvik. Také se jim říká stínový žoldáci, protože umí přesně napodobit styl boje někoho jiného. Jen pohledem dokáží odhadnout slabiny protivníka a dokáží určit co se chystá udělat. Proto jsou prakticky... nezníčitelní," domluvil. Střela nakrčila čenich: ,,O těch jsem nikdy neslyšela." ,,To bude tím, že už vyhynuli. Všichni byli pobyti během velké bitvy. Od té doby se žádný nezrodil. Možná tomu neuvěříš, ale právě tvůj praprapraděd byl posledním žijícím lovcem," dodal. ,,Páni," vydechla Střela, ,,Můj děd byl hrdina." ,,Byl to blázen," uzemnil ji. ,,Co?" ,,Jeho síla hi připravila o rozum," zašeptal. ,,Aha, ale proč bílý král říkal, že zabije posledního lovce, když... vyhynuli?" upřela na něj nechápaví pohled. ,,Nejspíš mě budeš považovat za blázna, ale myslím, že jsi lovec," usmál se na ní, ale v jeho očích byli obavy. Třeštila na něj oči. ,,Tak pojď mé mládě, vrátíme se do tábora," strčil do ní čenichem.

,,Sladké sny má princezno," řekl Šedou když měla jít Střela spát. ,,Tobě taky," popřála mu Střela. Už chtěla jít když mu skočila do náruče. ,,Mám tě moc ráda Šedou. Co se mnou teď bude, když jsem ten lovec? Mám strach, viď že mě neopustíš. Slib mi to." ,,To bych nikdy neudělal. Budu tě chránit dokud budu moct," slíbil. ,,A teď už jdi spát, zítra tě čeká trénink," strčil do ní. ,,Dobrou," pípla Střela. ,,Dobrou," odpověděl.

Další den ráno čekala Střela na jejich obvyklém místě na cvičišti. Byla tam asi o hodinu dřív. V noci se jí špatně spalo. Pořád musela myslet na ti co jí řekl Šedou. Teď je ale další den a nemá čas myslet na to. Utíkali minuty a na cvičiště přicházelo čím dál víc mistrů se svými učedníky. Šedou nikde. Zvláštní, nikdy nepřišel pozdě, pomyslela si Střela. Čas utíkal a blížilo se odpoledne, když se táborem rozlehl vůdcův řev. Svolával klan.

Všichni stáli u velkého kamene a čekali. Vůdce vystoupil na samí vrchol a promluvil: ,,Včera večer odešli Jizva a Stín na noční hlídku. Ovšem... vrátil se jen jeden z nich. Vyslali jsme pátrací četu, ale ty našli jen stopy boje. Stín byl napaden lvi. S největší pravděpodobností... je mrtev."