Poslední lovec

Strategie

,,Vstávej," přikázal vůdce a strčil do nehybného bílého těla. ,,Vstávej," řekl důrazněji a znovu do těla šťouchl. Ozvalo se zamručení a tělo se dalo do pohybu. Mohutné bílé zvíře se vztyčilo vysoko nad vůdce. Zvíře mělo zohavený obličej. Z prázdného očního důlku mu odkapávala krev a přes čumák se mu táhl dlouhý krvavý škrábanec. Zadní nohu měl v prapodivném úhlu. Zvíře zavrčelo. ,,Už si odpočíval dost dlouho. Tvá armáda čeká... bílý vládče," pronesl vůdce.

,,Aby jsme Ledovou smrt porazili, musíme se spojit. Už víme čeho všeho je schopna," pronesl vůdce svůj návrh, ,,Vaše spolupráce bude samozřejmě bohatě odměněna." ,,Myslíš si, že po tom všem vám budeme pomáhat? Ona zešílela... a jít proti šílenému lovci je šílenství samo o sobě," odporoval bílý vládce. ,,Zachránil jsem ti život," zavrčel vůdce. ,,V boji proti ní bych o něj stejně přišel," nedal se bílý lev. Ze stínu vystoupili vůdcovi rádci a ten hlavní promluvil: ,,Copak to nechápete? Jestli se my nespojíme... padnem každý sám." Po tomhle nastalo hrobové ticho. Bílý vládce i Pán gepardů přemýšleli. ,,Na rozmyšlenou máte jeden den," rozhodl vůdce a tím ukončil shromáždění. Všichni se rozešli do různých koutů jeskyně.

,,Přemýšleli jsme a přijímáme tvůj návrh," řekl po několika hodinách bílý vládce vůdci. ,,Výborně," usmál se vůdce.

***

Bílá tygřice se usmívala od ucha k uchu a přitom si broukala tichou písničku. Vlastně se ani nerýmovala, ale to jí bylo jedno. Znělo to nějak takhle:

,,Spadne kámen na tygra, tomu rupne hlavička. Víc kamenů spadne a pár vnitřností praskne. Zmáčkne jim to zádíčka, krkem jim vylezou srdíčka."

Přitom seděla a čekala na jednom příkrém kopci. Všude kolem byly kameny a celé to držel pohromadě jeden velký balvan. Když byla ještě kotě, nemohla si tady hrát. Hrozil sesuv kamení. Teď to ale nehrozí jí, ale těm dole. Zanedlouho tudy projde hlídka- tedy po cestě pod kopcem. Tehdy uvolní velký balvan. Všechno se to sesype přímo na ně. Dle jejích informací jich bude pět. Žádná výhra, ale aspoň něco. Někde v dálce něco zaslechla. Nastražila uši a upřela zrak na cestu. Právě na ní vešli dva tygři, jeden lev a dva gepardi. Čas zahájit plán. Na cestě před chvílí nechala mrtvého srnce. Bylo jí jasné, že mají hlad, protože se všichni bojí jít lovit. Taky věděla, že jsou chamtiví a tak si budou chtít nechat všechno pro sebe. A taky se u toho srnce zastavili, chvíli vypadali že přemýšlí a pak se na něj vrhly. Sklaplo to. Rychle přiběhla k velkému balvanu a začala tlačit. Byl těžký, ale ona to nevzdávala. Cítila jak se pomalu začal hýbat a tak ještě přitlačila. V tom balvan povolil a kameny se začali valit dolů. Střela rychle utekla, aby ji to nezavalilo a pak z bezpečí pozorovala jak se marně snaží utéct. Neměli šanci. Usmála se ještě víc, když uslyšela první řev. I z takové dálky cítila pach krve. Nádhera. Gepardi byli zavaleni poslední, ale ani jejich rychlost je nezachránila. Když ulehl prach a už se nekutáleli žádné kameny, slezla dolů. Odhrabala pár šutrů a prohlédla si mrtvé tělo tygra. Byl úplně na placku. Jako když zašlápnete žábu. Oči mu vylezli z důlků a z rozmáčklé hrudi mu trčeli žebra. Olízla krev na jeho hlavě a blahem se zatřásla. Bylo skvělé cítit chuť krve vlastní rasy. Hmm. Mohlo by být zajímavé dát kmeni malý dárek. Zakousla se do tlapy toho placatýho tygra a utrhla ji. Donese jim důkaz, že je další hlídka mrtvá. Mohla by být šťastnější? Je to vůbec možné?