Poslední lovec

Do boje

Sníh už roztál před několika dny. Všechno znovu rozkvétá a život se probouzí. Stromy mají zpátky své listí, které ševelí ve větru. Tráva se kymácí a ozývá se zpěv ptáků. Je slyšet bublání potůčků a vlastně to celé vypadá po kruté zimě jako sen. Jediná věc která do krajiny nezapadá, je bílý tygr s pěti modrými hady. Všichni jsou v kruhu a něco probírají. Je to Střela, král morsů a čtyři rádci. ,,Můžeme věřit, že plán neselže?" zeptá se Nazyr vážně. ,,Jistě že. Vždyť máme na své straně pantery a celou tvoji armádu. Nemají šanci," ujistí ho Střela. ,,Kolik jich vlastně je?" ptá se dál Nazyr. ,,Dle našich informací je lvů okolo stopadesáti, gepardů asi sto a tygrů přibližně stejně jako lvů. Ovšem po všech našich útocích jich značně ubylo," ozval se tentokrát jeden z rádců. ,,Já jsem se neptal kolik jich bylo, ale kolik jich je," zasyčí Nazyr. ,,Je jich okolo dvěstěpadesáti," řekne jiný rádce. ,,Trpělivost se vyplácí," pronese Střela a švihne ocasem. ,,Výsledky jsou skvělé," přesvědčí Nazyr. ,,Zítra s úsvitem to začne. Já a několik tvých vojáků vyrazíme už v noci, vkrademe se do tábora a pokusíme se oslabit je zevnitř. Musíme se připravit. Ať je všechno hotové. Už mě nebaví dělat jim šíleného mazlíčka. Je na čase, aby poznali plnou sílu mé nenávisti.

***

Těsně před východem slunce vládl v táboře neklid. Všichni cítili, že se něco blíží. Něco zlého. Gepardi nervózně chodili z místa na místo, lvi mručeli a tygři pozorovali obzor se znepokojením v očích. Něco není v pořádku. Je ticho. V táboře není nikdy ticho. Buď se něco děje nebo útočí Střela. Teď se ale neděje ani jedno. Střela už nezaútočila tři dny. To je divné. Že by Střela odešla? Že by vyhráli? Že by skončilo to věčné utrpení? Od jihu se přihnal studený vítr, který rozcuchal srst každému v táboře a na obzoru se objevili první sluneční paprsky. Paprsky, které oznamovali příchod nového dne. V tom se na kopci začali objevovat siluety protáhlých těl. Bylo jich čím dál tím víc. Táborem se ozval poplach a všechny šelmy se připravily k boji. Jejich odvaha se ale otřásla, když siluet neubývalo. Je jich tolik. I jeden Mors dokáže napáchat hodně škody, a když jich je až tak moc... bože. To nemají šanci.

,,Čekal jsem, že to přijde," zašeptal Vůdce. Seděl na vrcholu skály ve které je jeho jeskyně. ,,Jak se jim ubráníme, kdyby plán selhal?" začal nervózně přešlapovat Pán gepardů. ,,Pochybuje snad někdo z vás?" otáže se vůdce. Gepard hlasitě polkl a pak zašeptal: ,,Ne. Půjdeme s vámi až do konce." Vůdce spokojeně přikývl. Získal si jeho respekt. Teď mu patří. A s ním mu patří i celý gepardí klan. A brzy, brzy mu budou patřit i lvi. Nic mu v tom nezabrání. ,,Nerad vás ruším, ale Morsové jsou skoro na hranicích tábora," upozorní Bílý vládce. Vůdce si stoupne, dojde k okraji skály a hlasitě zařve. Jeho řev se nese táborem a tygři na hranicích začali tlačit dva docela velké kameny. Ty se poté srazili a vznikly jiskry, které podpálily divnou tekutinu kolem tábora. Těsně před tím, než jim oheň odřízl cestu, pronikli dovnitř tři Morsové. Zmrazili tygry na hranici a vrhly se dál. Jenže se moc daleko nedostali a šelmy je zabili. Vypadá to, že by ten útok mohli přežít. Ale je tu jeden problém. Oheň jednou uhasne a až se to stane... budou mít problémů více.

Další kapitola je za námi. Takže, už zbývá jen jedna. Snad se vám to líbilo a ahoj :D