Poslední lovec

Další nepřítel

Vůdce se skrýval v samém srdci jeskyně chráněn množstvím stráží, zatímco ostatní bojovali na život a na smrt s Morsy a Střelou. Každou chvíli se ozývali výkřiky a řev. V tom řev utichl. Z ničeho nic se ozvala hlasitá rána a celá zem se otřásla. Vůdce vzhlédl s obavami v očích a rozkázal: ,,Vyšlete další skupinu." Stráže nechtěli, ale neměli navybranou. Vyběhli, aby se připojili k boji.

Mohutný bílý lev procházel zasněženou krajinou a nevěřícně se rozhlížel. Měl s sebou skoro všechny své válečníky a doprovázeli je i gepardi. Nechápal to. Jsou na území tygrů a nikdo tu není. Všude vládlo hrobové ticho. Jako by byli jedinými tvory široko daleko. Neměli by je už dávno napadnout tygři? Aspoň to budou mít o to lehčí. Konečně překročili hranici tábora. Jak dlouho čekal na pomstu po té potupné porážce. To že ho porazilo nedorostlé mládě- a navíc holka- to byla největší ostuda jeho života. Tehdy přísahal pomstu- pomstu poslednímu lovci. Jak je to možné? Už dávno neměli existovat. Všichni byli vyhlazeni. A teď se ukáže, že jeden stále žije. Ale ne na dlouho. Po dnešním útoku se vrátí zpět do dějin a z něj se stane legenda. Dnes se bude konat velké vítězství a tygři... Počkat, co? Na sněhu spatřili krvavé skvrny a o kus dál i první mrtvá těla. Všem se sevřel žaludek. ,,Co se tu stalo?" zeptal se Pán gepardů. Jo, to by taky rád věděl. Že by je někdo v útoku předběhl? Ale kdo? Gepardi jsou s nimi a panteři- no, vlastně je nikdo neviděl už bůhvíjakou dobu. Tak co se stalo?! Čekal tak dlouho a on ho někdo předběhl. Zrychlil tempo a ostatní ho následovali. V tom se někde před nimi objevila silueta, která se stále přibližovala. Zastavila se až asi padesát metrů od nich. V tom přestal foukat ten otravný ledový vítr a oni konečně věděli proti komu stojí. Proti ní. Ale proč ji poslali samotnou? Je snad tak dobrá, že by porazila celou armádu? V nastalém tichu nebylo slyšet nic než tiché výdechy a kapky krve dopadající na ledovou zem. Vypadala jako přízrak. Stála tam- v ledové vánici- od pusy jí odkapávala krev- v očích nepřítomný pohled. Všichni zůstali stát jako přimrazení v náhlém očekávání. Ticho narušil až smích Bílého vládce. ,,Ty si myslíš, že porazíš celou armádu? Jsi sama," zařval. Nic to s ní neudělalo, jen tam dál stála. Nedostalo se mu žádné odpovědi. Nakonec udělala pár kroků vpřed. Lhal by, kdyby řekl, že ho to neděsilo. Co má v plánu? Zase se zastavila a z jejího hrdla se vydral takový bublavý zvuk podobný vrčení. Bílému vládci to nedalo a řekl: ,,Přišel jsem si pro pomstu. Výzývám tě k boji. Jen my dva proti sobě. Žádné podvody. Na život a na smrt. Na Laivan." Po těchhle slovech si všichni začali šuškat. Laivan je prastarý posvátný souboj. Porušení pravidel je proti nejstaršímu zákonu a trestá se vyhnanstvím nebo dokonce okamžitou smrtí. Odmítnutí výzvy je zakázáné a hlavně zbabělé. To co se stalo ale nikdo nečekal. Střela se začala hlasitě smát- nebyl to ale vřelý a veselí smích- bylo v něm slyšet šílenství. Všichni ztuhli. ,,Nemám čas na tvé hloupé rozmary. Nehodlám se zdržovat nějakým bojem," její hlas náhle nabral na výhružnosti, ,,Buď odejdete hned... nebo zemřete." Bílý vládce čekal všechno, ale tohle ne. Jak se opovažuje porušit zákon?! ,,Do útoku," zavrčel a vrhl se v před. Jeho armáda ho následovala. Gepardi si získali menší náskok, ale všechno se to změnilo v jedné jediné vteřině kdy zašeptala: ,,Budiš tedy." Pod armádou se začala propadat zem. Byla to past. Led se s hlasitými ranami lámal. Bylo to zamrzlé jezero a teď asi třetina armády zmizela pod vodou. Ostatní byli dost rychlý aby unikly. Z vody z ničeho nic začali vylézat velcí modří hadi. Morsové. Propukl další boj a všechno bylo ještě zmatenější když se do boje přimíchala skupina tygrů. Sníh během chvíle zrudl a na bojišti se objevovaly první ledové sochy. Morsové zabíjeli všechny kromě Střely. Tygři zabíjeli lvy, morsy a útočili na Střelu. Lvy zabíjeli všechny až na morsy- těm se vyhýbali. A Střela- ta zabíjela všechny kromě morsů. Takže vlastně všichni zabíjeli všechny. Střela byla spokojená. Tím, že přišli lvy se to jen zlepšilo. Aniž by to tušili, tak jí pomáhají porazit tygry. Střela s neuvěřitelnou nenávistí zabíjela každého tygra co se jí připletl do cesty. Chtěla se co nejdřív dostat k vůdci. Oni ať si tu bojují jak chtějí. Toho si ale všiml Bílý vládce a běžel za ní. Už byla mimo boj, když jí bílý vládce zastoupil cestu. Zavrčela. ,,Myslel jsem, že jsi na jejich straně. Ale vypadá to, že je nenávidíš. Nabízím ti pomoc. Společně tygry vyhladíme jednou pro vždy," navrhl jí. Ve skutečnosti měl mnohem sobečtější záměry. Nebylo by na škodu mít ve své armádě posledního lovce. Pomůže mu vyhrát mnoho bytev. Střela chvíli jakoby přemýšlela, ale pak se na něj vrhla. Proběhla mu pod nohama a do levé zadní ho udeřila tak, že se ozvalo hlasité křupnutí. Bílý vládce zařval bolestí a svalil se na zem. Střela mu zašeptala do ucha: ,,Tentokrát o to oko přijdeš." Pak si ale všimla, že se k ní plazí Nazyr- vůdce morsů- i se třemi svými kumpány. Podíval se na ni. ,,Dokončete to. Ale chci aby žil až bude umírat," pronesla a Nazyr kývl. Morsové lvy ze srdce nenávidí takže tohle je pro ně čest. Ona se vydala směrem k jeskyni. Když tam došla nemohla uvěřit svým očím. Vchod byl zavalený. Naštvaně zařvala. Ta skupina tygrů byla jen návnada na odlákání pozornosti. Že jí to nenapadlo. To na něj sedí. Obětovat věrné válečníky aby si sám zachránil život.

Když pobíhala bojištěm zařvala: ,,Zpátky." Morsové hned přestali bojovat a všichni i se Střelou zmizeli v zemi. Tuhle bitvu prohráli, ale válka neskončila.