Poslední lovec

Lovec

Všichni utíkali vysokou trávou zpátky k táboru. Běželi zvlášť rychle, protože věděli co je v sázce. To co jim řekli gepardi je zděsilo. Zanedlouho uslyšeli řev. Řev vycházející z boje.

,,To byla zbabělost," zavrčel vůdce lovu a srazil Trona k zemi. Ten jen zaskučel. ,,Co děláte na našem území? Nemáte právo tu být. Víte jaký je trest za vniknutí?" pokračoval vůdce lovu. Tron prolétl pohledem všechny přítomné a sklopil hlavu. Konečně si uvědomil, že nemá šanci a promluvil: ,,I když vám to řeknu, nic s tím nezmůžete," pronesl škodolibě. ,,Mluv!" zařval vůdce lovu. ,,Dobře, fajn, už mluvím. Právě teď obléháme váš tábor," usmál se Tron. ,,Myslíš, že nám nažene strach pár zákeřných... slizkých," vůdce by pokračoval, ale byl přerušen. ,,My víme, co se o nás povídá a netvrdím že to není pravda. Štěstí přeje připraveným. Víte, my nejsme hloupý. Víme, že by sme proti vám neměli šanci. Co na to říkáš vazoune?" Tron si to asi užíval. Vůdce lovu začal vrčet. Chtěl mu něco říct, ale to už z kruhu vyběhla Střela a srazila dalšího z nich k zemi. Zahryzla se mu do zadní nohy a on bolestně zařval. ,,Střelo, co to děláš?" štěkl na ni.
,,Copak to nevidíš? Snaží se tě vyprovokovat a tím i zdržet. V táboře jde o život a vy si tu povídáte," zařvala a znovu kousla geparda do stejného místa. ,,Mluv!" zavrčela na něj a on hned promluvil: ,,Lvi... lvi nám pomáhají," řekl ustrašeným hlasem. To nebyla dobrá zpráva. Nečekala na povel a utíkala k táboru.

Byla to pravda. Byla to zuřivá bitva a oni vyhrávají. Jak by mohli nevyhrávat, když mají na své straně nejsilnější klan. Jak se mohli spojit? Je to jak oživlá noční můra. Všichni se zapojili do bitvy. Teď byl boj aspoň trochu vyrovnaný. Tak jakou máme šanci? pomyslela si Střela. Lvi- známý svou silou. Nejsou moc chytří. Gepardi- zákeřní a až nechutně rychlý a ohebný. No a my jsme známý svou bezcitností. Občas jí přišlo, že se až moc podobají lvům. Zrovna srazila k zemi geparda a zakousla ho. Pro to byli cvičení. Být silní a nemilosrdní. Všichni bojovali. Střela měla výhodu, že si jí nikdo nevšímal a když na ní někdo zaútočil... no byla to chyba. Věděla přesně co hledá. Šedou. Náhle zahlédla šedou šelmu. Naplnila ji vlna radosti. On žije. Zrovna zakousl jednoho lva a vrhal se na dalšího. Běžela přímo k němu, ale v tom se před ní někdo objevil a ona nestihla zastavit. Skočila, ale ne dost vysoko-jeho záda jí podrazila nohy. Následoval let vzduchem. Udělala několik bolestivých kotoulů než zůstala ležet. Přiběhl k ní Šedou a pomohl jí se postavit. Otočila se na onu šelmu kvůli které letěla vzduchem a zjistila, že je to lev. Obrovský bílý lev, který se teď otočil a s temným vrčením k nim zamířil. Šedou sebou trhl. ,,Kdo to je?" pípla ustrašeně Střela. Ten lev byl vážně děsivý. ,,Král," odpověděl. ,,Ty," zasyčel bílý lev, ,,Co si o sobě myslíš ty kryso? Vrazit do krále je neodpustitelné." Šedou se před ní postavil- byl připraven ji bránit. Šelmy na sebe vrčeli a syčely. ,,Pošetilče," zařval lev. Střela se postavila po Šedouově boku. Teď jsou síly vyrovnané. Vrhly se na sebe. Šedou útočil hrubou silou a Střela kolem nich pobíhala a sem tam lva silně kousla. Bylo to jako zuřivý tanec smrti. Kdo zakopne zemře. Střela vyběhla po Šedouových zádech a skočila lvovi na hlavu. Teď byla na jeho zádech- tam na ní nemohl. Zakousla se mu do krku, ale v pořádném stisku jí bránila hříva. Převalil se na záda, čímž ji zalehnul. Stoupl si a odhodil ji tlapou. Byl to silný úder. Zdálo se jí to, nebo slyšela křupnutí? Vstala zrovna když vzduchem proletěl Šedou. Bílý lev nasadil vítězný výraz. Střela znovu klesla na zem a zavřela oči.

,,A proč je bílý král tak zlý?" zeptala se Střela nechápavě. ,,Protože je velice silný a ta síla mu dává pocit povýšenosti. Myslí si, že je víc než ostatní... že je bůh," odpověděl Šedou a olízl jí ucho. ,,A je to pravda?" zeptala se. ,,Jistě že ne. Ta síla mu zastínila mysl. Není zrovna nejchytřejší. Nepozná veverku od hada," zasmál se. ,,Co když sem přijde?" řekla ustrašeným hlasem. ,,To se asi nestane, ale kdyby ano, tak ním nebojuj. Přiměj ho, aby bojoval sám se sebou. Jeho síla bude hrát proti němu," domluvil.

Bílý lev přistoupil ke Střelině nehybnému tělíčku a očichal ho. V tom Střela otevřela oči a vrhla se mu na hlavu. Zařval a schodil ji. Běhala kolem něj neskutečnou rychlostí a občas bleskově zaútočila. Bílý král to nestíhal a je kolem sebe vztekle máchal tlapami. Ani si neuvědomil, že se přiblížili ke stromu. Při jednom výpadu se zasekl drápy hluboko do kmenu. Střela toho využila a opět mu skočila na hlavu. Roztrhla mu ucho a pořádně ho škrábla do oka. Vytrhávala mu chomáče hřívy a on mohl jen řvát. Nemohl se bránit, když měl tlapu zaseklou v kmeni. ,,To stačí," ozval se za ní známý hlas. Střela seskočila a postavila se vedle svého otce. ,,Mám pro tebe návrh bílý králi. Nechám tě žít, když odvoláš útok," zavrčel vůdce. Bílý král věděl, že nemá šanci vzdorovat. Veškerá odvaha z něj vyprchala. Hromově zařval a všichni lvi i gepardi přestali útočit.

Uvolnili bílému králi drápy ze stromu a sehnali všechny útočníky do hloučku. Bílému králi se přes oko táhl dlouhý škrábanec takže vypadal ještě děsivější. Když odcházel společně s ostatními útočníky, naposledy výhružně zavrčel: ,,Já se vrátím a až tak učiním, zabiju posledního lovce." Při těch slovech se zadíval na Střelu, pak se otočil a odešel s ostatními.

Omlouvám se za dlouhý díl. Nějak jsem se rozepsala a nemohla jsem přestat. Komentáře ocením- kladné i záporné.