Poslední lovec

Vítězí jen jeden

Oheň plápolal na hranicích tábora a tím odděloval dvě armády, které byly připraveny bít se na život a na smrt. Morsové trpělivě pozorovali plameny. Každý oheň musí někdy uhasnout. A šelmy na druhé straně nervozitou pomalu umírali. Mají málo času na přípravu, zatímco Morsové se připravovali několik týdnů. Tygři opevňovali skálu, lvy dělali pasti a gepardi hlídkovali okolo hranic. Když budou mít dostatečný čas, možná mají šanci.
Ubýhali minuty a nic se nedělo. Pak se ale ozval řev a z nechráněného místa vyběhla Střela s několika dalšími Morsy. V táboře vypukla panika, každý se je snažil zastavit. Střela ale běžela moc rychle a hbitě se vyhýbala všem pastím. Morsové ji přesně následovali a pak využili jedné pasti, aby svalili hromadu kamení přes hranici ohně. Po kamenech začali lézt dovnitř Morsové z venčí. Tábor byl rázem pod útokem. Všichni bojovali. Někteří Morsové se chytili do pastí, jiní byli zabiti hned na hranici. Ve vzduchu byla cítit krev a ledové sochy šelem se začali objevovat všude kolem. Střela silou nenávisti nemilosrdně zabíjela své protivníky. Vyšplhala na jeden strom, aby měla přehled nad tím vším. Vzduchem vířil prach a všude byl cítit strach. Ohrnula čumák. Usmála se když viděla všechny ty ledové sochy. Zbožňuje pach smrti. Pak ale spatřila mrtvé Morsy. Ztráty přece nemůžou být tak vysoké. S tím nepočítala. Teď to ale nemůžou vzdát. Jsou tak blízko. Určitě vyhrajou. Musí vyhrát. Šedou nemohl umřít zbytečně. V tom ji někdo strhne ze stromu. Střela se postaví, nahrbí se a začne hrdelně vrčet. Podívala se do očí svého soupeře. Byl to mladý tygr. Musel se stát předčasně válečníkem. Je to teprve nedorostlé mládě. Viděla v jeho očích strach. Nechtěl bojovat, ale musel. Střela se uvolnila a podívala se na vrchol skály. Upíral na ně pohled vůdce. To on poslal to mládě, i když mu muselo být jasné, že nepřežije. I to mládě to vědělo. V tom mládě zaútočilo. Střela se vyhla a přirazila ho k zemi. Všimla si, že se na ní dívají nějaké šelmy. Čekají, co udělá. Kdyby mládě zabila, znamenalo by to, že má vůdce pravdu. Kdyby ho nezabila, projevila by slabost a to by znamenalo zranitelnost. Vycenila zuby a přiblížila čenich ke krku mláděte. Poté mu ale zašeptala do ucha: ,,Povstaň, až poslední mrtvá duše zmizí a světlo pohltí život." Pak ho pustila. Mládě se na ni zmateně podívalo. ,,Rozhodni se... si mrtvý?" Poté odběhla zpět do boje. Tím dala signál morsům, že toto mládě je neškodné. Mladý tygr se chvíli rozhlížel a poté proběhl kolem všech bojujících a utekl přes kamení z tábora. Možná Střela projevila milost, ale to nic neznamená. Najednou něco zaslechla a otočila hlavu směrem k ohnivé hranici. Hned na to se ozval bojový řev a přes kamení do tábora začali vbíhat černé šelmy. Panteři. Tak přeci mají spojence v nejhorší době. Panteři bojovali s lehkostí a elegancí. Byli to kromě Střeli nejlepší bojovníci. Pak si Střela všimla skupiny tygrů, jak běželi spolu s pantery. Záře. Je to čím dál tím lepší. Střela a její armáda začala vyhrávat. Už zbývá jen zneškodnit vůdce. I přes všechny zábrany se začala drápat nahoru na skálu. Vůdce začal pochybovat o svém bezpečí. Střela vyskočila na vrchol a teď stála tváří v tvář svému otci. ,,Čekala jsi dlouho na tuto chvíli. A teď je konec," usmál se ďábelsky vůdce. ,,Na ni," rozkázal bílému vládci a pánovi gepardů. Ti však zůstali stát tam kde stáli. Vůdci to pomalu začalo docházet. ,,Už ti nesloužíme," usmál se naopak Pán gepardů. Hned na to zařval a všichni gepardi začali útočit na tygry a lvy. ,,Ty zrádná kryso," rozzuřil se vůdce. ,,Myslel sis, že budu bojovat po boku tygrů? Si tak pošetilý," pronesl Pán gepardů. Vůdce zlostí přímo žhnul. Naštvaně se vrhl na svého bývalého spojence. Gepard byl ale moc rychlý a hbitě utíkal jeho úderům. Pak mu ale podklouzla noha a ona začal padat dolů. Jenže na místo dopadu přiběhli čtyři pantneři a geparda chytili. Přeci jen, nepřítel jejich nepřítele je jejich přítel. Pán gepardů se na ně vděčně podíval a poté se nebojácně vrhl do bitvy. Jestli má zemřít, zemře po boku svých bojovníků. Střela to celé zmateně pozorovala. Vůdce nespokojeně zamručel a pak se podíval zpět na Střelu. ,,Na ni," zabručel na bílého vládce. Ten byl nespokojen s tím, jak s ním vůdce mluví. Jako by byl jeho sluha. Přesto zaútočil. Střela začala uhýbat a útočit. Bílému vládci se podařilo ji seknout jeho dlouhými a ostrými drápy. Drápy projely její kůží i masem jako nože. Rána je hluboká a hodně krvácí. Určitě je smrtelná. Musí si pospíšit. Bílý vládce se napřáhl k dalšímu úderu, ale to by nesměl zasáhnout vůdce. Velký tygr srazil bílého lva ze skály. Ten se s řevem řítil dolů, ale pomoc nepřišla. Ozvala se hlasitá rána následována křupnutím. Bílý vládce je mrtvý. Vůdce se teď tyčil nad Střelou s vítězným úsměvem. ,,Je konec," zasměje se. ,,Ano," zašeptá Střela. Po lopatce jí stékala krev, která tiše dopadala na kamenný povrch. Z ničeho nic vystartovala obrovskou rychlostí proti vůdci. Skočila mu na hlavu a srazila ho k zemi. Jak se tyčila nad vůdcem, připadala si najednou zase jako to malé naivní mládě, které nikdo neměl rád. Vzpomněla si na všechno, co se jí stalo. Zablesklo se jí v očích a hned na to zabořila své tesáky hluboko do krku svého otce. Jeho tělo znehybnělo a Střela vydala vítězný řev. Boj skončil. Vyhráli. Slyšela jásot všech bojovníků. Někteří tygři ovšem stále bojovali. Byli však rychle usmrceni. Střela však podlehla svému zranění a zhroutila se na zem. Dívala se na oblohu. Jak mraky pluly po obloze. Cítila bolest, ale vůbec ji nevnímala. Usmála se a... z její tlamy vyšel poslední výdech.

Vše se po tomto boji zlepšilo. Války ustali a klany se spojili. Už nebyli rozdílní, všichni byli jako jeden. Jedna věc však všem stále vrtala hlavou, proč se Střela před smrtí usmívala? Dočkala se své pomsty, ale její úsměv patřil Šedouovi. Už jsou zase spolu.

//Konec\\

Tak a je konec. Jeeeej :D Děkuju všem, co tuhle knihu četli, hlasovali pro ni a komentovali ji. Snad se vám příběh líbil. A jestli můžu poprosit, o poslední komentáře. Děkuju :)