Jmenoval se Kovy

3. čast

„Tak co klauni?" zeptala jsem se Kovyho jakmile vstoupil do kuchyně a snažila se nedostat záchvat smíchu.

„Jací klauni?!" okamžitě zbystřil Martin. No jasně! Když na něj člověk mluví nedává pozor a jakmile nejde o něj pozor dává.

„Tvoje sestra je klaun" prsknul otráveně Kovy a vzal do ruk hrneček s kávou a upil z něj. Musela jsem se na něj zamračit, nikdo mě nebude nazývat klaunem!

„Kovy se večer málem podělal strachy" šibalsky jsem se usmála a neodpustila jsem si, ani vypláznutí jazyku. On samozřejmě nezahálel. Své ruce obmotal kolem mého pasu, přehodil si mě přes rameno a odmítal mě pustit na zem.

„Okej, tak si to vyřešte já musím jít vymyslet video" řekl Martin s lehkým uchichtnutím. A jakmile zmizel z jídelny, Kovy mě postavil zpět na zem. Lehce jsem ho udeřila do ramene a zasedla za stůl.

„Tak zítra o půl páté"

„Kde?!"

„V autě! Jedeme na 4Fans" odpověděl jednoduše. A jó, já úplně zapomněla. Vlastně ani nevím jak jsem mohla zapomenout, když o tom Vláďa kecal pořád dokola celý měsíc.

***

„Chybíš mi" zašeptala jsem a podepřela si dlaněmi hlavu. Dívala jsem se na monitor počítače a snažila se, aby se mi víčka očí nepřivřely a já neusnula. Bylo něco kolem deseti hodin večer a já si volala s Pavlem.

„Ty mně taky" uslyšela jsem známý hlas za sebou. Rychle jsem sebou cukla a uviděla Kovyho s úsměvem od ucha k uchu. No týjo... jak vtipné!

„Kdo to tam je?" zareagoval ihned Pavel a neodpustil si, ani svůj zabijácký pohled. Aaaa, že by nám tady Pavel žárlil?! Musela jsem se uculit do web kamery.

„Copak žárlíš?!"

„Čau Pavle!!" začal zběsile Kovy mávat na kameru a vydávat při tom zajímavé zvuky. Přiložila jsem si ruce na ústa, jinak bych dostala záchvat smíchu.

„Čau Kovy" hlesl s velkou úlevou v hlase. Už se těším, až ho zítra obejmu a už ho nepustím...

***

„Vstávat Lucifere!" ze snění mě probudil hlas. Po chvíli mě ovanul chladný vzduch a i přes zavřená víčka, mě udeřilo nepříjemné světlo. Zakryla jsem si oči rukou a protáhla se jako kočka, která se už pár pěkných minut vyhřívá na sluníčku.

„Vláďo nech mě spát" zamumlala jsem a lehce pootevřela víčka, abych věděla koho zabít. Rozpoznala jsem vysokou, mužskou postavu.

„Tady Kovy" dotyčný zvedl ruce do vzduchu, na obou rukách spojil ukazováček a prostředníček a ukázal na sebe. Vypadalo to jako, ty vysoké neonové cedule ve tvaru šipky. Lehce jsem protočila panenkami a sedla si do tureckého sedu.

„Super... Tady Lucka, a nezájem!" zopakoval jsem jeho pohyb. Do ruk vzala polštář, lehce se jim praštila do obličeje a spadla na záda. Zavřela jsem oči a měla v plánu spát.

„Jak myslíš"

„Jestli máš v plánu zavolat bratra, tak se budeš snažit zbytečně" zamumlala jsem do měkounké matrace. Nevěděla jsem co dělá, podle zvuku hledal něco v tašce a když to našel nadšeně zajásal. Poté si mrmlal něco pro sebe a za chvíli...

„Čau Pavle, hele tvá úžasná polovička nechce vylézt z postele. Řekni ji něco!" slovo 'úžasná' protáhl, takže to myslel jako ironii :-). Počkat cože?! On volá Pavlovi?!

„Hele zlato vstávej. Už jen pár hodin a uvidíme se"

„Okej" šeptla jsem...

***

,,Sestři vstáváme" probudil mě Martinův hlas a poté lehká rána do ramene. Pomalu jsem otevřela oči a rukou si zakryla pusu, chtělo se mi zívat. Nohy mě brněly, jako by po nich lezlo milión mravenců a zadek jsem měla tak zdřevěnělý, že jsem si myslela, že do něj už nikdy nedostanu cit. Do ruky jsem vzala černý vak, přehodila si ho přes záda a vylezla z malé dodávky. Jakmile jsem vystoupila mé nohy zřejmě nebyly dostatečně prokrveny a podlomila se mi kolena. Přistála jsem v něčí náruči...

,,Jestli jsi takhle nešikovná jak otravná, tak to budu mít na dalších zastávkách co dělat, abys sis neublížila"

No jasně Kovy... Však jak jinak.

,,D-díky" položila jsem mu ruce na hruď a zatlačila. Pustil mě a já konečně mohla stát na vlastních nohou.

***

Všichni měli hodně napilno a proto jsem zmizela sem. Jezdila jsem na hoverboardu po pódiu, kde za chvíli měli vystupovat youtubeři. Sál byl zahalen do tmy a jediné pódium bylo osvětlováno několika reflektory. Po chvíli jsem zastavila a sedla si na okraj pódia. Pavel ještě nepřijel, takže jsem se nudila. Když v tom...

,,Hej Martine nech toho" mé oči zahalily něčí ruce, tudíž můj zrak pohltila tma.

,,Ne" odpověděl dotyčný, až podezřele vysokým tónem hlasu a já poznala o koho jde. Jedním škubnutím jsem sundala z mých očí, ruce dotyčného a obratně se na něj otočila.

,,Pavle"

Táááááák nový díl. Doufám že se líbil. Ohodnoťte tento příběh hvězdičkou, či komentářem. Za oboje budu neskutečně ráda :-D A nemusíte se bát, příběh se teprve rozjíždí...