Jmenoval se Kovy

15. část

Další den:

„Bratře?! Potřebuju si s tebou promluvit" vtrhla jsem bez klepání do pokoje číslo 17. a zabouchla za sebou dveře. Martin sebou vystrašeně trhl tak moc, že málem sletěl ze židle.

„Sakra Lucko, to mi nesmíš dělat!" křikl naoko naštvaně a snažil se nedostat záchvat smíchu. Mně do smíchu v té chvíli nebylo. Musela jsem si s někým promluvit ohledně Kovyho a jediný kdo mě napadl byl zrovna Martin.

„Promiň, ale musím s tebou projednat něco důležitého!" omluvila jsem se mu rychle a sedla si na jeho postel, která byla zaskládána věcmi.

„Věděl jsi, že má Kovy velký problém?" zeptala jsem se ho a zašmátrala v kapse od mikiny. Martin na mě koukal, jakoby ho to vůbec nepřekvapilo. Hodila jsem mu tedy krabičku s léky (prostě ji najednou vykouzlila) a pozorovala jeho obličej, na kterém byl pořád kamenný výraz.

„Jo vím" hlesl tiše. Skoro jsem ho neslyšela. Páni poprvé zašeptal, nebo jsem ohluchla. Chytil krabičku do ruk a prohlížel si ji ze všech stran.

„A proč jsi mi to neřekl" zaúpěla jsem. Jsme sourozenci a sourozenci si všechno říkají! (Samozřejmě, že to není pravda xD)

„Nic ti do toho nebylo a není" odfrkl a krabičku mi hodil zpátky.

*CRRR*

Z nevěřícného pohledu na Martina mě vyrušil Kovyho mobil. Jak poznám, že se jedná o Karlův mobil? Jednoduše. Jeho vyzvánění je totiž Měšťák. Střelila jsem pohled po mobilu a po Martinovi. V té chvíli jsem se cítila jako šelma, která musí ulovit kořist (mobil) dřív než jeho protivník. Zvedla jsem se z postele a vzala Kovyho mobil. Martin mi ho samozřejmě chtěl vytrhnout z ruky, ale nepovedlo se mu to. Zalezla jsem k nim do koupelny a zamkla za sebou. Přejela jsem palcem přes obrazovku a řekla „Ano?"

Rozhovor:

Volající: Dobrý den je tam ****** (jméno a příjmení Kovyho není dostupné 😂)
Já: Ne momentálně není k dispozici. Co mu chcete vyřídit?
Volající: Řekněte mu, že Petr bohužel zemřel.
Já: A-ano, dobře vyřídím.
Volající: Děkuji naschle.

Típla jsem hovor a zmateně hleděla před sebe. Kdo je sakra Petr? A proč volali zrovna Kovymu?! Chtěla jsem se dozvědět odpověď na tyto otázky. Otevřela jsem dveře. Předemnou stál Martin.

„Na" dala jsem mu Kovyho mobil, sedla si na postel a doplnila „Kdo je Petr?"

„Proč co se mu stalo?!" vykřikl Martin. Znepokojeně jsem se na něj zadívala. Takže svého bratra nakonec neznám tak dobře, jak jsem si myslela.

„Kdo-to-je!" vyhláskovala jsem. Martin si tiše povzdechl a sedl si vedle mě.

„Petr je 10-ti letý chlapec. Kovy ho poznal na" odmlčel se a pokračoval „na chemoterapii"

„Zemřel" špitla jsem.

„Bože" zaúpěl a vložil si hlavu do dlaní. Zřejmě ho to dostalo.

„A- a Kovy!? Vyléčil se?" zeptala jsem se s lehkou nadějí v hlase. Martin zvedl hlavu a zakroutil jí na náznak nesouhlasu.

Další díl! Jupí jej. Omlouvám se, že je tak krátký. Ale mám toho moc (ohledně Wattpadu). Mějte se krásně.

Terira