Jmenoval se Kovy

16. část

Uběhlo několik dnů od telefonátu. Martin řekl Kovymu o Petrovi. Kovy další den odjel domů a už se nevrátil. A já? Já jsem se i navzdory tomu, že jeden z kluků, do kterých jsem zamilovaná umírá, bavila. Vláďa a Pavel jsou nelepší společnost. Geekcamp rychle utekl a nastal předposlední den. Kovy stále nepřijel.

„A teď hijé do jídelny" zavelela jsem Vláďovi do ucha a lehce ho kopla do boků. Ten vydal nějaký zvuk, který se zřejmě měl podobat koňskému zařehtání a rozběhl se směr jídelna. Bylo to velice komické. Děcka se na nás dívali jako na úplné debily, ale poté se přidávali. Takže cesta do jídelny vypadala jako dostihy. Jakmile jsme dorazili do jídelny, seskočila jsem z Vláďových zad a stoupla si do řady pro jídlo. Vzala jsem do ruk tác, naložila si jídlo, příbor a vydala se na volné místo. Zasedla jsem za stůl a začala jíst.

„Přijel jsem zrovna na oběd, super!" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a u dveří zpozorovala vysokého bruneta. Vzal si jídlo a mířil si to přímo k mému stolu. No to snad ne! Proletělo mi hlavou. Sedl si naproti mně.

„Ahoj" Neodpověděla jsem mu.

„Přisedneme si" objevili se vedle mě kluci. Kývla jsem a Vláďa s Pavlem se posadili. Začala jsem se věnovat rýži a kuřecímu masu. Netrvalo dlouho a já ucítila lehké kopnutí do mé holeně. Zvedla jsem pohled od jídla a podívala se na Kovyho. Ten s šibalským úsměvem držel v ruce vidličku a na ní hromádku rýže. Trhl vidličkou a všechna rýže proletěla vzduchem a rozplácla se Vláďovi o tvář. Vláďa střelil po Kovym zabijácký pohled a hodil po něm rýži. Začala další válka s jídlem.

„Dost!" zakřičela jsem přes celou jídelnu. Všichni ztuhli. Koukali na mě jako na nějakého blázna.

„Kluci jak malí, že?!" zasyčela jsem směr Pavel a Vláďa. Otočila se na Kovyho a šeptla „Dost chabé rozloučení"

Zvedla jsem se od stolu a odešla pryč.

Chápu, chápu dost krátký díl. Je to na rychlo napsané. Ale slibuji vám, že bude do neděle další díl. Už jsem skoro u konce, lidičky!

Terira