Jmenoval se Kovy

14. část

Hodila jsem na postel modrý župan, který jsem Kovymu ještě nevrátila a sedla si na dřevěnou židličku. Nohy jsem vyšvihla na stůl a zadívala se na mobil, který se po chvíli rozsvítil jako vánoční stromeček. Psala jsem si s Macákem přes messenger, protože ten klučina nejel na geekcamp a tak vymyslel, takové řešení. Odepsala jsem Honzovi na jeho otázku a snažila se neprásknout mobilem o zem. Ráda si s Honzou píšu, ale ty malé tři tečky, které se načítají vždy, když druhý něco píše, mě dohánějí k šílenství. Honzovi trvá asi 5 minut než odepíše a když konečně odepíše je to buď smajlík, nebo ,,JJ". Zkoumala jsem celý pokoj. Najednou můj pohled zaujala malá oválná nádobka vykukující z županu. Svraštila jsem čelo a natáhla se pro ni. Chvíli jsem přemýšlela nad názvem prášků, když jsem si konečně uvědomila na co jsou. ,,To snad ne" špitla jsem. Zamkla jsem mobil, hodila ho na postel a vyběhla z pokoje. Vrazila jsem do pokoje číslo 17.

„Martine" křikla jsem a hlavou škubla do leva. Bratr okamžitě pochopil a vypadl z pokoje.

„Kovy proč jsi mi to neřekl?!" prskla jsem a vrazila mu do obličeje malou nádobku s léky.

„A co?" pohrdavě se usmál.

„Že máš deprese..." hlesla jsem a ukazováčkem mu poklepala na čelo. Možná si říkáte, že mé rozhořčení bylo ukvapené, ale nebylo!

„Nemám..." odpověděl stále pohrdavě. Jeho chování se za ten půl rok úplně změnilo. Na začátku to byl ten veselý kluk, který se pořád smál. Teď vypadá jako troska.

„Mohl jsi mi říct, že máš problémy" natáhla jsem k němu ruku a vtiska mu krabičku do dlaně. Ruku jsem svěsila k tělu a pozorovala jeho oči, které byly úplně prázdné, bez emocí.

„Ty nevíš, ani o polovině..." odsekl a povolil stisk. Krabička dopadla na zem a všechny bílé tabletky se vysypaly po zemi.

„Ehm... neruším?!" ozvalo se za mnou. Neotočila jsem se. Pořád jsem sledovala přášky povalující se po linu.

„Ne Lucka je právě na odchodu"

Ucítila jsem pevný stisk na mém zápěstí a poté silné trhnutí.

„Klidně někomu řekni o těch prášcích, nikdo ti neuvěří" zašeptal mi Kovy do ucha. Nevyznám se v tom klukovi...

Takové kraťunké, ale už se pomalu dostáváme ke konci. Mějte se pěkně ♥

Terira