Jmenoval se Kovy

12. část

Seděla jsem na posteli a projížděla Instagram plný nových příspěvků. Už dlouho jsem nebyla připojená na wifi. Ne, že bych byla nějak závislá! Najednou někdo rozrazil dveře a vletěl do pokoje. Nevzhlédla jsem k němu a ani ho nepozdravila. Každou chvíli někdo chodil do našeho pokoje a mě už to štvalo.

„Sestři hádej kdo přijel" piskot, který vydával dotyčný, mi napověděl, že šlo o Martina.

„Nevím..." šeptla jsem nevnímajíc jeho tichý chychot. Najednou mi jeho ruka zakryla obrazovku mobilu. Zvedla jsem otráveně pohled a zadívala se na Martina.

„Kovy" uchechtl se jako malé dítě a lehce poskakoval na místě. Bratr ho má asi vážně rád (jako kamaráda!). Co by řekl na to, že jsem s jeho kamarádem spala a on mě potom odkopl, hmm?!

„A co jako?!" prskla jsem.

„A je tady" od dveří se ozval známý hlas. Zadívala jsem se ke dveřím a mé tušení se potvrdilo. Kovy...

„Noo tak já půjdu" opět se bratr zachychotal a vyletěl z pokoje, jako namydlený blesk.

„Co tady děláš?!" zaúpěla jsem. Nechtěla jsem ho ani vidět, natož s ním vést konverzaci.

„Chci si promluvit" odpověděl. Spražila jsem ho pohledem. Chtěla jsem, aby se skácel k zemi a vypařil se jako pára nad hrncem. Škoda, že nemám tři přání, jedno z nich bych totiž využila k jeho smrti.

„Ale já s tebou nechci mluvit" odsekla jsem otráveně.

„Lucko já..."

„NE! Řekla jsem, že s tebou nechci mluvit! Vypadni!" křikla jsem. Krev v žilách mi doslova vřela a zlost mě začala pomalu ovládat.

,,Kdyby jsi věděla proč jsem to udělal" zašeptal, zřejmě jsem to neměla slyšet. Sklopil pohled k zemi a odešel z pokoje. Proč to udělal?! Chvíli jsem přemýšlela nad jeho slovy. Ale zvědavost mi nedala a tak neuběhly, ani 2 minuty a vyběhla jsem z pokoje za ním. Na chodbě nebyl. Běžela jsem tedy dál. Oteřela jsem dveře od ubytovny a vyšla ven. Před budovou stálo několik hloučků lidí. Chvíli jsem musela hledat Kovyho v davu, ale zpozorovala jsem ho.

,,Proč jsi to udělal?!" křikla jsem na něho. Všichni se na mě otočili včetně jeho. Chvíli na mě jen hleděl s letmým úsměvem na tváři. Asi věděl, že mi to nedá a budu chtít vědět proč. No, popravdě kdo z vás by to nechtěl vědět?! No zpátky k příběhu. Udělal pár kroků ke mně. Pravou ruku položil na mé rameno a přiblížil se k mému uchu. Cítila jsem jeho teplý dech dopadat na mou pokožku.

,,Jsi jen součást plánu" zašeptal...