Jmenoval se Kovy

7.část

„Pěkné přivítání..." zasmál se Marty. Pohledem jsem se snažila střílet lasery, abych ho mohla spálit. Nedařilo se...

„Halo Lucko... Neříkám, že by mi to nějak vadilo, ale ta ehm... osuška" vyrušil mě z propalování jeho hlas. Zmateně jsem zavrtěla hlavou a můj pohled zaujala bílá osuška na zemi. V tu chvíli jsem si to uvědomila.

„Shit" prskla jsem a sebrala malou osušku ze země a zaběhla do koupelny. Super...

***
Seděla jsem u stolu společně s Vláďou a jeho týmem. Měli jsme bramborovou kaši s hovězím masem a hráškem. Vidličkou jsem prohrabávala malé kuličky hrášku. Jeden neposedný hajzlík mi vyklouzl z talíře a dohopsal k Vláďovi.

„Lucifere ty jsi prase!" řekl s vysmátým výrazem a snažil se udržet bramborovou kaši v ústech. Vyplázla jsem na něj jazyk a sledovala jeho obličej, který se začal opět věnovat jídlu. Vzala jsem kuličku hrášku, položila jsem ji na vidličku a hodila ji po Vláďovi. Kulička se trefila do jeho líce. On se okamžitě otočil.

„Kdo to byl?!" prskl otráveně.

„Oříšek" šeptla jsem a ukázala na brunetku sedící vedle mě. Ona jen zmateně těkala pohledem po mně a Vláďovi. (Snad nevadí ancenie že jsem si půjčila jméno :-) Samozřejmě pokud ti to vadí mohu to vymazat. Jen mi přišlo vtipné to tam dát)

„To ti nedaruju" Vláďa vzal dvě kuličky a hodil je po Oříškovi.

Strhla se válka

***

„Pomůžeš mi prosím tě vybrat ten hrášek z vlasů" slušně jsem poprosila Martyho, který se válel po zemi smíchy. No řekla jsem mu o té hráškové bitvě, která se malinko zvrtla, jen malinko.

„J-j-jo j-ja-jasně" snažil se vyprodukovat smysluplnou větu mezi hlasitým smíchem.

„Hahaha straně vtipné" ironicky jsem prskla a snažila si z vlasů vymotat kousek hovězího masa.

Po pěti minutách se Marty konečně přestal smát a pomohl mi.

„Hele běž se osprchovat" znenadání hlesl a svalil se na postel, na které seděl, když mi vymotával hrášek z vlasů. Brzo to vzdal. No nic. Tiše jsem vzdechla a zvedla se ze země.

***

Zastavila jsem teplou vodu, která mi stékala po těle a vlasech. Vylezla jsem ze sprchy a uvědomila si, že jsem zapomněla na ručník. Jako bych se nemohla poučit z předešlé chyby.

„Shit" zaklela jsem. Začala jsem hledat oblečení, které jsem měla na sobě, ale nenašla jsem ho.

„Marty!!" zařvala jsem přes celou koupelnu. Jak mohl?!

Pootevřela jsem lehce dveře od koupelny a křikla. „Marty?!"

Nikdo se neozýval. Vylezla jsem z koupelny a začala hledat můj kufr. Oh ne, ne, ne, ne, NE! Ten kretén mi vzal kufr. To snad ne!! Zavrtěla jsem nevěřícně hlavou a vydala se k bráchovi pro věci na půjčení. Otevřela jsem lehce dveře od pokoje a vrazila mezi ně hlavu. Nikdo nikde... Vyšla jsem z pokoje. Musela jsem se lehce zatřást, protože průvan, který proudil chodbou nebyl zrovna teplý. Pravou rukou jsem zakryla horní část těla, levou spodní část a vydala se směr bratrův pokoj. Nevím jak to, ale najednou jsem se nedívala před sebe a narazila do někoho. Spadla jsem na zem a odhalila své už tak nahé tělo.

„Sakra" křikla jsem a koukla vzhůru. To snad ne!

„Klid nahou jsem tě viděl tolikrát, že to ani na prstech nespočítám" zasmál se tím svým smíchem, při kterém by každá holka roztála, jako máslo na rozpálené pánvičce. A přejel si palcem přes dolní ret.

„Hmm..." sesbírala jsem se mlčky se země a vydala se do bratrova pokoje

***

„Dík Kovy" šeptla jsem a vzala do ruk modrý, hebký župan, který mi Kovy podal. Bratr nebyl na pokoji, tak jsem poprosila Kovyho a ten mi půjčil župan. Aspoň něco...

„A to sem budeš chodit pořád takhle... oblečená?!" uchechtl se Kovy, když jsem zavazovala "pásek" u županu. A nad slovem oblečená vyšvihl ruce do vzduchu a prsty naznačil uvozovky.

„Jo jasně... hele a nemám se tak promenádovat normálně po venku?!" zeptala jsem se ho kysele. Hej jasně kámo... leda tak ve snu

„Já nejsem proti, ale nevím co by na to řekl tvůj bratr" odpověděl se šibalským úsměvem na rtech. Zavrtěla jsem lehce hlavou.

„O-oukej tak já zase jdu..." šeptla jsem, když nastalo trapné ticho. Otočila jsem se ke dveřím, ale najednou jsem si na něco vzpomněla. Vzpomněla jsem si na toho dotyčného, do kterého jsem narazila na chodbě.

„Kovy... Pavel je tu taky, na kterém pokoji bydlí"

Kovy se udiveně podíval, ale potom se zasmál a odpověděl. „Na šestnáctce, copak chceš ho zabít?!"

„Jo jasně... v noci až budou všichni spát, se vkradu do jeho pokoje a podříznu mu hrdlo" začala jsem se smát, vlastně si uvědomuji, že to zase tak vtipné nebylo. No nic... Řekla jsem si v duchu a přestala se smát. Až teprve v tu chvíli jsem si všimla Kovyho, který se oběma rukama držel za krk a díval se na mě stylem drž se ode mne dál! Lehce jsem se uchechtla a odešla.

Vím, není to moc záživné, ale budete napnutí do dalšího dílu :-) Zanechte tady hvězdičku, či komentář a mějte se krásně!