Jmenoval se Kovy

13. část

Z pohledu třetí osoby:

Dívka seděla u velkého jezera, na které dopadaly paprsky měsíčního světla. Rukama si přitahovala stehna k hrudi a bradou byla opřená o svá kolena. V očích jí planula zlost, ale i smutek. A v hlavě se jí mihotalo několik myšlenek.

„Chodíš sem často?" znenadání se z řídkého lesíka vynořil vysoký kluk s černým trikem a nápisem VANS zářící do tmy. Dívku jeho hlas, ani přítomnost nevyděsila. Netrhla sebou, ani se na kluka neotočila. Jen seděla a koukala před sebe.

„Slyšíš mě?!" kluk došel k dívce a sedl si vedle ní do měkké trávy. Ona si opřela hlavu o jeho rameno a tiše vzdychla.

„Řekl, že jsem jen součást plánu" šeptla dívka. Její pohled pořád upoutávalo jezero.

„O čem to mluvíš" chlapec vypadal velice vykolejeně. Nevěděl o čem dívka mluví. Sice s ní rok chodil, ale i tak neuměl číst její myšlenky.

„Kovy. Řekl, že jsem jen součást plánu. Nevíš co tím myslel?" zeptala se ho dívka. Pohled konečně otočila na chlapce. On okamžitě zpozoroval, že se trápí. Jí tolik zajímalo o čem chlapec s andělskýma očima mluvil.

„Kdybych to věděl řekl bych ti to. Sama víš, že bych ti nemohl lhát, mám tě rád" objal ji chlapec silně kolem ramen a do vlasů jí vtiskl lehkou pusu.

„Nevyznám se v sobě" zamumlala mu dívka do klíční kosti. Užívala si jeho přítomnost. Tolik jí chybělo jeho silné objetí. Probouzet se vedle něho každé ráno. Vidět jeho nádherný úsměv, to vše ji tolik chybělo. Ale na druhou stranu tady byl i on. Chlapec s andělsky modrýma očima, kterého měla také ráda, ale on ji zlomil srdce.

„Pojď půjdeme zpátky na ubytovnu" šeptl po chvíli chlapec.

„Bolí mě nohy" zaúpěla dívka na oko. Chlapec tiše povzdechl a postavil se na nohy. Otočil se k dívce zády a sklonil se do podřepu. Dívka obmotala ruce kolem jeho krku a nohy kolem pasu. Chlapec se těžkopádně zvedl a odbelhal se k ubytovně.

***
Dívka seděla na studené zemi. Na sobě měla bílé, dlouhé šaty sahající až ke kotníkům. Vlasy měla volně rozpuštěné a v nich vloženou kopretinu. Řasenku, která zdobyla její řasy měla rozteklou. A růž zdůrazňující její plné rty měla rozmazanou. Před dívkou sotva na dosah napnuté ruky klečeli dva chlapci. Jeden z nich měl kolem krku silný provaz a za druhým stál statný muž v černé kápy s nožem v ruce. Dívka tiše seděla se skloněnou hlavou v klíně. „Vyber si" ozval se hluboký hlas z neznáma. Dívka zvedla pohled k jednomu z chlapců. Chlapec v černém tričku s nápisem VANS se na ni lehce usmál. Najednou betonová zem pod ním zmizela a provaz obmotaný kolem jeho krku se napnul. Dívce z očí začaly téct slzy. Otočila se na druhého chlapce a zamžourala přes slané slzy. Muž stojící za ním se napřáhl a ostrý hrot zbraně zabodl do jeho těla. Chlapec se skácel k zemi.

***

„Né" dívka se probudila s krupějemi potu na čele a dechem rychlým jako by běžela maratón.

„Klid to bude dobré. To bude dobré" dívka se v okamžiku objevila v objetí Pavla. Jeho útěcha však dívčinu obavu nezahnala. Ptáte se co dělala dívka u Pavla?! Jakmile ji totiž chlapec odnesl na ubytovnu, neodnesl ji do jejího pokoje. Chtěl ji opět držet ve své náruči a opět se vedle ní chtěl probudit, stejně jako před tíl milným incidentem.

„Co se ti zdálo" šeptl chlapec.

„B-byl jsi tam ty a K-Kovy. A já byla v bílých šatech a- a ty jsi. Provaz. A on. Nůž" dívka byla natolik vyděšená, že ze sebe dostala jen pár slov, které na sebe obtížně navazovaly.

„Klid už jsi v bezpečí"

„Nepustíš mě, že ne"

„Nikdy... neboj!"

Uznávám tento díl je celkem nudný, ale dejte mi čas :-) omlouvám se za pravopis. Dejte hvězdičku nebo zanechte komentář a mějte se krásně.