The Heart Wants What It Wants (Malec-Cz FF)

1.

Ahoooj,

jsem tu s novou povídkou a tentokrát je to FF s mým neoblíbenějším (gay) shipem Malec <3 Upozorňuji, tahle povídka je k seriálu Shadowhunters, takže vzhled všech postav beru z toho seriálu :) občas tam nějaké informace vezmu z internetu, jinak jen ze seriálu :) 

Je to moje první gay povídka, tak se budu snažit :D Takže to je vše, můžete se do toho pustit, snad se bude líbit :) 

"I don't want to live forever. We might not have that much time. I'll get old and I'll die. But I promise I won't leave you until then. It's the only promise I can make."

–Alec to Magnus in City of heavenly fire

Září 2016

"Alecu, zvedej zadek, jdeme ven!" Křikl za dveřmi hrubý hlas a následně se ozvali rány, které způsobovali silné pěsti mlátící do dřevěných dveří.

Zmiňovaný Alec se nehnul ani o píď a dál ležel jako pytel brambor na posteli. Obrátil nad svým nejbližším přítelem oči v sloup a křikl zpátky. "Nikam nejdu! Už jsem ti to říkal několikrát!" Ani na chvíli se neodtrhl pohledem od stropu svého pokoje, který v tu chvíli vypadal neobyčejně zajímavě. 

"Ale no tak, brácho!" Opět se ozval Jaceův, tentokrát trošku podrážděný hlas a hned na to opět bouchání na zamčené dveře od Alecova pokoje. "Přece se na svoje narozeniny nebudeš válet doma! Nebuď tak zaprdlej! Je pěknej večer, jdem tě do klubu oslavit a při tom sbalit nějaký ty holky, co říkáš?" 

Přemlouvaný Alec se konečně odhodlal k pohybu a posadil se na kraj postele. "Jo, kdybys tak věděl..brácho."  Šeptl si Alec sám pro sebe a uchechtl se. Pak otráveně přešel ke dveřím a před nimi se váhavě zastavil. "Ale nebudeš mě zase seznamovat s žádnou náhodnou holkou!" Zvolal na svého přítele za dveře. 

"Platí." Křikl z poza dveří trošku zklamaně Jace. Mladý lovec s tmavými vlasy se neubránil povzdechnutí a pak skoro nuceně pootočil klíčem. Za dveřmi se mu umožnil pohled na vysmátého přítele. "Takhle se mi líbíš." Zasmál se Jace a natáhl ruku aby mohl Aleca poplácat po rameni. "Hmm." Zamumlal Alec a zavřel za sebou dveře. 

"Tak jsi připravenej na pořádnej mejdan?" Zasmál se blonďatý Lovec stínů, když šli po chodbě směrem k východu z Institutu. 

"Mě je to jedno." Projevil tázaný lovec svou každodenní-jak jinak než dobrou náladu. 

*** 

"Ale vážně, co ti je, Alecu?" Už se chystali vejít do Brooklynského klubu, když si Jace stoupl před Aleca a s vážným výrazem ho zastavil. "Co by mělo být? Jen mám špatnou náladu." Pokrčil tmavovlasý hnědoočko rameny. Vážně neměl rád, když se ho někdo ptal, co mu je a podobné zbytečné otázky. 

"Jo, to ty máš vždycky." Jace protočil oči a bez dalších řečí vešel do klubu. Aleca trošku zahryzalo svědomí a s jedním ze svých známých povzdechnutí se rozeběhl do klubu za svým kamarádem. 

"Hej, no tak počkej!" Křikl za ním a tak i Jace udělal. Alec k němu doběhl a chytil ho za rameno, aby ho donutil se otočit k němu čelem. Jace se tvářil celkem uraženě a čekal co z vyššího lovce vyleze. "Jen prostě mám špatnej den. No..ale to je jedno. Mám přece narozeniny. Jdem se bavit." Alec předvedl úžasně nahraný a falešný výraz radosti a blonďák mu to samozřejmě spolkl. "To jsem chtěl slyšet!" Rozzářil se jako sluníčko a pevně stiskl Alecovi obě ramena.  "Jak říkáš jdeme se bavit." Dodal s ďábelským úsměvem a už Aleca táhl davem lidí směrem k baru.

***

Vysoký tmavovlásek se prodíral davem a hledal vhodné místo na úkryt. I když Jace slíbil, že ho nebude seznamovat s žádnou neznámou, tak to samozřejmě nedodržel a pár chvil po příchodu do klubu už k Alecovi dovedl mladou blondýnku, která měla neustálé nutkání ho osahávat a vyprávět mu jak má neuvěřitelně krásné oči. Dívka sice byla stejně jako on Lovec stínů, ale moc rozumu nepobrala. 

Alec se tak po malé chvíli s ní vymluvil, že skočí pro něco k pití, ale už se rozhodně nechystal vrátit. Teď mu jen zbývalo najít nějaké to místo, kde bude na chvíli v bezpečí. Zkoušel to na WC i v kuřácké místnosti, ale na obou místech mu nebylo moc příjemně. Pak mu do oka padl velký modrý závěs, který vedl zřejmě někam do pozadí klubu. Proč to nezkusit. Přidal do kroku a jedním odhrnutím závěsu sklouzl za něj a hned se ujistil, že je závěs pořádně zatažený.

Klidně si vydechl, že je v bezpečí a pak se za ním ozval ten hlas. Jemný, milý a sametový hlas. "A kdo jsi ty?" 

Alec ztuhl a zůstal stát na místě jako přikovaný. Neměl v plánu se za hlasem otočit. Nevěděl co říct. Říkat na potkání své jméno vážně nebyla jeho priorita. 

"Máš snad pozvánku na můj osobní mejdan, králíčku?" Znovu se za ním ozval ten hlas. Když vešel za závěs, hudba hrála hlasitě a všude probíhali rozhovory, ale teď hudba hrála minimálně a všechny rozhovory utichly. A svět za závěsem, z kterého přišel jako by snad nebyl. Z klubu neslyšel ani hlásku. Muselo to být nějaké kouzlo nebo...hodně zvukotěsný závěs.

"Nemám. Jen se schovávám." Odpověděl po chvíli. Stále otočený zády. Sametový hlas za ním se zasmál a aniž by to Alec věděl, vlastník toho hlasu si ho zezadu prohlížel od hlavy až k patě pořád dokola a  většinou se na chvíli pozastavil na určitém místě pod pasem. "Ne že bych si z tohohle úhlu pohledu stěžoval, ale nechceš se na mě otočit a ukázat svou určitě roztomilou tvářičku?"

Alec z neznámého důvodu znervozněl, ale stále neměl v plánu se otočit. Pohled měl zabořený do závěsu a čekal. Jenže ho najednou chytil silný pocit se otočit a vidět vlastníka toho jemného a zároveň i uklidňujícího hlasu. 

I když se nerad seznamoval s cizími lidmi tak nabral do plic vzduch a otočil se. Vyskytl se mu pohled na pár podivně pestře oblečených lidí se sklenkami alkoholu v rukách co postávali po útulné místnosti a sledovali jen jeho. I když tam bylo docela plno lidí, tak si byl na 100% jistý, že ten omamný hlas patřil mladému muži s tmavými vyčesanými vlasy plných třpytek, s očními stíny, kde měl snad ještě více třpytek než ve vlasech. Seděl na bílé pohovce a v ruce držel sklenku s určitě dobrým šampaňským. Ve tváři měl jemné rysy a na rtech se mu vyjímal malý úsměv, který se přeměnil na nepatrné pootevření úst ve chvíli, kdy se na něj Alec otočil. Oblečení měl netradičně zářivé. Bílé kalhoty, zářivě tyrkysovou košili a přes to fialovou bundu s filtry. Na prstech se mu vyjímali občasné prsteny a kolem krku řetízek s černým křížkem. 

Co ale Aleca nejvíc zaujalo, byly jeho oči. Zářily. Doslova svítily. Nebyly to ani zdaleka obyčejné oči.

Byly kočičí. 

Tak tady je takový krátký rozjezd :) je to jen začátek tak mě prosím hned nezavrhujte :D 

Určitě mě potěší vote a hlavně názor v komentářích <3

Vaše -Sabi